28. 3. 2018
Hlavní stránka Info a média Výstupy z médií Jan Farský: Prezident Zeman představuje bezpečnostní riziko pro stát
Jan Farský: Prezident Zeman představuje bezpečnostní riziko pro stát
5. 4. 2018
Předseda poslaneckého klubu Starostů a nezávislých (STAN) Jan Farský navrhl senátorům, aby obžalovali prezidenta Miloše Zemana z velezrady. V rozhovoru pro FORUM 24 vysvětluje poslanec Farský důvody tohoto kroku.
Jan Farský, foto: Pavel Hofman, Forum24.cz
Jak byste chtěl přesvědčit senátory, že se Zeman skutečně dopustil trestného činu a jak je takový trestný čin prezidenta vymezen?
Upřesním to. Trestní zákoník zná trestný čin vlastizrady a ten může spáchat kterýkoliv občan. V případě prezidenta je však jedinou zákonnou možností, jak ho postavit za jeho skutky před soud, žaloba pro velezradu. Je to jakýsi speciální čin prezidenta, kvůli němuž ho může žalovat senát i sněmovna. Ten název zní velmi tvrdě a hrozivě. Byl bych radši, kdyby se dalo věcnějším a přesnějším způsobem činy našeho prezidenta nazvat poškozování bezpečnostních zájmů státu a ohrožování jeho demokratického uspořádání. Čistě procesně to však zákon neumožňuje.
Myslíte, že by se k tak nezvyklému kroku mohli senátoři a poslanci odhodlat?
Nebude lehké senátory i poslance přesvědčit. A navíc ve sněmovně pro schválení žaloby musí hlasovat 120 poslanců. Je to samozřejmě na hranici reálnosti. Ale zároveň si myslím, že je nutné to, co prezident činí, jasně pojmenovat.
Popsal byste, co prezident činí? Čím přesně poškozuje bezpečnostní zájmy státu?
Mám zejména na mysli neuvěřitelné výroky o látce Novičok. Ale jeho účast na ruských dezinformačních kampaních jsou již staršího data. Účastní se jich již od sestřelení civilního letadla MH17 nad Ukrajinou. Tak jsme se od něj třeba dozvěděli, že v okolí letadla se objevila ukrajinská stíhačka a že nejspíš to byla jen nehoda, že tam ruští vojáci vůbec nebyli, že nikdo nemá důkazy o přítomnosti ruského systému BUK. Jde o vypouštění tisíce dezinformací, až se v tom už nikdo nevyzná, ale zároveň si mezi nimi může každý najít to, co chce. Podobně je to s látkou Novičok. Agenti otrávili v Británii na ulici člověka jen pár dní před prezidentskými volbami. Naši spojenci a to jak Spojené státy, tak Velká Británie dost jasně deklarují, že spojitost s Ruskem je nadmíru pravděpodobná. Věřím přitom více našim spojencům, než Ruské federaci, která okupuje cizí území na východ od nás a která neuznává suverenitu sousedního státu a celistvost jeho území. Ve chvíli, kdy spustí svojí klasickou dezinformační vlnu, jestli ten Novičok náhodou nepochází třeba z České republiky, tak je potřeba hned zakročit. Já naši současnou vládu často nechválím, ale v této věci se zachovala správně. Vláda nekompromisně řekla, že je to lež. Že tady nic takového neskladujeme, nic takového tu neexistuje.
Takže v tuto chvíli oceňujete vládu Andreje Babiše?
Ano, tento rozhodný krok proti dezinformaci byl správný. Proti takovému chování musí přijít okamžitě jasná reakce. Vláda přitom disponuje informacemi tajných služeb, které výskyt takto nebezpečných látek monitorují. Takže postoj naší vlády rozhodně není nestojí na vodě.
Zeman se ale postavil proti vládě Andreje Babiše. Když vláda ústy dvou ministrů řekla, že tady žádná taková bojová látka není a že to, co říkají Rusové, je sprostá lež, tak Zeman za dvě hodiny řekl, že to možná úplně lež není. Tím posílil rozdělení veřejnosti v základních zahraničních otázkách, které nás ohrožuje a oslabuje.
Za vážné také považuji, že Miloš Zeman pronesl, že zaúkoluje BIS, ať tu látku hledá. I kdyby ji chtěl opravdu vážně zaúkolovat, tak proč by to říkal veřejně do médií? To přeci nedává vůbec žádný smysl.
To znamená, že mu nejde o to aby BIS něco našla, ale dělá propagandu?
Jeho skutečným cílem bylo právě zmást veřejnost. A to ve prospěch Ruské federace. Ve skutečnosti dělá propagandu a šíří dezinformace. Kdyby měl zájem na bezpečnosti českých občanů, tak zadá BIS úkol v tichosti. Miloš Zeman za to dokonce kdysi kritizoval Václava Havla, že měl prý prořeknout nějaký úkol pro BIS a dělal si z něj legraci. Teď sám udělá to samé a to rovnou na tiskovce. Pro různé dezinformační weby je to vzkaz, že ten Novičok na českém území nejspíš je. Vždyť to přeci řekl prezident, který kvůli tomu zadal tajné službě úkol ji hledat. Přitom ten úkol je přeci úplně absurdní. BÍS má hledat něco, co tu není a třeba až po roce vyhodnotí, že to nenašla. A někdo zase řekne, že se BIS třeba špatně dívala. Tato nejistota tu pak už zůstane.
Proč to vlastně Zeman dělá?
Musíme si uvědomit, že žijeme v hybridní válce s Ruskem. Rusko se pustilo do informační války a bojuje s celým západním světem. Nejde tu o to, že bych chtěl vyvolávat nějaký konflikt. Jde o realitu, která je obsahem oficiálního stanoviska generálního štábu naší armády. Přitom náš prezident se této informační války účastní. Miloš Zeman v kauze Novičok tady jednoznačně bojoval na straně Ruska.
Takže on se chová vlastně jako nástroj v této hybridní válce proti vlastní zemi.
Přesně tak. A proto je na místě ta žaloba pro velezradu. Byť to možná zní jako něco nadsazeného. Sám budu raději říkat ústavní žaloba na prezidenta. Jisté je to, že Zeman určitou mez jasně překročil. Proto o této věci komunikuji se senátory a příští týden mám schůzku s ústavním právníkem, abych se s ním poradil, v jaké míře je chování prezidenta za hranou.
Přitom ta perspektiva, že byste to vyhrál je dost nízká.
Domnívám se, že bylo podstatné jeho chování pojmenovat a díky tomu se také podařilo ho dotlačit v dalších hodinách k tomu, že obrátil a řekl, že si myslí, že tady žádná látka není. Už to považuji za výsledek toho, že ten vzkaz šel jasně. Na Twitteru mne sice prezidentův mluvčí Ovčáček obvinil, že já sám jsem spáchal velezradu, nebo něco takového a že já jsem nástrojem dezinformační války. Ale to beru klidně. Jsem rád, že si Zeman takových kroků všímá a zřejmě mu došlo, že to už přehnal. Kdybychom se neozvali, tak nebude reagovat. Bohužel žijeme v takové utlumené mediální době a když se nebezpečné chování prezidenta nepojmenuje dostatečně rázně, tak by si mohl dělat, co chce. Takže svým způsobem nám nic jiného nezbývá. My ohledně kroků prezidenta nemáme příliš možností, jak před ním bránit veřejnost. Máme třeba možnost mu sáhnout do rozpočtu, což jsme už zkoušeli minulý rok, ale tehdy to neprošlo. Musíme to zkusit znovu.
Jinak tu je ale opravdu jediná možnost v tomto velkém kalibru žaloby pro velezradu. Kdyby tu mezi těmi možnostmi ještě bylo něco, abychom se bez tak těžkého kalibru obešli, tak bych byl radši. Ale jiná možnost tu skutečně není.
Asi by tedy v případě prezidenta měl náš právní řád mít nástroj v trestném činu poškozování zájmů našeho státu?
Nazval bych to poškozování bezpečnostních zájmů státu. Hájení bezpečnostních zájmů státu by přitom mělo být primárním úkolem prezidenta. On tento úkol evidentně nectí. Stačí se podívat, jakými lidmi se obklopuje.
Čím je pro nás Rusko nebezpečné?
Žijeme v době cíleného rozkládání naší společnosti. Rusko přijalo takzvanou Gerasimovu doktrínu, jejímž cílem je oslabení východních zemí NATO, pročež používá metodu šíření falešných zpráv a manipulaci s lidmi. Výsledky se už dostavují.
Podívejte se na ten rozpor: Žijeme v době, která je v podstatě jedna z nejlepších na tomto kontinentě a tomto území za celé období naší historie. Nikdy tato společnost nezažila takovou míru vzestupu celkové kvality života. Posledních třicet let představuje největší civilizační skok, jaký tohle území kdy zažilo. Je to větší skok, než jaký tato země zažila v době první republiky. Nejde přitom jenom o nějaké bohatství. Je to kupříkladu vidět i na tom, jak se u Čechů prodloužil věk dožití. Patříme k těm státům světa, kde došlo k nejrychlejšímu růstu věku dožití. Je to i výsledek našeho zdravotnictví a šíření informací o udržení zdraví.
Pak se zvyšuje celková vzdělanost obyvatelstva, i když by jistě mohla stoupat ještě rychleji a být lepší. Ale i tak se razantně zlepšila. Jde o investici do vybudování znalostní ekonomiky, kterou zde budeme jistě jednou mít.
Zároveň žijeme ve velmi bezpečném období, protože být součástí NATO, které na světě nemá vojenskou konkurenci, znamená mít dobré bezpečnostní zajištění. Těch dvacet devět států má v podstatě neporazitelnou sílu a kdo je neporazitelný, tak s ním se nebojuje konvenčními zbraněmi. A právě proto má Rusko Gerasimovu doktrínu hybridní války, která rozkládá cizí společnost zevnitř. A tak zde došlo k paradoxu, že mnoho lidí má v době, která je ta nejblahobytnější, silný pocit, že se mají vlastně hrozně špatně.
K čemu to těm Rusům je?
Oni si myslí, že my jsme jejich území. Pořád nás chápou jako součást jejich vlivové zóny. Před lety, právě v době, kdy Rusové zaútočili na východní Ukrajinu a obsadili Krym, tak jsem se ptal Karla Schwarzenberga, kde se ty ruské tanky zastaví? A on mi odpověděl s černým humorem: “Deset kilometrů za Aší.“
Strávil jsem v Rusku docela dost času. Líbilo se mi tam. Zvláště na Sibiři kolem Bajkalu. Rád totiž cestuji přírodou. Ale s kýmkoliv jsem se tam bavil a řekl jsem, že jsem z České republiky, tak všichni zastávali názor, že jsme jejich. Skoro každý starší muž byl u nás na vojně, třeba v Milovicích nebo jinde kde sloužili. Doslova mi říkali: „Vy patříte stejně k nám. On vás ten Západ stejně nechá být.“ Vladimír Putin říkal, že největší geopolitická chyba dvacátého století byl rozpad Sověstkého svazu. My nyní ještě nejsme v Rusku díky krokům politické reprezentace v devadesátých letech. Díky Havlovi jsme v NATO.
Před tímto rozhovorem jsme spolu krátce mluvili o symbolice návštěvy Paula Ryana. Myslím, že jde o signál, že se Rusové pletou. Západ nás neopouští.
Jistěže neopouští, byť Obamova administrativa se z Evropy bohužel do značné míry stáhla. Jeho poslední návštěva byla v roce 2009 a se už věnoval spíše jihovýchodní Asii a jiným destinacím. Obamova doktrína byla v podstatě – stáheme se odevšad a ono se to nějak vyřeší samo. Tato doktrína nebyla realistická a nebyla ani funkční. Návštěva Paula Ryana nám vrátila to, co bylo před Obamou: zájem o naši část světa. Ryan v české sněmovně mluvil o dezinformační válce a mluvil také o tom, jak silně jsme propojeni s Amerikou.
A nakonec řekl: Sto let jsme byli s vámi a minimálně dalších sto let s Vámi budeme. To jsem prožíval velmi silně.
Co říkáte na to, že se Paul Ryan nesetkal s prezidentem?
Je to jasný vzkaz. Když přijede třetí nejdůležitější ústavní činitel do spojenecké země a nesetká se s hlavou státu, tak je to diplomatický políček s jasnou a silnou symbolikou. Ryan dal Zemanovi najevo, že se nechová jako spojenec.
Pojďme k jinému tématu: Jaký je Váš názor na postup Andreje Babiše a celého hnutí ANO vůči bezpečnostním složkám. Máme mít obavu o udržení právního státu?
Ano, tato obava je legitimní. A teď se na to dívám zcela lidsky a odhlížím od osoby Andreje Babiše. Když se vžiji do situace, že bych byl nejmocnějším mužem ve státě, ale zároveň by mi reálně hrozilo deset let vězení za velký podvod, který měl uspokojit moji hamižnost, tak bych asi nepřemýšlel nad tím, kde otevřu nový kousek silnice a kde přistavím nějaký pavilón v nemocnici. Představa, že přijdu z práce domů a říkám ženě, jak jsme postavili skvělý bruslařský stadion, ale ona by přitom přemýšlela, jestli už má mít zbaleno do věznice, tak jde přeci o dost děsivý příběh. V této situaci nemůže kauza Čapí hnízdo dopadnout dobře. Buď dopadne tak, že Andrej Babiš bude odsouzen a pak udělá všechno pro to, aby se případné odvolání protahovalo mnoho let. Už nyní to protahoval o měsíce, když nechtěl být vydaný a namítá různé podjatosti a dává stížnosti a vlastně se to nikam moc neposouvá. A když bude odsouzen, tak odsoudí práci soudů a označí je za zkorumpovanou pakáž. Zažil jsem s ním schůzky, na nichž mluvil o Rittigových advokátech nebo o Rittigových státních zástupcích a Rittigových policistech.
Jestliže by ale Babiš tuto kauzu vyhrál, tak si zase část národa bude myslet, že jde u nás koupit policii. Ať už tím stíháním nebo neodsouzením. Bude narušena důvěra veřejnosti ve spravedlnost.
Trestně stíhaný premiér má pod sebou státní zástupce a policii a zároveň je jimi vyšetřován. To přeci samo o sobě nedává smysl. Nemůže to za žádných okolností dopadnout. Rozkládá to základní hodnoty, na kterých stojí stát. Přijde mi, že politika již opustila jakékoliv hodnoty a nahradila je brutálním a zároveň profesionálním marketingem. To opravdu Babiš umí, ale přitom zcela opustili samotné základy. Smysl pravdy. Zavádí princip, že lež je normálním argumentem. A když ho chytnou u lži, tak zalže znovu. V takovém systému už nejde o to, jestli to, co dělám, dělám správně. Je to už jen o tom, jestli mě chytnou nebo ne. A to je známka naprostého rozkladu. Těch padesát miliónů z Čapího hnízda – to jsou drobné ve srovnání s tím, co bude muset společnost zaplatit, aby se podařilo znovu získat důvěru ve spravedlnost, v postup orgánů činných v trestním řízení, obnovit důvěru v soudy. A když premiér, včetně ministra spravedlnosti budou tvrdit, že si v České republice můžete koupit trestní stíhání, tak tím vlastně říkají, že spravedlnost svědčí jen těm nejbohatším. Takové věci jdou ale dnes přetlouct brutálním marketingem, což je na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu nebezpečné, protože Babiš představuje riziko pro právní stát.
Jak se tomu mohou demokratické síly ve společnosti efektivně postavit?
Myslím, že to musí popisovat. Ale limitu takového popisu se ukázaly ve sněmovně při jednání o GIBSu, kdy si ANO nechalo odhlasovat, že schůze bude tajná. A bylo na tom vidět jak je Andrej Babiš komediální premiér, protože když tam nebyly televizní kamery, tak tam řekl asi svůj nejkratší projev. Měl asi tak tři věty, sebral se a odešel. Vůbec ho to nezajímalo. A pak ve spolupráci s SPD a KSČM neschválilo hnutí ANO program a tím naplno ukázalo aroganci moci. Bylo to ve stylu: My si můžeme dělat cokoliv.
Jaké máme možnosti obrany před náporem tak silně populistických a nesystémových sil. Co se sebou má dělat demokratická opozice, aby mohla někdy uspět?
Podle mne musí mít demokratická opozice jasného lídra, protože žijeme v éře lídrů. Když se podíváme po Evropě, tak koho máme ze Slovenska – Fica, z Rakouska – Kurze, z Francie – Macrona, z Německa – Merkel, z Maďarska Orbána. Je nezbytné, aby demokratické síly našli svého mluvčího. Je to náročné, protože takový člověk do toho musí dát všechno. Včetně celé osobní roviny svého života i své rodiny. Je to důležité, protože Andrej Babiš nyní nemá protiváhu. Vidíte možnosti nějakého propojení či integrace demokratických sil?
Spolupráce probíhá. Už třeba kvůli kapacitnímu zvládnutí sněmovní práce. Takže se dnes klidně dohodneme s poslancem Topky či ODS, kdo se bude jakému tématu více věnovat. Probíhá koordinace i ohledně senátních voleb. Bavíme se to tom, kdo kde budeme někoho nasazovat a snažíme se vzájemně nepřekvapovat. Když víme, že někdo má opravdu dobrého kandidáta, tak ho zbytečně neoslabujeme tím, že bychom proti němu někoho nasazovali. Probíhají také debaty o komunálních volbách a o volbách do Evropského parlamentu. To jsou nejbližší volby. Dokud nebude vyhlášen termín předčasných voleb nebo dokud nerozhodne Ústavní soud, o rušení nebo nerušení limitů 5, 10, 15 procent pro koalice, tak se věci nebudou hýbat. Po pravdě není k tomu ani silný důvod, dokud třeba nesměřujeme k předčasným volbám. Možnosti slučování tu mohou být, ale bylo by škoda je zničit přílišným okamžitým tlakem na spolupráci. Ale plně respektuji, když někteří komentátoři vyzývají k tomu, abychom se spojili.
Takže vidíte perspektivu v nějakém volebním bloku?
Já si myslím, že je to jedna z možností, která tu je a je docela reálná. Osobně jsem přesvědčen, že to přijde, ale potřebuje to svůj čas.
Patří do pomyslného demokratického bloku podle vás i Piráti?
Myslím, že oni tam předně nechtějí patřit. Oni chtějí být opozice k opozici i koalici. Mají to zapsané ve svém genofondu. Ale jak je poznávám ve sněmovně, tak jim musím přiznat minimálně to, že jsou pracovití a odvádějí svojí práci. Myslím ale, že chtějí být sami.
ČSSD také ukazuje, že v demokratickém bloku být nechce, protože by radši seděla ve vládě. Jak se díváte na jejich námluvy s hnutím ANO?
ČSSD je v naprosto nezáviděníhodné situaci, protože hnutí ANO jí v podstatě přebralo všechna témata a většinu voličů. Když sociální demokraté nepůjdou do vlády, tak se nad nimi zavře voda, protože hnutí ANO bude tak blízko komunistům, že tam pro ně už nezbude prostor.
Vy byste za nějakých okolností hlasoval pro důvěru pro Babišovu vládu?
Andrej Babiš nemůže mít mojí důvěru. Škody, jež byly již spáchané trestně stíhaným premiérem jsou a ještě budou tak veliké, že já takové vládě důvěru dát nemůžu. Tím, že bych dal důvěru trestně stíhanému premiérovi, tak zároveň dávám nedůvěru orgánům činným v trestním řízení v České republice. To nejde, to je špatně. Zažil jsem také Babiše, jak mění názory i několikrát za den a vůbec mu to nevadí. Jednou je schopen třeba říkat, že jsou názorově nejblíž s ODS a druhý den ráno, že si rozumí na 80 procent s komunisty. Nezávidím sociální demokracii, protože každá koaliční smlouva je založena především na důvěře. A důvěře především uvnitř. Když ji nemáte, tak je koaliční smlouva je cárem papíru, kterou vždycky ten silnější kdykoliv poruší. A když tato vláda získá důvěru, tak už jí té důvěry nijak nezbavíte. Toto angažmá sociální demokracie může samozřejmě díky tomu skončit tragicky. Nemají lehké postavení a já bych na jejich místě být nechtěl. Protože bych se ocitnout v tom obrovském rozporu, který oni zjevně cítí také.
Mají tedy na výběr, zda si zachovají čest nebo zda zachovají existenci strany?
Jejich problémem je to, že zachovat čest znamená zároveň sebevraždu. To je to, co primárně řeší. Jsou rozhozeni z volebního výsledku, protože takový propad nečekali. Andrej Babiš je naprosto vysál. Třeba tím, že ve vládě hlasoval proti zvýšení důchodů a pak vylezl ven a řekl, že zvyšuje důchody. Když Starostové říkali, že v rozpočtu chybí peníze na výstavbu školek, tak Andrej Babiš a celé hnutí ANO hlasovalo proti. A teď Babiš vyjíždí do krajů a slibuje peníze na školky. Tak je to u něj se vším.
Když položíme vedle sebe určující fenomény naší doby, myslím hybridní válku s Ruskem a ohrožení právního státu Babišem, nemáte obavy o svobodu a demokracii v České republice?
Tato ostražitost je nezbytná a nutná. Potenciální konec demokracie je vždy nebezpečně blíže, než si to připouštíme. Svoboda ani demokracie není daná. Ona je hrozně slabá v porovnání s těmi, kteří ji chtějí urvat. Havel velmi krásně řekl, že největší slabinou demokracie je, že těm co to s ní myslí vážně, nesmírně svazuje ruce. Zatímco těm, kteří ji chtějí zničit, poskytuje téměř všechny možnosti. Nacházíme se ve složité situaci a je tu otázka, zda tu zatáčku dokážeme vybrat. Pořád věřím tomu, že díky Evropě a našemu zakotvení se to povede. Byť můžu mít k Evropské unie tisíc výhrad, tak právě díky EU a NATO máme mnohem větší šanci tu zatáčku vybrat, než bez nich.
Co by se stalo s Českou republikou, kdyby vystoupila z Evropské unie?
Vzhledem k tomu, že máme totální ekonomické napojení na Evropskou unii, že tam patříme i kulturně, tak v první řadě by u nás klesla obrovsky životní úroveň, protože ti odběratelé by si našli jiné dodavatele. Pak by tady stoupala docela rychle nezaměstnanost, protože některé firmy by odsud docela rychle odcházely. My nejsme Anglie. Anglie je tak obrovský trh sám o sobě a bohaté území. Přesto i pro ně to znamená pro jejich hospodářství ztráty v procentech, které odchod z Evropské unie způsobují. U nás by to podle mne bylo v desítkách procent. Když máme přes 80 procent vývozu i dovozu napojených na Evropskou unii, tak je to jako kdybychom postavili zeď. Už jenom kolik by zase stálo chránit vlastní hranice? Kolik miliard ročně by stálo obnovit dohled nad přechody. Já fakt nechci stát na hranicích, přijít o roaming, přijít současné možnosti volného cestování.
Všechno, co vytvoří člověk, má své chyby – i EU. Ale jeden z důvodů růstu České republiky je právě Evropská unie. Podívejme se na ten příliv peněz, který nám pomohl s částí HDP. Ano, jednou se staneme plátci, a to bude rizikové období, protože to bude vypadat, že doplácíme na ostatní, ale my máme výhody z tohoto velikého trhu. Když se podívám navíc hodně z nadhledu na svět, kde máte jednoho hegemona Spojené státy, pak máte Asii v podobě Číny a Indie, tak představa, že by jedna malá Česká republika, byť krásná a mnou milovaná, se svou ekonomickou silou, která hodně pramení z její vazby na Evropu, že najednou když bude samotná, bude bohatší – je absurdní. To bychom museli navíc vyjednat ohromnou řadu bilaterálních smluv. Jenom toto dokázat by znamenalo, že tady státní úřady celá léta nebudou dělat nic jiného, než dohánět to, co máme v Evropské unii automaticky. Tak proč to dělat?
Andrej Babiš se chce opírat o síly, které nás chtějí vyvést z EU. On sám ne, ale toto je zvláštní paradox.
To je. Ale tady bych řekl, že více než jeho ideologické zakotvení, které vlastně žádné není, jde o jeho byznysové zakotvení. Protože ve chvíli, kdy většina jeho zisků pramení z německých továren a má i něco v Polsku a dotace z Evropské unie, které do zemědělství jdou a půjdou, tak to je rozhodující pro Babiše. Proto si myslím, že tato motivace je mu nejbližší, jaká může být. Byť OLAF ho naštval strašně, protože tam ztratil obrovsky šanci na argumentaci, že jde jen o výmysl českých právníků, kterou předtím používal. Když teď koukám na ty hromadné falešné maily, tak je tam teď docela časté: “Vidíte ten OLAF, taky se nic nestalo.” Přitom on dal přece jasný závěr? Ale někteří asi měli pocit, že měl přijít a odvézt si ho. On tam hlavně zcela jasně napsal, že tam je důvodné podezření na spáchaní konkrétních trestných činů a i vyjmenoval ty paragrafy. To bylo naopak velice silné a nebyla to žádná srandička. Problém je, že lidé, kteří tomu nechtějí věřit, dneska žijí s tím, že “vidíte jaký kolem toho byl humbuk, ale vlastně se nic nestalo. Takže, bůh ví, jak to s tím OLAFem bylo?”
Vy jste skaut. Zeptám se vás tedy nakonec, co pro vás skauting znamená?
Pro mne je skauting obrovská hodnota a pomáhá mi v životě. Je správné připomínat si některé hodnoty, které se ze společnosti trochu vytratily. Protože všechno musí stát na hodnotách. Pokdu neuznáváme hodnoty jako pravdu, spravedlnost. Pokud neuznáváme základní demokratické zřízení, základní lidská práva, tak je to špatně, protože všechno ostatní je jenom nadstavba nad hodnotami. Nikoliv, že hodnoty jsou nadstavba nad výkonnou ekonomikou. Naopak. Díky těm hodnotám můžeme mít ekonomický růst. To nejde obrátit. Když to obrátíme, tak se to rozmetá. A to se dost výrazně teď děje. Všechno se zrelativizovalo. V tom vidím obrovský úkol skautingu, který to nerelativizuje, ale dává hodnoty jako základní stavební kámen a zbytek jako nadstavbu. Naštěstí dost lidí to takto cítí a děti do skautu posílají.
Celý rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.
Autor: Pavel Šafr, Forum24.cz
