Před 70 lety padaly na Zlín bomby

Bilance náletu, který trval pouhé tři minuty, byla asi 23 mrtvých, kolem 90 zraněných a stamilionové škody na budovách a zařízení. Pumy zasáhly například i vlakové nádraží, Velké kino či elektrárnu. Šlo sice o druhý válečný nálet na Zlín, byl však o poznání ničivější než ten z 13. října.

Druhý nálet byl 
o poznání ničivější

„Poprvé bylo na město svrženo asi 10 bomb. Zasaženy byly například Letná nebo hřiště u elektrárny. Dnes je zde Lidl. Druhý nálet už byl o poznání ničivější," uvedl David Valůšek, ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně.

Nálet provedla americká 15. letecká armáda a původním cílem bombardérů B-17 a B-24 byl tovární komplex ve slezském Blechhammeru.

„Kvůli nepříznivému počasí nebylo možno tento cíl bombardovat a letecký svaz se soustředil na náhradní cíle, kterými byly strategické komplexy ve městech Opava, Brno, Hodonín, Břeclav, Přerov a také Zlín," vyjmenoval David Valůšek.

Právě jasná obloha bez mráčků byla ve válečných dobách velmi riziková. V tyto krásné dny hrozily nálety nejvíc. To však podle pamětníků nebyl případ 20. listopadu.

„Za slunečných dnů přicházely letecké poplachy pravidelně. Zlín jich zažil 119. Pro zaměstnance to znamenalo okamžité přerušení práce a pochod ke krytům. Zprvu to brali zaměstnanci jako vítané zpestření a výlet do lesa v pracovní době.

Po „varovném" náletu z 13. října se však obraz evakuací změnil," popisoval ve svém populárním pořadu Hledání ztraceného času legendární filmový historik Karel Čáslavský.

Čas se zastavil ve 12.35

Už ne idylická procházka do lesa, ale panický úprk a strach o život. Stejné to bylo i 20. listopadu ve 12:35.

„Přitom ale tehdy nešlo o samostatný nálet na Zlín, ale naopak Zlín byl pouze jedním z cílových míst a je třeba říci, že následky nebyly ve Zlíně zdaleka tak vážné, počtem obětí i materiálními škodami, jako v dalších jmenovaných městech," doplnil ředitel archivu.

Díky tomu, že Zlín byl urbanisticky jasně rozdělen na obytné zóny, veřejná prostranství a tovární areál, který byl samozřejmě cílem náletu, počet obětí nebyl ještě vyšší.

Poškození budov ve východní části továrního areálu si vyžádalo jejich stržení a nahrazení novými stavbami. Tak došlo po válce například k výstavbě nových budov č. 14 a 15, které dnes po rekonstrukci slouží zlínským kulturním institucím.

Před bombami si však nemohli být jistí ani lidé na venkově. I zde hrozily oběti na životech. Na vrchu Kamenec u Hřivínova Újezdu je z této doby dodnes pověšený svatý obrázek.

„Je to připomenutí tragicky zesnulé Lidky Pekařové. Tu zabila odhozená puma. Ta tam v nešťastnou dobu šla rozhazovat hnůj. Tragédie byla o to větší, že měla každým dnem rodit. Ještě dnes jsou v lese patrné krátery po výbuších," prozradil Alois Šimšalík z Hřivínova Újezdu.

„Myslela jsem, že hážú staniol a to byly bomby"

Hřivínův Újezd – Na Moravě pumy nedopadaly jen na města a neshazovali je jen Američani. V lese nad Hřivínovým Újezdem jsou dodnes patrné krátery po výbuších. Bomby tu však odhazovali Němci, když „zatápěli" partyzánům. V archiváliích obce se na tuto událost zachovala i vzpomínka „babičky" Kučerové.

„Naši poorali kúsek lúky a já s pratetou jsme sadili řepu. Slyšela jsem hukot letadel, byly to takové zvuky „mu, mú, mú" tak jsem se zadívala, kde vyletíja. Vyletěly od Doubrav. Tři letadla. Dvě letěly, ani si nás nevšimly a to třetí nás začalo obletovat. Úplně nad nás se snížilo. Já jsem měla malou motyčku, tak jsem mu mávala. Krásně jsem ho viděla, mohl být nad námi kolem dvaceti metrů," zaznamenala své vzpomínky pamětnice a pokračuje:

„A jak jsem se tak po nich dívala, vidím, že něco vyhazujú. Vypadalo to jako malá taštička, mělo to malé ouško. Myslela jsem, že vyhazujú staniol. A naráz takové rány. Házaly bomby. Teta mě vzala za ruku. Byl tam takový vymletý potok. Musela jsem si do něj lehnout. Za chvilku jen střepiny nad námi létaly. Jak to utichlo, jsme vylézly celé mokré, ale živé. Hůř dopadla na druhé straně Kamence Lidka Pekařová. Tu to tam zabilo," vzpomínala pamětnice.

Ta později slyšela i verzi, že to letci popletli.

„Měli to házat z druhé strany Kamenca. Tam byli partyzáni. Měli tam úkryt," píše se ještě ve vzpomínkách.