Petr Gazdík: Ještě mě zvou na panáka

„Bylo to jedno z nejtěžších období mého života,“ vrací se šestatřicetiletý šéf poslaneckého klubu TOP 09 více než deset let zpátky, kdy byl na vojně na zámku v Lánech. „Služba byla hodně náročná už tím, že mi po vysoké škole veleli o pět let mladší kluci a jejich požadavky byly někdy hodně zvláštní. Vždycky ráno po probuzení se na šňůry podívám a pokorně nahlédnu do sebe, abych si náhodou nezačal myslet, že jsem veliký a mocný politik,“ začíná náš rozhovor. 

    Pravda je, že po půl roce poddůstojnické školy z vojny kvůli zdravotním potížím odešel. „Neměl jsem na to žaludek,“ vysvětluje. Problémy se zažíváním z té doby se mu vracejí dodnes, ale na rozdíl od vojenské služby dokáže brát vysokou politiku s větším nadhledem. Ví, že na první pohled drsná vystoupení ve Sněmovně jsou často jenom divadlo pro televizní kamery, a na večeři by dokázal zajít i s šéfem komunistických poslanců Pavlem Kováčikem. „I když by se z toho můj dědeček v hrobě obracel,“ dodává s úsměvem majitel statku a bývalý starosta Suché Loze na Slovácku. 

    Do povědomí lidí v celé republice se poprvé dostal před třemi lety, kdy společně s dalšími starosty kritizoval rozdělování daňových výnosů, které znevýhodňuje malá sídla. V létě 2008 si s tehdejším primátorem Prahy Pavlem Bémem vyměnili na pár dní funkce. Ve stejném roce se stal Petr Gazdík předsedou hnutí Starostové a nezávislí, jejichž kandidáti šli do loňských sněmovních voleb pod hlavičkou TOP 09. 

 

Z anonymů ho mrazí 

 

„I když mi to asi spousta lidí nebude věřit, to, že jsem se stal poslancem, beru spíš jako oběť. Mně bylo jako starostovi mnohem lépe, výsledky mé práce byly vidět mnohem rychleji a občané mi dávali najevo vděčnost. V tisícihlavé obci jsem byl schopen vysvětlit svoje úmysly, protože s každým jsem se mohl denně vidět, zatímco ve vysoké politice věci sdělujete přes média a mnohdy je to velmi zkreslené a útržkovité. 

    Tak jsem se z velmi oblíbeného a uznávaného starosty stal pro spoustu lidí poslancem z Prahy, který už má imunitu, bere obrovské peníze, určitě jede v nějaké korupci, houby tam dělá a jenom se hádá. V anonymech se dočítám, že jsem grázl, který se dostal ke korytu a hrabe sám pro sebe,“ kroutí hlavou nad veřejným míněním s tím, že práce mu rozhodně neubylo, jenom není vidět tak rychle a zřetelně. „Když chcete něco prosadit, tak zatímco v komunální politice to trvá dny a týdny, v té vysoké to je na měsíce a roky. Lidé třeba nadávají na korupci, ale ještě nikdo nepřišel s receplidé tem, jak ji do druhého dne zlikvidovat. Občas mám pocit, že anonymy jsou někým řízené a místy přesahují určitou mez. Jako jeden z nedávné doby. Jestli prý nezrušíme poplatky ve zdravotnictví, tak mi zapálí dům a vyvraždí rodinu. Byť to zjevně bylo psané rukou starého člověka, který má možná zlost a kdo ví, co se mu v životě přihodilo, zamrazilo mě v zádech. Já se ale nebojím a nenechám se zastrašit, zvlášť když jsem v hloubi duše přesvědčen o tom, že co dělám, dělám správně.“ 

    Obyvatelé obce, kde osm let působil jako starosta, ho však podporují. „Ještě pořád, když u nás zajdu do hospody, tak přede mnou přistane pár štamprlí, což je známka toho, že si mě váží.“ Není divu, vždyť Suchá Loz byla v roce 2007 vyhlášena Vesnicí roku Zlínského kraje a místní se můžou ve volném čase vyžívat pomalu jako obyvatelé okresního města. Mají k dispozici víceúčelové hřiště, bar s diskotékou, skautské středisko, fotoklub, je zde i nohejbalový tým či dechová kapela. 

 

Dobré slovo a namířená pistole 

 

Než se stal Petr Gazdík starostou, učil na základní škole v nedalekém Bánově. Přestože vystudoval aprobaci matematika a zeměpis, dostal se kromě češtiny a němčiny, které ho nebavily, ke všem předmětům. Do školství by se jednou rád vrátil, ačkoliv bývalí kolegové ho upozorňují, že za osm let, co je mimo, se situace posunula k horšímu. „Říká se, že teď je vyučování více hravé a méně mentorské, ale na druhou stranu dnešní děti nemají mantinely. A pokud si s někým chcete hrát, musíte přece vědět, že dítě během hry někomu neublíží,“ přemýšlí jako bývalý pedagog a konzervativní rodič tří dcer ve věku od čtyř do osmi let. 

    „Ctím zásadu, že dobrým slovem a namířenou pistolí toho zmůžete mnohem víc než jenom dobrým slovem. A nutno dodat, že Komenského metoda cukru a biče opravdu funguje, protože jsem sice přísný, ale už delší čas jsem na své dítě nemusel vztáhnout ruku. Ví, že když překročí mantinely, tak následuje trest, takže důslednost je v tomto případě hodně důležitá,“ popisuje své výchovné metody a dodává: „Se ženou jsme oba skauti a holky vedeme ke stejným hodnotám, například si musejí některé věci zasloužit. Do budoucna je to pro ně nejlepší možný základ.“ 

    K tomu, že ve své obci se dvěma kamarády založili skautské středisko, ho inspirovala práce učitele. Mezi žáky byl velmi oblíbený a někteří chlapci ho pokládali za svůj vzor. 

    „Můj kabinet byl v neustálém obležení. Čekali na mě, aby mi mohli něco říct. Když jsem byl třídní, tak jsem zavedl deníčky, což byla korespondence jenom mezi námi, ve které mohli vyjádřit, co je trápí, a ptát se na to, co je zajímá. Nikomu jinému to nesměli ukázat. Díky tomu jsem věděl, jaké jsou vztahy ve třídě, že je někdo nešťastně zamilovaný, nebo že někoho mlátí sourozenec.“ 

 

Mezi komárem a medvědem 

 

V Praze, kde tráví zhruba čtyři dny v týdnu, si nepočíná jako typický venkovan ve velkoměstě, který se nemůže nabažit obchodů, restaurací a kultury. Po večerech se nanejvýš projde starobylými uličkami a občas si jde zaplavat. „Víc než cokoli jiného vnímám atmosféru. Když někdy ráno nemůžu spát, protože přemýšlím nad tím, co mě čeká a jak co vyřešit, tak v šest ráno zajdu pro rohlíky nebo pro chleba. Liduprázdná Malá Strana a vycházející slunce je něco neuvěřitelného,“ rozplývá se a z okna své garsonky mi ukazuje výhled do zahrady, nad kterou se tyčí petřínská rozhledna. 

    „Občas zajdu na koncert nebo do divadla, ale u nás je kultury taky hodně a Slovácké divadlo v Uherském Hradišti se může směle poměřovat s nejlepšími pražskými scénami,“ podotýká a z rukávu začne sypat akce jako Suchá Loz plná strašidel, farní ples, karneval, živý betlém nebo hrošení. „Hroši je spolek mužů, kteří mají nad sto kilo a pořádají fotbal proti komárům, kteří mají zase méně než osmdesát. Loni poprvé hroši vyhráli,“ upřesňuje čerstvý kandidát na komáří váhu, protože v poslední době nemá kvůli pracovnímu nasazení čas ani chuť jíst. 

    „Mám jednaosmdesát kilo, takže patřím k medvědům, ale brzy asi budu komár. Když máte starosti – a teď se hodně rozhoduje o budoucnosti republiky, diskutuje se o důchodové a zdravotní reformě – a k tomu objíždíte krajské sněmy Starostů a nezávislých, tak toho moc nesníte. A když už, tak rozhodně ne bagety nebo hamburgery. Snažím se jíst zdravě, takže si počkám třeba na salát. Na ubytovně si dělám k snídani vajíčka nebo mraženou zeleninu na másle.“ 

 

S kým na dovolenou? 

 

Zároveň si však čas od času dopřeje zabijačkové speciality, na které byl zvyklý od dětství, kdy doma nejméně třikrát do roka poráželi prase. Na obecní zabijačku, které začal z nostalgie pořádat, pozval před rokem Miloše Zemana. „Byl první člověk, který si dovolil zapálit v mé kanceláři, ale z úcty k němu jsem neprotestoval. Skamarádili jsme se na akci ve Vlčnově, kde mu každý z pěti starostů přinesl půllitr slivovice. Všechny vzorky vyzkoušel a vyhodnotil, že nejlepší je ze Suché Loze. Teď už máme tak zvané starostovy sady a pálíme obecní slivovici,“ vysvětluje typický zastánce pravicových hodnot, jak si našel cestu k odlišně smýšlejícímu politikovi. 

    „Miloš Zeman má sice jiný pohled na politiku, ale to nám nebrání v tom, abychom se spolu poveselili, dobře pojedli a popili. Jako poslanec jsem objevil spoustu přátel z jiných stran, například mezi předsedy poslaneckých klubů. S Petrem Tluchořem a s Kristýnou Kočí jsme ve fázi, kdy to není jenom pracovní vztah. Rádi si spolu zajdeme na večeři a dovedl bych si představit, že bych s nimi mohl jet na dovolenou. Velmi milým překvapením pro mě byli třeba i Vít Bárta nebo pan Kováčik, předseda klubu KSČM,“ popírá Petr Gazdík dlouho omílanou frázi, že přátelství v politice neexistuje. „Kamarádství k politice naopak patří, protože je nutné mít kolem sebe lidi, na které se můžete v těžkých chvílích spolehnout. Jsem strašně rád, že se naplňuje představa, kterou jsem měl jako volič, a je mi ctí pracovat s Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem. Ten první si mě získal svou morálkou, šlechtictvím, tím, jakým způsobem je vychován a jak to šíří kolem sebe. Kalouska obdivuju kvůli jeho strategickému myšlení a férovosti. Vždycky dodržel své slovo, i v situaci, kdy to pro něj nebylo výhodné. Myslím, že se od něho mám co naučit. Pomluvy na jeho adresu podle mě vymýšlejí lidi, které štve svým striktním a nekompromisním přístupem.“ 

    Na pivo by šel s každým z politických oponentů, kdo nedává podpásovky. „Zasedání Sněmovny bych přirovnal k hokejovému zápasu. Pakliže se hrálo fér, klidně se můžou hráči z obou týmů sejít v hospodě, ale pokud se při zápase zmydlí tak, že má někdo modřiny nebo zlomenou nohu, tak to možné není. Pokud někdo řekne ostře svůj názor a přitom vás napadne, je to v pořádku, ale nesmí v tom být demagogie, polopravda nebo lež.“ * 

 

Z velmi oblíbeného a uznávaného starosty jsem se stal pro spoustu lidí poslancem z Prahy, který už má imunitu, bere obrovské peníze, určitě jede v nějaké korupci, houby tam dělá a jenom se hádá. Komenského metoda cukru a biče opravdu funguje, protože jsem sice přísný, ale už delší čas jsem na své dítě nemusel vztáhnout ruku. Když někdy ráno nemůžu spát, protože přemýšlím nad tím, co mě čeká a jak co vyřešit, tak v šest ráno zajdu pro rohlíky nebo pro chleba. Za co dostal „přes hubu“ * Jeho dědeček statkář odmítl vstoupit do družstva, na což doplatil i Gazdíkův otec, který se nemohl ani vyučit. „Od patnácti chodil s dědou kopat kanály.“ * Poprvé začal vztah rodiny ke komunistické straně chápat v pěti letech při návštěvě Mikuláše. „Když jsem místo modlitby spustil oslavnou báseň o Leninovi, kterou jsem znal ze školky, dědeček mi dal takovou po hubě, že od té doby mám jasno.“ * Na pozemku, který zdědil po rodičích a prarodičích, bydlí i jeho bratr a sestra s rodinami. Kromě velké zahrady jim patří pole a kus lesa, které pronajímají soukromníkovi. „Co se týká hospodářství, tak jsem břídil. Účastním se jenom větších akcí, jako je sázení nebo kopání brambor a vytahování řepy.“ * S manželkou Evou, původně oční optičkou, která na mateřské vystudovala učitelství, mají tři dcery: Terezu (8), Barboru (7) a Alžbětu (4). „Vždycky jsem říkal, že si nevezmu učitelku, že jeden deformovaný v rodině stačí, ale když se žena rozhodla, že si dálkově dodělá vysokou školu a bude učit, nechtěl jsem jí v tom bránit.“ * Tvrdí, že v politice má svoje hranice, které nikdy nepřekročí. „Nebudu lhát a nezvednu ruku pro trest smrti.“ Fandí naopak legalizaci marihuany, kterou by prosazoval navzdory mínění své strany. 

 

***

 

Mám jednaosmdesát kilo, takže patřím k medvědům, ale brzy asi budu komár. Když máte starosti a k tomu objíždíte krajské sněmy Starostů a nezávislých, tak toho moc nesníte. 

 

 

    Markéta Mitrofanovová