Hlavní stránka Regiony Ústecký kraj Tiskové zprávy Aby pomohla obci, stala se starostkou

Aby pomohla obci, stala se starostkou

11. 3. 2024

K rozhodnutí stát se starostkou dospěla Jana Syslová jako maminka na rodičovské dovolené při procházkách s kočárkem. Dnes mají Hrobčice hned dvě ženy ve vedení – vedle starostky také místostarostku Janu Čapkovou.
 

Jana Syslová, starostka obce

Jana Syslová, starostka obce

To byl odvážný krok – po pracovní pauze rovnou pozice starostky. Jak k tomu došlo?
Celý život žiji v Mukově na Hrobčicku, ale až s malými dětmi jsem začala své okolí vidět trochu jinak. Uvědomila jsem si, jak tu máme ve středohoří krásně, ale že mi vadí, jak jsou naše obce v porovnání se zahraničím zchátralé a vybydlené.
Vaše nová kariéra začala bojem o kostel na Mukově…
Brzy jsem pochopila, že pokud si nepomůžeme sami, symbol naší vsi bude mít předurčen stejný osud jako kostely v okolí, ze kterých zbyla torza.
Inspiraci jsem našla v Dřemčicích, kde si moji milovaní rodiče zařídili podnikání a tamní občané se formou spolku snažili sehnat peníze na již v roce 1980 zbořený kostel. Náš kostel sv. Prokopa na Mukově sice přežil „socialistickou péči“, ale nikdo se o něj nechtěl starat a jeho střecha padala. Obecní úřad odpovídal, že objekt není v majetku obce, církev, že zde nejsou žádní věřící. Obě instituce také argumentovaly, že nemají peníze na opravy.
S partou lidí jsem založila Občanské sdružení na záchranu kostela a ostatních kulturních hodnot obce, ale získat téměř tři miliony korun na nutnou opravu střechy bylo stále nedosažitelné. Potřebovali jsme podporu z Česko-německého fondu budoucnosti. Pomohla mi Brigita Janovská, která za přeshraniční spolupráci získala ocenění.
Prvním krokem byla výstava fotografií v Hrobčicích a následně v Bílině, které jsem pořídila při procházkách s kočárkem v okolí Mukova. Nazvala jsem ji „Poznat a pochopit“, abych upozornila na tři sta let kostela a dostala odpověď na otázku, proč se nikdo nezajímá a nestará. Společným česko-německým úsilím jsme pak střechu dokázali opravit. Při tom jsem často dostávala otázku: „A vy jste tu starostkou, že se zajímáte o tyto věci?“ Má odpověď byla: „A to musím být starostkou, abych se starala o věci, které všichni přehlížejí?“ Následovalo: „Měla byste“. No, a tak se stalo.
Jak moc se vaše představa o funkci starostky slučovala s realitou?
Pracovala jsem na finančním úřadě, následně v bance. Dnes tuto praxi vnímám jako ideální průpravu pro práci starostky. Finančnictví, dotace, pořádek v papírech, projektové přemýšlení… Mojí představou bylo, že budu moci ovlivnit to, jak se naše obce vyvíjejí, jak vypadají a jak vypadat budou. Tato práce ale tvoří možná deset procent času a zbývající vám zabere nepříjemná úředničina a přebujelá byrokracie. Také mě mrzí sousedské vztahy. Je opravdu drásající, jak na sebe sousedé dokážou být zlí a ničit si navzájem životy kvůli maličkostem.
Co se vám za dobu vašeho působení ve funkci podařilo realizovat?
Hrobčicko rozkvetlo, naplnilo se lidmi i životem, získalo řadu ocenění za rozvoj a publikováno je o něm v českých i německých médiích a filmových dokumentech. Naším největším dílem je rekonstrukce zámku v Mirošovicích. Podařilo se nám revitalizovat všech devět návsí, vytvořit místa pro setkávání, opravit místní komunikace a chodníky a vybudovat dětská hřiště. Propojit naše obce úžasnými cestami pro pěší i cyklisty s odpočinkovými místy. „Vymazlili“ jsme si naši mateřskou školu a dali jí úžasnou zahradu v přírodním stylu s velmi populární naučnou stezkou skřítka Hrobčíka. Vytvořili jsme mnoho tůní, obnovili rybníky. Opravili jsme téměř všechny opomíjené památky. Založili jsme také hasičskou jednotku a vybudovali pro ni zázemí s odpovídající technikou.
A jaké máte plány do budoucna?
V posledním roce nás hodně zaměstnávalo Transformační centrum Ústeckého kraje se svým pilotním projektem resocializace Radovesické výsypky, která se rozkládá na téměř třetině našeho území. Zlikvidováno zde bylo pět historických sídel a připravovaný návrh Sdílené vize a rámcového plánu rozvoje Radovesické výsypky zatím vůbec není rozvojový ani resocializační.
Dle mého názoru spíše poskytuje právní rámec dlouhodobému zájmu těžební společnosti o vytvoření ohromného kusu krajiny bez lidí. Někdy mám pocit, že si na nás trénují, jak tu transformaci opravdu nedělat.
Dále již dlouhou dobu pracujeme na rekonstrukci areálu bývalé tvrze v Hrobčicích, podařilo se nám zde vytvořit zázemí pro dobrovolné hasiče, sběrný dvůr a obnovit renesanční bránu s rodovým erbem zakladatelů tvrze a ve druhé polovině dvora plánujeme nový obecní úřad s poštou a knihovnou, kulturní dům i multifunkční sportovní centrum, vše na jednom místě. Moc se na to těšíme.
 

Autor: Obec Hrobčice  |  Zdroj: MF Dnes