Stanislav Polčák: Mým cílem je snižování administrativní zátěže

http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6482514

 

Představitele obcí a měst snad nejvíce zajímá postup prací na přípravě změn zákona o rozpočtovém určení daní, jejichž výnos je hlavním zdrojem jejich příjmů

 

V únoru proběhne druhé zasedání obnovené komise, kde Ministerstvo financí bude vycházet ze stanovisek profesních svazů tj. Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv a Spolku pro obnovu venkova k ideovému záměru nového zákona. Domnívám se, že rozpočtové určení daní by mělo konečně zavést systém, odůvodněný princip rozdělování prostředků pro potřeby územních samospráv a podle jakého klíče. Vycházet by se mělo ze známé analýzy Vysoké školy ekonomické v Praze a případné odchylky by měly být jednoznačně odůvodněny. Myslím si, že zásadní by mělo být snížení rozdílu v daňových příjmech na obyvatele v malých obcích a v největších městech ze současného více než čtyřnásobku na deklarovaný trojnásobek. Paradoxem přitom bude, že uvedeným přístupem si polepší všechny obce včetně velkých statutárních měst typu Hradec Králové a České Budějovice.

 

Jak by se měla upravit jednotlivá kritéria, která povedou k těmto uváděným změnám?

 

Pokud jde o základní kritéria rozdělování daňových výnosů, zůstává klíčovým a nezpochybnitelným ukazatelem počet obyvatel. Značný vliv má i velikost spravovaného území dané obce, i když rozloha katastru nemusí být určující, pokud se o dané území stará jiný vlastník. Podstatnější by z pohledu obce měla být délka místních komunikací, nevím však, zda z tohoto hlediska existuje objektivní pasportizace a důvěryhodná statistika. Osobně nejsem zastáncem kriteria rozdělování peněz podle nadmořské výšky obce, protože to nevyjadřuje bezvýhradně zásadní rozdílnost klimatických dopadů. Na druhé straně si myslím, že by se měly zohlednit při rozdělování daňových výnosů ty obce a města, které zřizují školy a školky, protože to jednoznačně ovlivňuje jejich náklady.

 

Jak se díváte na motivaci obcí k podpoře podnikatelské činnosti?

 

Principiálně s touto zásadou souhlasím, ale je třeba si uvědomit, že mnohdy obce bojují s velkými překážkami v této oblasti, které samy nezavinily – např. špatná dopravní dostupnost či geografická přístupnost. V takových podmínkách se velmi těžce, bez podpory státu, motivuje k podpoře podnikání.

 

Hovoří se o tom, že k posílení daňových příjmů obcí dojde také na úkor celostátních dotačních programů, které z rozpočtu jednotlivých ministerstev směřují do územních celků. O jaký objem prostředků se jedná?

 

V zásadě je o správný přístup, obecně totiž platí, že obce by měly mít co nejvíce příjmů nárokových a ty nenárokové – dotační by měly zůstat k řešení určených problémů, ovšem při jednoznačně definovaných podmínkách rozdělování do území. Vybrat konkrétní dotační tituly a o jejich objem zvýšit podíl pro rozdělování v rámci rozpočtového určení však nebude lehké. Ne vždy jsou totiž příjemci dotací pouze obce. Osobně se domnívám, že půjde o objem v rozsahu maximálně do 2 miliard korun.

 

Podporujete možnost rozšíření portfolia sdílených daní, které jsou základem pro objem celkových prostředků určených k rozdělení do obecních rozpočtů?

 

Osobně jsem pro rozšíření portfolia, hovoří se zejména o spotřebních daních, i když pan ministr financí se tomu brání s poukazem na skutečnost, že objem těchto daní se již nebude zvyšovat. Obecně platí, že pokud systém stojí na více nohách, tím je stabilnější, ale to bychom také mohli říci, ať se přerozdělují mezi obce a stát veškeré příjmy státního rozpočtu. Je také třeba vidět potřebu vybilancování potřeb, v absolutní hodnotě by se částka určená obcím nezměnila, a tudíž by s nárůstem objemu sdílených daní nutně došlo k snížení procentního podílu, který je rozdělován obcím.

Právě tento podíl na sdílených daních, který je dnes ve výši 21,4 %, zůstává od roku 2000 v podstatě beze změny. Nemělo by se jednat o zvýšení tohoto podílu ve prospěch obcí? Došlo přece k řadě přesunů kompetencí a úkolů na územní samosprávu.

 

To je zásadní otázka. Muselo by se jednoznačně prokázat, a kvantifikovat, v jakém rozsahu se zvýšil podíl obcí a snížil podíl státu na správě veřejných záležitostí. Osobně velmi pečlivě sleduji od svého nástupu do funkce jak předkladatelé zákonů formulují v nové legislativě kompetence územní samosprávy. A budu důsledně vyžadovat, aby veškeré požadavky na obce i kraje v jejich samostatné i přenesené působnosti byly kvantifikovány a finančně pokryty na straně jejich příjmů. Domnívám se však, že v našich podmínkách by zvyšování podílu na sdílených daních nebylo efektivní (jednotlivě to mohou být tisíciny procenta), byť v některých zemích takový model existuje (v Polsku např. probíhá každoročně dohadování a upřesňování podílu obcí na výnosech daní). Budeme důsledně vyžadovat, aby předkladatelé řešili finanční otázky navrhovaných legislativních změn. Územní samosprávu nelze bez náhrady zatěžovat věcnou ani administrativní činností a při předěládání návrhů zákonů není možné neřešit finanční náročnost navrhovaných opatření.

 

Každoroční nárůst administrativy obce doslova ubíjí, zejména ty malé.

Na snižování administrativní zátěže se osobně soustředím. Mým cílem je výrazné omezení administrativních požadavků v činnosti obcí a ve svém okolí mám dokonce vyčleněnou pracovní sílu, která povinně část svého úvazku věnuje sledování předkládaných tisků ve Sněmovně právě z tohoto hlediska. Náš Výbor také postupně navštíví všechny kraje, kde budeme mít možnost poznat lokální problémy a seznámit přizvané představitele místní správy s připravovanou legislativou.

 

Zjednodušit veřejnou správu a zvýšit její efektivitu může širší zavedení e-Governtmentu, elektronické správy. Jak vidíte těchto prostředků?

 

Širší uplatnění e-Governtmentu ve veřejné správě se stále ještě hledá, jsou nyní trochu problémy s využitím datových schránek, ale přijatá strategie elektronizace je v zásadě správná a myslím si, že ten systém je nastavený dobře. Například základní registry hodně obcím ulehčí jejich práci a když bude mít starosta autorizovaný přístup k údajům, objeví se všechny výhody elektronizace. Samozřejmě, zavádění nových věcí má řadu problémů, se kterými se musíme vyrovnávat, jak se říká "létají třísky, někdy trámy", ale je to správný směr.

 

Vraťme se k dalšímu okruhu otázek, které se v programovém prohlášení vlády zabývají transparentností činnosti územní samosprávy.

 

V těchto dnech (rozhovor se uskutečnil 20. ledna) vláda přijala Strategii v boji proti korupci, což je poměrně obsáhlý materiál, přes padesát stránek, který například část opatření věnuje zavedení přísnějších pravidel pro nakládání s majetkem obcí a krajů. Větší míru transparentnosti do rozhodování samosprávy bezesporu přinese adresné hlasování, minimálně ve věcech majetkových. Konkrétní odpovědnost za rozhodování konkrétních věcí je možno vyvodit jen při znalosti toho, jak kdo hlasoval. Transparentnosti jistě napomůže i prodloužení lhůty, která ukládá povinnost zveřejnit záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek. S tím souvisí i možnost, vedle zveřejnění na úřední desce, zveřejnit záměr rovněž na centrální adrese.

 

Vidíte nějakou možnost jak zamezit neúměrnému zadlužení obce a zavést případný bankrot obce?

 

Osobně se domnívám, že bankrot obce není možný. Obec nemůže projít insolvencí, protože má vždy do budoucna zaručené určité příjmy. Na rozdíl od obchodního práva, kde bankrot vlastně znamená likvidaci daného subjektu, obec fakticky nikdy nezanikne – je to veřejnoprávní korporace, společenství lidí v daném území. Zamezit neúměrnému zadlužení může jen odpovědný přístup zastupitelstva. Vláda schválila určitý režim sledování zadluženosti, přesto je dnes v kritické situaci vzhledem k zadlužení asi desítka obcí. Zamezit tomuto stavu může do budoucna pouze zákonný předpis, umožňující korigovat nebo zamezit takovým rozhodnutím zastupitelstva obce, která by vedla k neúnosnému zadlužení. Takový zákon by ovšem musel stanovit – kdo má hodnotit rozhodnutí zastupitelstva, jak by to procesně probíhalo, kde by byla hranice únosné zadluženosti jednotlivých obcí atp.

 

Jaký máte názor na rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu ve vztahu k obcím?

 

Obecně je velký odpor ze strany obcí pouštět Nejvyšší kontrolní úřad do kontroly samosprávy. Mně osobně nevadí, pokud NKÚ dostane pravomoc kontrolovat územní samosprávu, ale zásadně bych trval na tom, aby jeho kontrola provedená v obci vyloučila kontroly jiné – není možné, aby následně přicházely na kontrolu jiné orgány – finanční úřad, ministerstva, krajský úřad apod. Nicméně, celou problematiku kontroly by měl řešit nový zákon o kontrole, který bude předložen v rámci úkolů vládní strategie boje proti korupci.

 

Máme krátce po komunálních volbách, jak vidíte otázku přímé volby starostů?

 

Já vím, že přímá volba není lékem na všechno. Ještě do nedávna bylo možné tvrdit, že v malých obcích v podstatě přímá volba probíhá, lidé se tam znají a ten nejdůvěryhodnější člověk dostal nejvíce preferencí a byl většinou zvolen starostou. Po loňských komunálních volbách je patrné, že míra politizace byla mnohem vyšší a projevila se i v menších obcích a městech. Objevilo se více kandidátek a v řadě případů lidé s nejvyšší podporou neuspěli "díky koalici méně úspěšných". Také proto by měla přímá volba v menších sídlech svou logiku. Na druhé straně sílí volání po přímé volbě i ve velkých městech, protože v řadě případů se k moci dostala politická uskupení, které voliči nepreferovali (viz Praha, Brno, Plzeň aj.).

 

Přímo zvolený starosta by ovšem ve stávajícím zákonném režimu neměl výrazné kompetence.

 

Ano, otázka kompetencí starosty vystupuje do popředí, protože platí ústavní zásada, že obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Zejména pokud jde o majetkoprávní úkony jsou všechny základní kroky obce v pravomoci zastupitelstva a starosta by nemohl v této oblasti konat. Je tady také celá řada zásadních kompetencí, které jsou podle § 102 obecního zřízení vyhrazeny radě. Bylo by možné převést tyto pravomoci starostovi, potom by ovšem nemohla existovat rada obce. Tento model by mohl fungovat a vyžadoval by jen dílčí změny zákona. Jinak by bylo třeba pro úspěšné fungování přímo voleného starosty změnit Ústavu, a pro takové kroky v současné době není politická vůle. Proto bude nejvhodnější udělat určitý půlkrok – zavést přímou volbu starosty v menších obcích a městech v režimu stávající právní úpravy s tím, že v pozdější době bude možné, po politickém vyhodnocení, zavést přímou volbu i ve větších městech v rámci koncepční právní úpravy, která by zahrnovala i ústavní změny.

 

Děkuji za rozhovor.

Antonín Eliáš