Farský: Zákon o urážce prezidenta? Snad ta arcihloupost zmizí

Lidovky.cz: Organizační výbor Poslanecké sněmovny vás určil jako zpravodaje zákona. Mohl byste čtenářům vysvětlit, co to přesně znamená?

 

Každý zákon má člověka, který ho nese Poslaneckou sněmovnou. Je to zástupce poslanců určený k tomu, aby zákon představil. Ale musí oddělit svůj názor od zpravodaje, protože zpravodaj je čistě technická záležitost. Ale když k tomu budu prezentovat svůj názor, tak už ho neprezentuji jako zpravodaj, ale jako poslanec. Chci zdůraznit, že mým úkolem není zákon prosadit, to je věc předkladatelů.

 

Lidovky.cz: Co je tedy vaším úkolem?

 

Úkolem zpravodaje je zjistit, kdo má k zákonu jaké pozměňovací návrhy. Když se pak hlasuje, zpravodaj provádí hlasovací procedurou, právě pro svou nezávislost. Protože kdyby to dělal předkladatel, tak v tu chvíli už to má nějaké zabarvení. Já jsem vykonavatelem vůle sněmovny, takže když sněmovna v prvním čtení řekne, že zákon zamítá, tím to pro mě končí. Ale kdyby například došlo na třetí čtení zákona, budu během něj prezentovat závěry garančního výboru. 

 

Lidovky.cz: Garančním výborem tohoto zákona je ústavně-právní výbor, jehož jste místopředsedou. Co z této úlohy pro ústavně-právní výbor vyplývá?

 

Když se v druhém čtení zákona načtou pozměňovací návrhy, garanční výbor je ten, který k jednotlivým pozměňovacím návrhům dává stanoviska. Zákon může dostat přiděleno několik výborů, ale jen garanční je ten, do kterého se vrací mezi druhým a třetím čtením.

 

Lidovky.cz: Zeptám se trochu sugestivně: jste rád, že na vás úkol zpravodaje připadl právě v případě tohoto zákona?

 

Doufám, že tento zákon zmizí v prvním čtení z legislativního procesu. Teď nemluvím jako zpravodaj, teď mluvím jako poslanec. Takový zákon je totiž zcela nadbytečný a nebezpečný. Čím dříve se řekne dost jasně, že to je nesmysl, tím lépe. By bylo zbytečné, kdyby se takovému nesmyslnému návrhu věnovala sněmovna ve výborech a ve druhém nebo ve třetím čtení. Myslím, že máme jinou smysluplnou práci. Z mediálních debat, které kolem toho proběhly, mám pocit, že některým, kteří návrh podepsali, došlo, co to je za nesmysl. A věřím, že tuhle arcihloupost napraví tím, že sněmovna zákon zamítne v prvním čtení a řekne, že tímhle směrem nechceme jít ani jeden další krok.

 

Lidovky.cz: Vy jste zmínil, že tento zákon považuje za nebezpečný. V čem je podle vás nebezpečný?

 

Protože je tam dost nejasná hranice toho, co hanobení je. A trestat lidi za názory ve chvíli, kdy první, kdo se dopouští hanobení, je prezident, tak to opravdu ne.

 

Řešení má v rukou prezident

 

Lidovky.cz: Předkladatelé zákona v čele s poslancem Zdeňkem Ondráčkem vysvětlují, že chtějí zákon ochránit prezidenta před masivní urážlivou kritikou, které v současnosti, třeba na sociálních sítích, čelí. Vy na tyto argumenty neslyšíte?

 

Před sociálními sítěmi prezidenta určitě nikdo neochrání. A řeknu vám to jednoduše: kdo seje vítr, sklízí bouří. Tohle je prostě příklad akce a reakce. Kdyby prezident tímhle způsobem neoznačoval lidi kolem sebe, tak těžko by se to stalo. Hlavně chci říct, že tento zákon není řešení. Nedokážeme tím nic zlepšit. 

 

Lidovky.cz: Co je tedy podle vás řešením?

To řešení sedí na Hradě. 

 

Lidovky.cz: Můžete to rozvést?

 

Pan prezident je usvědčený lhář, odmítá se omluvit, hledá tady nadpisy od Peroutky, má kolem sebe lidi bez bezpečnostní prověrky, přičemž řekl, že bez prověrky tam sedět nebudou. Kolik jsme měli prezidentů, kteří byli opakovaně pravomocně odsouzenými lháři? Moc ne. Až pan prezident nebude rozeštvávat, nestavět na strachu a nepouštět do médií nesmyslné vyjádření o běhajících teroristech napojených na Maghreb, ale spíše scelovat a snažit se názorové rozdíly nerozdmýchávat, tak věřím, že se to zlepší.

 

Lidovky.cz: Předkladatelé zákona ale neříkají, že se prezident nesmí kritizovat. Mluví o tom, že ho zákonem chtějí bránit před urážkami. Není to tedy podle vás žádoucí?

 

V tom případě mají předkladatelé chybu v textu, protože to nenavrhli.

 

Lidovky.cz: Ale hanobení prezidenta přece automaticky urážkou je, nemyslíte?

 

A kde je hranice mezi kritikou a hanobením? Když o prezidentovi řeknu, že to je opilec ohrožující zákony České republiky a soudně usvědčený lhář, je to hanobení?

 

Zákon do dnešní doby nepatří

 

Lidovky.cz: Váš pohled na zákon by se nezměnil ani ve chvíli, kdyby za hanobení nehrozil kriminál, jeho autoři navrhují až dva roky vězení, ale by by to jen přestupek?

 

To ten návrh neobsahuje a já se vyjadřuji k návrhu.

 

Lidovky.cz: Ale kdyby se takto návrh v průběhu legislativního procesu upravil?

 

Nezlobte se, kdyby nekomentuji, protože zákony jsou o konkrétních věcech. Mimochodem už dnes, když vás někdo slovně napadne, se lze bránit. Tady bychom vytvářeli jedinou pozici v rámci České republiky, která bude mít úplně jiné postavení než ostatní. Když útoky na prezidenta budou přerůstat, může se bránit občansko-právní cestou. Ale tady bychom vytvářeli speciální kategorii, že prezident může nařknout kohokoliv z čehokoliv a sám je nedotknutelný. To ne.

 

Lidovky.cz: Zákon o hanobení prezidenta přitom platil už za první hlavy Československa Tomáše Garrigua Masaryka, součástí právního řádu byl pak sedm dekád. Podle vás to tedy bylo špatně, že tam byl?

 

Každý zákon patří do určité doby. Ten zákon byl zrušen právě proto, že už se přežil. Nežijeme v době, kdy máme mocnáře na Hradě a kdy za to, že ho někdo urazí, jde do vězení. Několik desítek let bylo součástí právního řádu v relativně vyspělých zemích třeba otroctví a taky už není. Kulturně se vyvíjíme a jeden z projevu takového vývoje je, že být politikem není výsadní postavení, ale normální řemeslo a podle toho s ním musí člověk nakládat. A ne že se vytváří piedestal, na který běžný občan nemůže ani dohlédnout.

 

Lidovky.cz: Projednávání zákona je zařazeno na program právě probíhající schůze Poslanecké sněmovny. Kdy myslíte, že se dostane na řadu?

 

Vzhledem k tomu, že ta schůze má 280 bodů, tak si myslím, že se na něj nedostane.

 

Lidovky.cz: Pokud se na něj při této schůzi nedostane, co se bude dít dál?

 

Sněmovna před sebou všechny všechny návrhy zákonů, které tam leží, v podstatě tlačí. Takže pokud se na některé nedostane, vyřadí se a napíše se na program další schůze. A takto to to může jít dokola.

 

Jan Horák, Lidovky.cz