26. 4. 2024
Hlavní stránka Info a média Výstupy z médií Ve 28 letech už je zkušeným starostou, populární je na sítích i v hospodě
Ve 28 letech už je zkušeným starostou, populární je na sítích i v hospodě
27. 2. 2023
Matěj Hlavatý z Tetína na Jičínsku je už zkušený starosta. Od roku 2014 vede ves s pouhými 150 obyvateli, patří přitom mezi nejviditelnější mladé politiky. Na sociálních sítích ho sledují tisíce lidí, zasazuje se o svobodu a lidská práva. „Pokud člověk cítí, že je s něčím nespokojený, tak to má jít říct,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.
Ve 28 letech už je zkušeným starostou, populární je na sítích i v hospodě
Před pár dny jste se zúčastnil první televizní debaty, Partie Terezy Tománkové. Jaké to bylo?
Do politické diskuze aktivně vstupuji na sociálních sítích, hlavně na Twitteru, kde komunikuji i s politiky. Takže to bylo spíš takové přenesení se ze světa sociálních sítí do televizního vysílání. Bylo to nové a zajímavé. Vyzkoušel jsem si, jaké to je reagovat. Byla to dobrá škola a měl jsem na to pozitivní ohlasy.
Politika obvykle mladé lidi příliš nezajímá, nebo si na ni netroufnou, protože nemají zkušenosti. Věděl jste, že starostování je práce, kterou chcete dělat?
Už od mladšího věku jsem věděl, že bych se chtěl věnovat politice. Děda mě aktivně informoval o tom, co se dělo za komunismu, a říkal mi, jak je důležité si zachovat demokracii. Odmala jsem byl vedený k tomu, abych zastával demokratické hodnoty a bojoval za ně. Proto jsem se do toho rozhodl aktivně vstoupit a do voleb v roce 2014 šel s tím, že se chci stát starostou. Okolnosti tomu nahrávaly, protože předcházející pan starosta už nechtěl pokračovat a začal se poohlížet po někom, kdo by vedl obec. Já jsem si říkal, že chci v Tetíně zůstat. A pokud tady chci zůstat, tak bych měl dělat něco, aby se tady lidem dobře žilo, byli pyšní na svoji obec a aby Tetín přestal být jen přespávárnou.
Zajímal jste se o politiku už na základní škole?
Získával jsem informace o tom, co se u nás a ve svět děje, ale nemyslím si, že bych na tom byl výrazně jinak než moji vrstevníci. Intenzivněji jsem se o politiku začal zajímat na střední škole v Jičíně. Když třeba přijel Miloš Zeman, tak studenti, kteří chtěli, mohli jít v rámci hodiny na besedu s prezidentem. Nevím, jestli to takhle funguje všude, ale je prima, když škola studentům takto otevírá svět politiky a přibližuje jim ho.
Tetín má zhruba 160 obyvatel a třímilionový rozpočet. To vám nedává úplně velké možnosti obec rozvíjet. Není to občas frustrující?
Když z rozpočtu odečtete fixní náklady, tak vám na investice zbyde 1,5 milionu korun. Sestavování rozpočtu plánujeme do poslední koruny. V podstatě všechny projekty, které děláme, musí být zhodnocené dotací. Nemůžeme si udělat dvacet projektů do šuplíku, průběžně na nich pracovat a pak je ve vhodnou chvíli vytáhnout, tak jako to dělají města. I 200 nebo 300 tisíc korun, které dáme na projekt, jsou pro nás velké peníze. Mohou tvořit deseti nebo dvacetiprocentní spoluúčast, pokud se rozhodneme něco opravit. Když třikrát za sebou podáme žádost o dotaci na opravu silnice a třikrát neuspějeme, tak se už skepse dostavuje.
Ale v získávání dotací jste jinak poměrně úspěšní...
Podařilo se nám zrekonstruovat kanalizaci za 4,5 milionu, opravit všech šest soch v obci, požární nádrž, vysadit aleje nebo vybudovat nová odpočinková místa. Bez dotací by se obec v podstatě nemohla rozvíjet. Teď připravujeme velký projekt Cesta za roubenkami s polskou Lubawkou. Hlavní část Tetína se nachází mimo silnici, kde je i několik roubenek. Jsou to tradiční stavby a do Podkrkonoší patří. Do podoby roubené stavby bychom chtěli přestavět i hospodu Dupačka, kde by mělo vzniknout také turistické informační centrum. Na trase z Tetína do Lubawky se v deseti městech a obcích objeví elektronické panely s informacemi o historii roubených staveb v regionu. Když se nám podaří oživit cestovní ruch, bude to signál i pro místní, aby si v Tetíně otevřeli ubytování a začali tady podnikat. Do konce roku budeme vědět, jestli na projekt získáme dotaci. V příštím roce chceme udělat výběrové řízení a do roku 2027 mít kompletně hotovo.
Jak byste chtěl, aby Tetín vypadal za 20 let?
Přál bych si, aby to bylo místo, kde se lidé všech generací rádi setkávají. Chybí nám k tomu kvalitnější infrastruktura. V současnosti pracujeme na obnově polních cest. Pokud lidé budou mít příležitost chodit po vesnici a vyhnout se frekventované hlavní silnici, bude to velký posun.
Před dvěma lety jste kandidoval do Poslanecké sněmovny. Láká vás práce poslance?
Doplnil jsem kandidátku na 11. místě. Zastávám názor, že člověk by v politice měl postupovat malými krůčky, stavět si pod sebou základy a být si pevně jistý, kam má jít. Mým cílem je dostat se do krajského zastupitelstva.
Na Twitteru máte 12 tisíc sledujících, což je na české poměry hodně. Jak jste toho dosáhl?
Snažím se tam být aktivní, lidi spojovat a všem věcně odpovídat. Lidé potřebují vědět, že s nimi politik komunikuje a není pro ně někým, koho znají jen z televize. Na druhou stranu se netajím tím, že jsem schopný některé diskutéry zablokovat, protože nebudu tolerovat, když používají vulgarismy, aby mi sdělili, že mě nemají rádi. Dá se to udělat úplně jinak.
Jaký byl impulz, abyste na sítích začal intenzivněji prezentovat své názory?
Aktivnější jsem začal být v době covidové krize, kdy se ve veřejném prostoru objevovala spousta informací a později dezinformací. Komunikace vlády a opatření byla zmatená. Snažil jsem se lidi pozitivně motivovat, aby nad tím, co čtou a slyší, začali víc přemýšlet, a dávat jim naději, že to jednou skončí. Naděje není nikdy dost.
V prezidentské kampani jste otevřeně podporoval Petra Pavla a naopak tvrdě kritizoval Andreje Babiše. Vaše profily na sociálních sítích s velkou pravděpodobností nesledují Babišovi voliči. Nabízí se otázka, jaký smysl vlastně má přesvědčovat přesvědčené?
Dával jsem argumenty, jak přesvědčovat a motivovat další lidi. Přímá volba prezidenta nám ukázala, že v demokracii ještě nežijeme tak dlouho, abychom ji zvládali s klidem. V momentě, kdy se z ní stal souboj demokratických hodnot a populismu, tak jsem si říkal, že pokud by to nedopadlo, jak jsem si představoval, tak si chci být jistý, že jsem pro to udělal všechno.
Loni 17. listopadu jste v Praze v reakci na sílící proruské názory v české společnosti zorganizoval Pochod za demokracii , kterého se zúčastnily tisíce lidí. Podobných akcí, demonstrací a shromáždění je u nás v poslední době poměrně hodně. Nemíjí se už trochu účinkem?
Pokud člověk cítí, že je s něčím nespokojený, tak to má jít říct a když se mu podaří oslovit další, tak jedině dobře. Je důležité tímto způsobem vyjadřovat názory. Nesmí to samozřejmě přejít do násilností. Proruské demonstrace, které se na podzim v Praze konaly, byly za hranou. Cítil jsem potřebu ukázat, že tady jsou lidé, kteří ctí demokratické hodnoty, že tady existují i jiné názory a že společnost není homogenní. Dodnes mi lidé píší, že jim pochod dodal optimismus.
Setkáváte se s extremistickými nebo silně proruskými postoji i v Tetíně?
Taky jsme v hospodě vedli debatu o válce na Ukrajině. Když se s těmi lidmi bavíte delší dobu, pochopíte, že oni mají jenom strach a z toho pak pramení tyto názory. Mají obavu, že se konflikt dostane i za hranice Ukrajiny. Od ruské invaze uběhl rok. Je normální, že po takové době si na to člověk zvykne a přestane válku intenzivně vnímat jako téma, které by se ho explicitně týkalo. Kdybychom to prožívali každý den, asi bychom se z toho zbláznili. Přesto nesmíme zapomínat na to, že se kousek od našich hranic děje bezpráví a Ukrajinci tady nejsou proto, že by tady chtěli být. Nebyli by u nás, kdyby na jejich zemi z Ruska nelétaly rakety.
Dostáváte se do situací, kdy už diskuze není možná?
S lidmi na vesnici se potkávám a chci s nimi vést diskuzi, abychom se dostali k jádru věci. Na sociálních sítích se setkávám s lidmi, se kterými už diskutovat nejde, protože jsou za hranou. Názorů může být spousta, ale pravda je jenom jedna. Invaze na Ukrajinu není žádná speciální operace, ale rozjetá válka Ruska, které nezná svoje hranice a jehož cílem je si zase kus jiného státu k sobě přidružit.
Plánujete Pochod za demokracii i v příštím roce?
Když to bude důležité, tak naplánujeme akci kdykoli.
Pochod odkazoval na sametovou revoluci. V roce 1989 jste ještě nebyl na světě. Jak lidem, kteří mají jiný názor a znevažují nebo zpochybňují odkaz 17. listopadu, vysvětlujete, že je potřeba si rok 1989 připomínat?
Odpověď je ve vaší otázce. To, že mi někdo může říct, že se mnou nesouhlasí, je demokracie. To před rokem 1989 nebylo možné. A proto je potřeba si sametovou revoluci připomínat.
Jak se vypořádáváte s „argumentem“, že o tom nemůžete nic vědět, když jste to nezažil?
Moje první reakce je: Zažili jste druhou světovou válku? Nezažili a také na ni máme docela jasný názor.
Autor: Tomáš Plecháč, iDnes.cz, 24. 2. 2023
Mohlo by vás také zajímat
