Hlavní stránka Hrabová Ostrava-Hrabová K politice Pravda a mýty o chudobě Čechů

Pravda a mýty o chudobě Čechů

   Velmi rádi si stěžujeme a naříkáme, jak jsme chudí a máme malé platy ve srovnání s EU. Pokud ale vyjdeme z údajů Eurostatu Českého statistického úřadu, pak zjistíme, že chudí nejsme. V roce 2017 bylo příjmovou chudobou ohroženo 9,1 % Čechů. To je nejméně v Evropské unii, kde je průměr 16,9 %. Málo jsou chudobou ohroženi také Finové (11,5 %) nebo Dánové (12,4 %). V Německu je ohrožených 16,1 % obyvatelstva. V českém kontextu příjmová chudoba znamená, že zmíněných 9,1 % Čechů nedosahovalo předloni ani měsíčního příjmu (včetně sociálních dávek) ve výši necelých 11 200,- Kč v případě domácnosti jednotlivce nebo 23 500,- Kč v případě rodičů se dvěma menšími dětmi. Během roku 2018 podíl ohrožených Čechů klesl pod devět procent. Důvodem je pokračující pokles nezaměstnanosti, zvyšování minimální mzdy a  rychlejší nárůst mzdy nízkopříjmovým pracovníkům, než ostatním.

    Příznivý obrázek poskytuje i ukazatel materiální deprivace. Statistici sledují, zda si domácnosti mohou dovolit následujících devět položek: neočekávaný výdaj ve výši kolem 10 tisíc korun, týdenní dovolenou, konzumaci masa obden, automobil, včasnou platbu různých pravidelných plateb a splátek, dostatečně vytápěný byt, barevný televizor, pračku a telefon. Pokud si domácnost nemůže z finančních důvodů dovolit čtyři a více položek, označí ji statistici za materiálně deprivovanou. U nás bylo v roce 2017 takových domácností 3,7 %. V roce 2018 to díky zmíněnému přivírání příjmových nůžek bylo 3,5 %. Průměr Unie přitom předloni činil 6,9 %. Méně materiálně deprivovaných lidí než v Česku žije v rámci EU například v Dánsku, v Německu, v Nizozemsku, ve Finsku a Švédsku. V Rakousku a na Slovensku je podíl materiálně deprivovaných lidí stejný jako v Česku. Vyšší je v Portugalsku, Itálii, ve Francii, v Belgii a v dalších zemích EU. 

   Levice tyto výsledky zpochybňuje. Do určité míry to má opodstatnění. Německé mzdy jsou na jiné úrovni než mzdy české. Takže i hranice příjmové chudoby – definičně na úrovni šedesáti procent mediánové mzdy – je u nás v porovnání s Německem odlišná. Ukazatel materiální deprivace je ale hůře zpochybnitelný. Objektivně ukazuje, jaké procento domácností si nemůže dovolit konkrétní zboží či služby. Zohledňuje tedy příjmovou hladinu v zemi a cenovou úroveň daných položek. Když si v Rakousku nemůže stejné věci dovolit totožný podíl domácností jako v Česku, nelze to nevidět. Jakkoli životní úroveň se pochopitelně odvíjí od více faktorů než jen od  (ne)dostupnosti oněch devíti položek.

    Statistická data evidentně vypovídací hodnotu mají. Česko rozhodně není zemí plnou deprivovaných lidí, kteří se ve své chudobě uchylují k volbě extrémních politických sil. Tuto nepravdivou mantru by totiž levice musela hlásat i v případech zemí typu Rakouska, Francie, Belgie, Itálie či Slovenska. To jsou země, kde je problém příjmové chudoby a materiální deprivace v souhrnu výraznější než v ČR. Proč tedy naše vláda slibuje ještě více levicového přerozdělování od bohatších k potřebnějším a neustále hospodaří se schodkem ve státním rozpočtu? Skutečností je, že se Češi neměli nikdy tak dobře a bezpečně, jako v době našeho členství v EU a NATO. Co nám skutečně chybí, je kritické myšlení. Věříme raději dezinformátorům a lhářům. Nespokojenost ventilujeme volbou populistických hnutí v čele s premiérem s nepěknou STB - minulostí a kolosálním konfliktem zájmů, který reinkarnoval skomírající komunisty. Jsme pořád Švejci Evropy, jak nás kdysi popsal Hašek.

Únor 2019

MUDr. Rostislav Gromnica, Ph.D.

zastupitel MOb Hrabová