Chceme, aby nemocnice v kraji měly dostatek kvalifikovaného personálu

Na začátku letošního roku se spojilo pod jedno vedení dosavadních pět nemocnic akutní péče v Pardubicích, Chrudimi, Litomyšli, Ústí nad Orlicí a ve Svitavách. V jejich čele stanul generální ředitel Nemocnice Pardubického kraje TOMÁŠ GOTTVALD.

 

Máme de facto půl roku od oficiálního začátku transformace nemocnic v Pardubickém kraji. Co podle vás těmto zařízením přinesla a splnila očekávání?

Myslím, že půlrok je ještě příliš krátká doba na to, aby se dalo říct, jestli transformace nemocnic v Pardubickém kraji splnila všechna očekávání. Dosavadní zkušenosti ukazují, že jdeme správným směrem. Za základní považuji to, že v prvních týdnech po transformaci pacienti nepocítili prakticky žádnou změnu. Nemocnice fungují a poskytují kvalitní zdravotní péči. Za klíčové považuji to, že dochází ke změně řízení. V prvé řadě u neklinických oborů. Je jasné, že někde jsou tyto změny vítány, zatímco jinde třeba ne, protože mohou rozkrývat určité nestandardní postupy z minulých dob. Byť nemocnice v Pardubickém kraji mají jednoho vlastníka, tak například systém odměňování nebyl jednotný. V tuto chvíli neříkám, jestli je to dobře nebo špatně, jde o pouhé konstatování faktu. Nastartovala se většina procesů, jež byly nezbytné pro transformaci. Zejména konec roku 2014 byl poměrně hektický, protože se připravovala řada věcí, které byly nezbytné pro fungování nové společnosti nazývané Nemocnice Pardubického kraje. Je důležité, aby se v tomto směru pokračovalo, ale je jasné, že to je běh na dlouhou trať. Domnívám se, že někdy na konci letošního roku si budeme moci sednout a zhodnotit, jak se nám transformace daří. Stěžejní ale je, aby ke změnám byla vůle.

 

Dotknou se nějak chystané změny také pacientů?

Naším cílem je, aby se tyto změny pacientů nedotkly vůbec nebo jen pozitivně, zkvalitněním poskytované péče. Chceme se zaměřit na to, aby všechny nemocnice v Pardubickém kraji prováděly úkony, které mají smysl a na které mají potřebné vybavení. Mým velkým osobním přáním je, abychom měli ve všech nemocnicích kvalifikovaný personál, což v tuto chvíli vidím jako největší problém.

 

Co podle vás tedy nejvíce trápí nemocnice v Pardubickém kraji z hlediska personálního?

Je zajímavý rozdíl mezi Pardubickou nemocnicí a menšími zdravotnickými zařízeními v kraji. Zatímco v Pardubicích nás nyní trápí především nedostatek zdravotních sester, v menších nemocnicích spíše lékaři. Stává se, že některé odbornosti jsou postavené třeba na jednom specialistovi. Domnívám se však, že tento problém je hlubší. Týká se celého systému vzdělávání zdravotníků v ČR. My se snažíme vybudovat dlouhodobou strategii personální politiky nemocnic Pardubického kraje.

 

Myslíte, že se situace v této oblasti bude spíše zlepšovat nebo zhoršovat?

Nerad bych byl pesimistou, ale myslím, že stávající situace je důsledkem určité devastace systému vzdělávání lékařů i nelékařů. Nechci rozhodně říct, že by bylo všechno špatně, ale po nastartování jistých změn už se bohužel zapomnělo na některé další nezbytně nutné kroky. Když se například změnil systém vzdělávání na zdravotních školách, nikdo už se nevěnoval nastavení kompetencí a zodpovědnosti. I některé stavovské organizace dnes spíše vystupují v roli odborových svazů a trochu uměle vytvářejí pocit nedostatku personálu, což pro fungování nemocnic také asi není úplně ideální.

 

Dá se říct, jestli v nemocnicích Pardubického kraje je tedy nedostatek lékařů či zdravotnického personálu?

To je velmi problematické, protože se ty počty neustále mění. Například v Pardubicích máme v tento okamžik určitý nadstav u lékařů, ale já to vnímám jako investici do budoucna. Ono přece jen určitý čas trvá, než si nemocnice vychová z absolventů lékařských fakult schopné doktory. Je zajímavé pozorovat, jak se z jejich strany mění zájem o nemocnice v Pardubickém kraji. Konkrétně v Pardubicích po velmi slabých letech 2011 a 2012 byl v roce 2014 zájem absolventů skutečně enormní.

 

A co zdravotnický personál?

V současné době máme problémy s odměňováním u některých specializovaných pozic zdravotních sester, především u těch v intenzivní péči. Zde se personál shání opravdu těžko.

 

Vypadá to, že citlivým tématem je rovněž otázka pediatrů…

Myslím, že nejen pediatrie patří k problémovým oborům. Mění se požadavky na péči o nemocné děti. Snaha je zkracování doby hospitalizace, pokud to zdravotní stav dítěte umožňuje. I naše nemocnice tento trend musí sledovat. Je potřeba vytvořit kvalitní a důstojné zázemí pro jednodenní péči. Přizpůsobit počty lůžek tomuto trendu.

 

A co ambulantní pediatři?

Je pravdou, že situace zde se zatím příliš změnit nedaří. Populace ambulantních pediatrů stárne a brzy budou chybět – podobně jako praktičtí lékaři. Nedostatek lékařů v ambulantním segmentu, a to nejen pediatrů, začínají nemocnice pociťovat nárůstem nemocných v našich ambulancích.

 

Jak by se tato situace měla podle vašeho názoru řešit?

V systému zdravotnictví stále chybí větší systematičnost a provázanost. Když ho chce někdo řešit, tak se zpravidla zaměří na jeden segment péče. Mám pocit, že bohužel zdravotnictví v Česku není řešeno komplexně. To by bylo potřeba změnit.

 

Co financování Nemocnice Pardubického kraje?

V této chvíli jsou nemocnice v Pardubickém kraji ekonomicky stabilní. Je třeba přiznat, že bez pomoci vlastníka, tedy Pardubického kraje, by si některé nemocnice v minulých letech neporadily. Ze strany managementu Nemocnic Pardubického kraje je vyvíjen tlak na změnu chování některých zařízení. Někde zatím ještě ekonomické výsledky nejsou tak pozitivní, jak bychom si přáli, ale pak jsou zas některé nemocnice, které díky svému hospodaření táhnou ty další.

 

Když se tlačí na co největší efektivitu, není to někdy na úkor kvality služeb?

Není samozřejmě možné, aby tlak na úspory měl za důsledek horší kvalitu poskytované péče. Na druhou stranu se vždycky snažíme hledat co nejefektivnější variantu. Máme i expertní komise, u nichž sami zdravotníci posuzují kvalitu jednotlivých materiálů a léků. Nikdo by si nedovolil někomu vnucovat, aby pracoval s materiálem, který není dostatečně kvalitní. Pevně doufám, že už ale naštěstí také trochu pominula doba, kdy panovala určitá hysterie kolem údajného korupčního jednání ve zdravotnictví a maličko se vytrácel zdravý rozum. To bylo období, kdy se za každou cenu hledala vždy co nejnižší cena, ale nikdo už se nezajímal o to, že například dvojnásobně vzrostla spotřeba a výsledkem bylo de facto zdražení.

 

Na čem se tedy dá ušetřit?

Tato oblast je velmi citlivá mimo jiné i proto, že při proklamacích zdůvodňujících fúzi nemocnic to bylo jedno z klíčových témat. Všude se hovořilo o mnohamilionových úsporách. Osobně jsem přesvědčen, že takový prostor na snížení nákladů v nemocnicích zkrátka není. Samozřejmě se dá použít jednotný materiál, provádět centrální nákupy a podobně, ale představy stamilionových úspor jsou z mého pohledu přehnané. Pokračuje však i naše snaha, aby obchodní část neřídili lékaři či primáři, ale aby to bylo v kompetenci našeho obchodního oddělení, což je z mého pohledu správná cesta.

 

Nemůže pak dojít k tomu, že lékaři prakticky nebudou mít kvůli úsporám možnost zavádět nové léčebné postupy?

V tom jim rozhodně nikdo nebrání. Naopak. Musíme jít s dobou, abychom byli konkurenceschopní. Ale zase se domnívám, že je třeba, by někdo definoval, co je například standardní péče a co už je nadstandard. To se navíc v čase velmi rychle mění.

 

Hodně se mluvilo také o platbách zdravotních pojišťoven. Zaznamenal jste v tomto ohledu nějaký posun?

Domnívám se, že pro zdravotní pojišťovny jsou Nemocnice Pardubického kraje významným partnerem. Jsem přesvědčen o tom, že to vnímaly už před fúzí, když ředitelé jednotlivých nemocnic jednali společně, byť je pravdou, že do toho vstupovaly určité zákulisní hrátky. Teď už fungujeme jako celek, což je výhodné. Snažíme se z úhradového mechanismu získat maximální výnos. Je to samozřejmě o způsobu argumentace a konkrétních datech. Usilujeme rovněž o to, aby fungoval systém kontroly, aby se zdravotní péče vykazovala tak, jak má.

 

Jak chod nemocnic ovlivňuje jednání farmaceutických firem?

V minulosti se tvrdilo, že farmaceutické firmy mají výrazný vliv na fungování nemocnic, ale jsem přesvědčen o tom, že dnes už tomu tak není. Existují lepší systémy regulace, i když by pochopitelně mohly být ještě mnohem silnější a efektivnější. Sám za sebe mám velký problém hlavně se systémem zpětných bonusů, který v současném českém zdravotnictví funguje a pokřivuje trh. My jsme se ho pokusili co nejvíce eliminovat. Jsem přesvědčen o tom, že by bylo lepší, kdyby tyto systémy zpětných bonusů ze zdravotnictví zmizely úplně.

 

Je to reálné?

Reálné by to být mohlo, ale zase to nemůže být vytrženo z celého kontextu. Tento krok by musel jít ruku v ruce s kultivací systému financování zdravotnické péče.

 

Co vás tedy v poslední době nejvíce trápí ve funkci generálního ředitele Nemocnice Pardubického kraje?

Trápí mě určité úbytky našeho personálu. Podle mého názoru má někdy až zbytečné obavy z nějaké nejistoty. Přál bych si, aby Nemocnice Pardubického kraje byly natolik atraktivní firmou, kde budou chtít lidé pracovat, a to i přesto, že oblast zdravotnictví je pochopitelně hodně specifická. Vždyť fúzí pěti nemocnic v Pardubickém kraji vznikl jeden z největších zaměstnavatelů v kraji a jedna z největších nemocnic v celé České republice. Jde o velmi stabilní společnost, která v tuto chvíli hledá cesty k tomu, aby dokázala najít funkční motivační systém, který by k nám ještě více přilákal kvalitní personál.

 

V jakém stavebně-technickém stavu jsou podle vás v současné době nemocnice v Pardubickém kraji?

Asi nejlépe je na tom v tuto chvíli Chrudimská nemocnice. Samozřejmě je potřeba ve všech pěti nemocnicích vyřešit otázku příjmu pacientů a mít plán investic do různých moderních technologií a přístrojů. Například v Pardubicích by mělo jít jen letos o částku ve výši zhruba dvou set milionů korun. Myslím, že se podařilo najít shodu s vlastníkem, že se do nemocnic dlouhá léta tolik neinvestovalo. Klíčové je, aby se ve všech pěti zařízeních vytvořily strukturální plány a vize, kam by jednotlivé nemocnice měly směřovat. Společně pak budeme hledat finanční zdroje pro jejich uskutečnění.

 

Považujete za úspěch relativně brzkou dohodu s odbory?

To rozhodně jako velký úspěch vnímám. Díky tomu, že jsme jednali se slušnými a vzdělanými lidmi, se za relativně krátkou dobu sedmi měsíců podařilo dohodnout s třinácti různými odborovými organizacemi. Teď se nám i přes určité počáteční problémy povedlo dojít k rozumnému kompromisu, který je podle mého názoru přijatelný pro všechny strany.

 

Foto:Tomáš Gottvald Autor: DENÍK/Jiří Sejkora

Autor: Tomáš Dvořák, Redakce

Zdroj: http://www.denik.cz/pardubicky-kraj