21. 1. 2022
Hlavní stránka Info a média Komentáře Barbora Urbanová: Facku nemáme chtít dávat, mít z ní radost a už vůbec ji omlouvat. Debata o ní nepomáhá řešit český problém s domácím násilí v rodinách
Barbora Urbanová: Facku nemáme chtít dávat, mít z ní radost a už vůbec ji omlouvat. Debata o ní nepomáhá řešit český problém s domácím násilí v rodinách
1. 2. 2022
Titulek, že pohlavek dítěti může vymezit hranice, a proto ho pan ministr Jurečka nechce rodičům zakazovat, nadělal opět paseku ve veřejné debatě o domácím násilí. Doslova všichni se nám svěřili s tím, zda jim výchovné facky v mládí prospěly či ne. A mohu být upřímná? To pro mě při této debatě moc důležité není.
Barbora Urbanová: Facku nemáme chtít dávat, mít z ní radost a už vůbec ji omlouvat. Debata o ní nepomáhá řešit český problém s domácím násilí v rodinách
Důležitá jsou pro mě čísla a osudy lidí, kterým facka, ať už výchovná či jiná, ublížila, protože ti přece potřebují ochranu. Už v roce 2015 nás Rada Evropy upozornila, že v naší zemi chybí jasná pravidla pro to, co je a co není v pořádku při výchově dětí. Tahle věta sama o sobě ale neznamená, že musíme začít se zákazy. A na stranu druhou, by neměla znamenat, že jsou fyzické tresty dětí v pořádku. Ani že bychom měli používat věty jako "všechny výchovné facky jsem si zasloužil”. Proč normalizujeme něco, co našim spoluobčanům mohlo přinést doživotní trauma? Omluvte moje tvrdé přirovnání, ale připadá mi to stejné jako normalizovat šikanu na vojně, protože "když já byl bažant, taky nám to dělali”. No tak, vždyť už jsme jako společnost dál! Fyzické tresty prostě nejsou správné, protože nám to může taky hodně ujet a děti se neumí bránit. Kromě toho, že dětem můžeme (třeba i omylem) způsobit trauma, máme k dispozici i studii vedenou mezinárodním týmem odborníků, která jasně říká, že tělesné tresty nezlepšují chování dětí ani jejich sociální kompetence, naopak, zvyšují potíže s chováním. Nevím, kdo z nás chce být doopravdy rodičem, který se chce uchylovat k výjimečným trestům. Facku nemáme chtít dávat, mít z ní radost a už vůbec ji omlouvat.
Také ale nechci být političkou, která navrhuje věty do zákonů, které říkají, že se něco nesmí a vůbec neřešit systém, souvislosti celého problému. Debata o tom, zda má či nemá být trestné dát “výchovný” pohlavek dítěti je totiž velmi zjednodušená a vůbec neřeší proč každé desáté dítě v naší zemi zažívá násilí ve své rodině. Proto chci, a budu o to usilovat i v rámci své činnosti Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí, legislativně řešit domácí násilí, poprvé koncepčně a v souvislostech. V českém právním řádu není sjednoceno, co vše je domácí násilí a co nikoliv. Úpravu ochrany před domácím násilí najdete v nejméně 14 zákonech, které samozřejmě nevznikaly současně, už vůbec ne koordinovaně a tak vytváří chaos, rozmělnění odpovědnosti. Rozhodně nepřispívají k účinné, rychlé a efektivní pomoci, kterou oběti potřebují. Trestní zákoník definici domácího násilí postrádá zcela. To se musí řešit, inspirací nám může být podle odborníků např. skotská úprava definice domácího násilí.
Věřím, že ve zmíněném podvýboru budeme aktivní a řešení budeme minimálně hledat, je to opravdu potřeba. Ráda bych, aby se veřejná debata o podobných problémech, které se vás třeba netýkají, ale jiných ano, začala vést s větší citlivostí. Přeci jen, nacházíme se uprostřed Evropy v roce 2022, ne ve středověku.
Autor: Barbora Urbanová
Mohlo by vás také zajímat
