Hlavní stránka Regiony Ústecký kraj Tiskové zprávy Postižené regiony: Hodně slov, ale zatím málo činů

Postižené regiony: Hodně slov, ale zatím málo činů

10. 11. 2023

Před sto lety stála průmyslová síla českých a moravských zemí i Slezska na těžbě a s ní spojeném průmyslu. Tedy na uhlí a dalších surovinách, chemii, těžkém průmyslu a těžkém strojírenství. Zátěž nesly regiony, kde se těžba odehrávala. V nich byl soustředěn i související průmysl. Desítky let komunistického plánovaného hospodářství tuto asymetrii ještě posílily.

Ing. Petr Liška

Ing. Petr Liška

Moderní svět ale stojí na službách, lehkém průmyslu, elektronizaci, digitalizaci, vědě a vzdělání. Před sto lety jsme patřili mezi nejrozvinutější a  nejbohatší země světa. Nyní jsme země s  nízkou mírou chudoby a  vysokou vzdělaností, ale do špičky již nepatříme.

A táhneme si sebou břemeno nedořešené transformace onoho historického průmyslu z  doby před sto až 30 lety. Hovoříme zde o  pásu od Karlovarského kraje přes kraj Ústecký až po Moravskoslezský. Proč se tato transformace nepovedla? Devadesáté roky znamenaly především zásadní reformy ekonomiky, nicméně již první vlády svobodné země si byly vědomy problému a  v  rámci svých dosti omezených možností vytvářely určitou podporu těchto regionů.

Skutečné řešení ale měly přinést kohezní fondy Evropské unie, kde šlo o  stovky miliard korun. Jejich smyslem bylo vyrovnávání odlišné úrovně rozvoje regionů uvnitř země, ale pro strukturálně postižené oblastineznamenaly ani zdaleka to, co se povedlo ve východním Německu a co vidíme namátkou v Sasku. Největší díl podpory sice měly dostat oblasti postižené útlumem těžby a snížením poptávky po produktech těžkého průmyslu, ale v  podmínkách České republiky nastal paradox. V  Německu stát k těmto prostředkům přidával další z národních programů, takže výsledkem pak byla skutečně masivní podpora investic a  rozvoje včetně vyrovnávání rozdílů. Problémové oblasti získaly konkurenční výhody. To v  prostředí českém nenastalo. U  nás byly naopak národní prostředky nasměrovány tam, kde žadatelé nedosáhli na evropské peníze. Jakkoliv tedy byly  vynaloženy stovky miliard, žádné dohánění se vlastně nekonalo. Zjevně nastaly i  strukturální a  systémové chyby – místo zvýšení konkurenceschopnosti, rozvoje investic a  posílení životaschopnosti se mnohde dostavila závislost na dotacích. Byly ztraceny peníze i drahocenný čas.

V  současnosti existuje evropský fond spravedlivé transformace, kde jsou prostředky směřovány skutečně do oblastí s  problematickou ekonomickou a sociální strukturou. Jenže tento fond v  českých podmínkách představuje asi 40 miliard pro tři regiony na celé plánovací období. To znamená, že jeho skutečný vliv je marginální. Doslova jde o plivnutí do vody. Jedna věc se ukazuje skutečně výrazně. Pokud si vezmeme ony tři oblasti, tak největší pokrok udělal sever Moravy. A  nyní se podívejme na to, co ho odlišuje od Ústeckého a Karlovarského kraje… Podle mého je to tradičně rozvinuté vysoké školství. Právě díky aktivním vysokým školám (převážně technického charakteru) se Moravskoslezský kraj ode dna odrazil. Ústecký kraj má jednu plnohodnotnou vysokou školu zaměřenou spíše humanitně a Karlovarský žádnou. Vidím v tom přímou úměru s tím, jak si kraje aktuálně stojí. Kde není struktura ekonomiky vyžadující vzdělání, tam přicházejí i  problémy s  posilováním extremistických tendencí. Navíc z  postižených regionů odcházejí nespokojení obyvatelé do aglomerací velkých měst, což v případě severního pásu Čech znamená především do Středočeského kraje a  Prahy. Což pak násobí problémy s  přelidněním, nedostatkem míst ve školách, školkách, růstem cen bydlení…

Je třeba vést diskusi o vlastním silném kohezním programu a skutečné masivní podpoře problémových regionů, protože jinak se tento problém nemůže podařit vyřešit. 

Petr Liška Poslanec za STAN, předseda Podvýboru pro regiony v  transformaci PSP ČR

Autor: Lenka Linhartova  |  Zdroj: Newsletter Věry Kovářové