26. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Královéhradecký kraj Potkaly jsme se nikoli u Kolína...ale ve sněmovně.
Potkaly jsme se nikoli u Kolína...ale ve sněmovně.
20. 6. 2023
Tři političky, tři politické strany, tři podobné osudy, tři ženy, které se nechtějí smířit s neefektivním způsobem práce a chtějí svým způsobem, energí a sveřepostí přispět ke změně politiky v Čechách. Dnes už také 3 kamarádky
Potkaly jsme se nikoli u Kolína...ale ve sněmovně.
Žiju v kufrech a krabičkách
Když jsem dostala zadání vyplodit byť poměrně krátký text na téma, proč vznikla naše iniciativa zaměřená zprvu na efektivnější výkon naší práce ve sněmovně a jeho sladění se zvláštním biotopem jménem rodina, najednou jsem nevěděla, jak to všechno zhustit, shrnout a zamašličkovat pro informací chtivého čtenáře. Téma je to totiž obsáhlé jako beletrie od Alexandra Dumase, zdaleka však ne tak romantické. Celý námětem se vine jako červená bavlnka otázka „Na co si ty ženský furt za ty platy stěžujou?“.
Ve sněmovně jsem novicka, podobně jako moje dvě drahé kolegyně - iniciátorky. Voliči mě vykroužkovali díky prostořekosti a asi i díky tomu, že jsem trochu střelec, což je mnohými mylně zaměňováno za odvahu. Nalézala jsem se zrovna vprostřed rozvodového řízení a vůbec jsem nevěděla, co bude dál. Zůstala jsem s dvěma rozhozenými puberťáky a absolutně jsem netušila, že můj život právě udělal přemet, za který by se nemusel stydět ani ten nejlepší akrobat ze Cirque du Soleil. Bavila mě práce starostky, protože je neskutečně tvořivá, inspirativní, akční a nabíjející – a najednou Praha, pozice ve Výboru pro evropské záležitosti a mezinárodní právo. Což o to, vystudovala jsem to, domluvím se, celý život jsem cestovala i do méně bezpečných destinací. Už od dětství jsem bláhově chtěla být zpravodajkou buď ve smyslu reportérky nebo tajných služeb. To se sice nenaplnilo, ale zprostředkovávat a posouvat pomocí ženské intuice, ironie a inteligence dění, ať už ve sněmovně nebo při misích, mě baví nevýslovně.
A proč to tu všechno takhle vyprávím? Spravedlivou šanci a příležitost plnit si své profesní sny by měl dostat úplně každý. I když má děcka, i když je sám, i když chce být dokonalou mámou, i když, i když, třebaže, ačkoli…….Společnost je však momentálně seřízena tak, že její stereotypní očekávání to prostě někdy aktivním ženám ztěžují do té míry, až je otráví je tak, že mnohé vrhnou bílý ručník do ringu dřív, než se pro ně ta správná příležitost vůbec najde. (Vy)kloubení práce, rodiny, domácnosti dohromady vyžaduje ústupky od všech kolem, kompromisy v hlavě, obrovskou podporu a pochopení ze strany těch nejbližších, a především silnou víru v sebe sama a schopnost si odpustit, že všechny ty jednotlivé úkony v diáři nebudou naprosto stoprocentní a dokonalé.
Naší iniciativou jsme zvedly téma, které rezonuje a zaznívá úplně všude – ve vědeckých profesích, ve zdravotnictví, v novinařině, v diplomacii. Míra tolerance těchto tvrdých pracovních prostředí k ženám, které se chtějí starat o rodinu a zároveň o svůj kariérní růst, se diametrálně liší. S příchodem nové generace je ale zavírání očí nad tímto palčivým celospolečenským problémem již nadále neudržitelné. S odchodem každé vzdělané, aktivní ženy z trhu práce nebo smířením se s nižší pozicí přichází náš stát o obrovské finanční prostředky, které do nich sám prostřednictvím vzdělávacího systému napumpoval. Je to marnotratné plýtvání lidským potenciálem, který si nemůže naše společnost dovolit.
Dokonalý mechanismus jsem zatím nenašla. Hledáním mezer v systému se však snažím minimálně obnažit problém a naservírovat jej na jídelní stůl bez ubrusu a ubrousků – tedy bez servítků. Prozatím se pokouším svůj profesní a mateřský život maximálně uspořádat a zorganizovat do škatulí. Každou neděli vyvařuji dcerce na internát jídlo a futruji pokrmy do krabiček, zatímco v mé ložnici leží na zemi neustále několik „čumajdánů“ v nejrůznějších stavech rozbalenosti a zabalenosti. Žiju v kufrech a krabičkách, ale hledám řešení mimo ně, jak se dnes říká out-of-the-box, protože jedině tak lze vykročit z rutiny a měnit bolestivě zkostnatělé uvažování těch, kteří rozhodují a určují další směřování naší země.
Lucie POTŮČKOVÁ, poslankyně PS PČR
Autor: Miroslav Sazeček
Mohlo by vás také zajímat
