9. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Aktuality Rozhovor s Mgr. Janem Lacinou, lídrem Starostů a nezávislých v Praze 6
Rozhovor s Mgr. Janem Lacinou, lídrem Starostů a nezávislých v Praze 6
26. 5. 2014
Čtvrt století strávil ve světě médií. Býval reportérem v Reflexu, Lidových novinách, na Nově i na Primě, posledních čtrnáct let s Michalem Prokopem připravoval respektovanou talkshow České televize Krásný ztráty, v Praze mezitím otevřel několik literárních kaváren, byl členem managementu festivalu Praha – Evropské město kultury, řídil celodenní vysílání ČT1 ke 20. výročí tzv. Sametové revoluce... V loňském roce se rozhodl pro zásadní změnu: svou energii přesměroval k hnutí Starostů a nezávislých (STAN) v Praze.
Rozhovor s Mgr. Janem Lacinou, lídrem Starostů a nezávislých v Praze 6
Proč jste se ve čtyřiačtyřiceti letech rozhodl kandidovat? Co přiměje člověka přerušit úspěšnou kariéru ve své původní profesi?
Před lety, když jsem pozoroval plejádu inspirativních osobností v české porevoluční politice, nenapadlo by mě, že k něčemu takovému jednou dospěji. Jenže pak začala být situace horší a horší, až byla úplně nejhorší nejen ve vrcholové, ale i v komunální politice. Už jsme tu zase my a oni. Politická sféra, která nastavuje pravidla tak, aby to vyhovovalo především jí, a potom my – brblající občané zatížení starostmi všedního dne. To mě nastartovalo. Takhle to nemůže pokračovat. Rozhodl jsem se po čtvrtstoletí pro roční pauzu ve světě médií, kterou chci věnovat kampani Starostů a nezávislých v Praze. Nezajímají mě rozhádaný parlament ani politické funkce, zajímá mě místo, kde já i mé děti žijeme.
Jak složitě se člověk odhodlává k větě: „Chci být starostou Prahy 6“?
Tak já jsem si především vytkl za úkol postavit co nejpřesvědčivější kandidátku ze svých vrstevníků, kteří uspěli ve svých profesích, kteří jsou skutečnými osobnostmi, kteří sice – až na úplné výjimky - nebyli nikdy v žádné politické straně, kteří však mají za sebou významný kus práce ve prospěch veřejnosti. Máme ve svém středu významné vysokoškolské pedagogy, lékaře, právníky, armádního generála, auditora NATO, zástupce základních i středních škol, mimoškolních aktivit dětí a mládeže, ale také manažery v neziskové sféře a zástupce místních občanských sdružení. Během roku a půl, kdy jsem ten výběr vytvářel, jsem dospěl k přesvědčení, že nemá cenu stavět do čela nějakou účelově vybranou celebritu typu bankéře Zdeňka Tůmy, nebo dokonce zpěváka Daniela Hůlky. To už tu bylo. A jak to dopadlo?! Protože jsem si ověřil, že jsem pro ostatní tím, kdo je „podpaluje“, neboť sám „hoří“, nebylo to rozhodnutí až tak těžké. Ostatně Starostové a nezávislí mají jedno ze svých klíčových hesel „Více odvahy!“. To se mi moc líbí. Odvaha nám v Česku tak nějak trvale schází.
Měl jste nějakou zásadní pochybnost?
Pochybností bylo pochopitelně víc. Tou první bylo, zda je v lidských silách rozpustit za jedno volební období vazby, které si v Praze přes dvacet let budovala ODS a její kamarila jako neomezení páni situace, alespoň ty nejhorší projevy korupce a starých pořádků. Nejde o to poslat ODS zaslouženě „na lavičku náhradníků“, nebo třeba i do historie, to nakonec nemusí být ani tak složité. Složité je nepochybně přerušit po léta budované zájmové vazby, které by potkaly – spravedlivě řečeno – jakoukoli sílu, která by měla situaci tak strašně dlouho ve svých rukách. Když člověk pozoruje primátora Tomáše Hudečka, vidí, jak nesmírně náročný a riskantní je to úkol. Druhou klíčovou pochybností bylo, zda nemám svůj čas věnovat raději svým malým dětem. Přesvědčili mě nakonec kamarádi větou: „Vždyť to děláš právě pro ně.“
Co máte na mysli, když mluvíte o starých pořádcích?
Dokonalým příkladem je čtvrt miliardy, které zmizely v útrobách pofiderní finančně-politické společnosti Key Investments. Nedokážu si představit, že jako starosta svěřím tak obrovskou sumu cizích peněz na finanční spekulace. Kdo jiný by měl investovat konzervativněji než právě města. To nebyly peníze Pavla Béma ani Tomáše Chalupy, ti dva ať si investují, kam chtějí. Nepochybně tak také činí. Ale tohle byly peníze naše – občanů Prahy 6.
Vadí vám v Praze 6 i něco jiného než skandál s Key Investments, který mimochodem postihl i Prahu 10 a Prahu 11?
Samozřejmě. Komunikace radnice a její otevřenost. Není přece možné, aby v samém epicentru Prahy 6 na Vítězném náměstí vyrostl šílený barák označovaný jako Lední medvěd, o kterém se já - jako člověk bydlící tři sta metrů daleko - poprvé dozvím, až když má všechna úřední razítka a stavba je povolena. Podotýkám, že se o situaci na Šestce zajímám mnohem víc, než běžní občané. Ale i ti mají právo být vtaženi do rozhodování o tak důležité stavbě. Nemluvě o tom, že podle územního plánu tam měly být služby občanům a budou tam kanceláře. Nemluvě o tom, že Praha 6 díky skandálnímu postupu zastupitelů o absolutně klíčový pozemek de facto přišla, protože pronájem PPF je na devadesát devět let - to je z pohledu lidského života věčnost.
A co je nejdůležitější pro vás osobně?
Mně strašně vadí technokratický přístup a ta všudypřítomná účelovost politiky nejen v Praze 6. Že se opravují ulice až tři měsíce před volbami, že se politici podepisují pod opravy škol a školek, jako bychom to neplatili my občané nebo Evropská unie, ale oni ze svého. Pavel Bém i Tomáš Chalupa v tom byli ukázkově odpudiví. Předražená Blanka, která je fakt tunel, měla být hotova v roce 2012. Jediné, co se dnes opravu řeší, je to, zda se stihne otevřít do voleb, nebo až po nich, což by naši konkurenti vnímali jako politickou tragédii, takže si odpovědnost přehazují jako horký brambor. Totéž parkování ve většině města. Opět se to řeší teď před volbami, ačkoli třeba ODS na to měla neuvěřitelných dvacet let…
Proč jste se rozhodl pro Starosty a nezávislé? V Praze se vážně etablují až od letoška…
Tak za prvé se mi líbí ten základní princip. Prosíťování starostů po celé zemi. To je velmi promyšlený krok. Nemusíte totiž vůbec pochybovat, zda je po třetí zvolený starosta pětitisícového města kvalitní a poctivý člověk, jinak by si ho totiž lidé stále dokola nevolili. Občané nejsou vůbec hloupí a vidí starostovi na tak malém prostoru pod prsty. Výsledkem toho je efekt, kterému pražská předsedkyně Starostů Jana Plamínková trefně říká „neposkvrněná pověst“. A za druhé nezastírám, že pánové ve vedení hnutí: Martin Půta, Petr Gazdík i Stanislav Polčák jsou mi osobně velmi sympatičtí. Stejně jako všichni mí kolegové z pražského vedení. Máme podobný smysl pro humor, což je pro mě osobně velmi důležité, a stejný přístup k životu. Petr Gazdík mi před časem vyrazil dech, když jsem s ním chtěl naši dohodu o Praze 6 podepsat. Podal mi ruku a řekl: Podaná ruka u nás Starostů úplně stačí.
Myslíte si, že na komunální úrovni hraje nějakou roli pravicové a levicové smýšlení, tedy politická orientace, nebo jde už jen o co nejrozumnější řešení problémů všedního dne?
Právě Starostové a nezávislí se díky svým devíti populárním starostům v pražských městských částech ukazují jako ti, kdo umějí nejlépe řešit starosti „všedního dne“. Také říkáme, že chceme spolupracovat s těmi, kdo to myslí slušně, věcně a hlavně poctivě bez ohledu na politickou značku, kterou právě reprezentují. Na druhou stranu musím poznamenat, že levicový či pravicový pohled se uplatňuje i v lokální politice. Dám vám příklad: My zdůrazňujeme, že každý člověk nese odpovědnost především sám za sebe. Když má nezaviněné potíže, je tu ku pomoci rodina, na kterou se v tomhle ohledu nejvíc zapomíná. Když to nezvládne rodina, je tu obec, protože je blízko a problému většinou rozumí. A nakonec je stát, který to spolehlivě vyřeší nejblběji. To je typický konzervativní, chcete-li pravicový pohled.
Jaká témata máte pro říjnové komunální volby a Prahu 6 připravena?
Máme připravenu pro Prahu 6 zásadní pozitivní změnu. Velký důraz budeme klást na vzájemnou komunikaci, kulturu a kvalitu života obecně. Ale s vaším laskavým svolením si podrobnosti necháme až do finále kampaně.
Jaký výsledek byste bral jako velký úspěch a jaký byste měl za prohru?
Velkým úspěchem by bylo vítězství v místních volbách, které tentokrát cítím těsně nad hranicí dvaceti procent voličů. Konkurence bude ovšem nepochybně vetší a pestřejší než při minulých komunálních volbách, protože společnost se probouzí z letargie, takže o různá překvapení nemusí být nouze. Za prohru bych měl, kdybychom dopadli hůř než komunisti, nebo ODS.
