Venkov a zemědělství - výroba potravin i kultivace krajiny

Česká republika je členem Evropské unie. Je plně integrována do Společné zemědělské politiky EU. Zemědělství je politicky koordinováno na úrovni EU a ČR může do této politiky zasáhnout po dohodě s ostatními členskými státy a na národní úrovni omezeně.

Vlastnictví půdy je velmi fragmentované, zároveň průměrná plocha zemědělských podniků je v ČR nejvyšší v EU a počet i plocha „rodinných farem“ v posledních letech roste.

Primární úlohou zemědělství je produkce potravin a péče o krajinu. V současnosti se projevují negativní vlivy velikosti polí, zastoupení pěstovaných plodin a jednostranné zaměření na intenzitu. Důsledky jsou větrná a vodní eroze, ztráty biologické „kondice“ půdy a vodního režimu půdy.

Provádění komplexních pozemkových úprav (přes výraznou finanční podporu státu) vázne na administrativně-legislativních problémech a v poslední době výrazně i díky nedostatku půdy ve veřejném vlastnictví státu a obcí.

Částky, které v poslední době naše země vydává na opatření proti suchu nebo povodním, jsou naprosto nedostatečné. Lze to doložit srovnáním se škodami, které oba extrémy dosud dokázaly napáchat, i studiemi, které vyzývají k investicím mnohonásobně vyšším.

Stát při podpoře tzv. regionálního rozvoje a rozvoje venkova používá skoro výhradně nástrojů tzv. přímé podpory regionálního rozvoje. Z centra se rozhoduje o přidělení financí na konkrétní projekty ve vzdálených místech realizace. Jejich tvorba a realizace často podléhá politickým vlivům a ekonomickému lobbingu.

Tvorbu lokálních ekonomik na podporu místního rozvoje musí více podpořit i užití obecních veřejných rozpočtů. Dříve i na mnoha obcích a malých městech byly tzv. komunální podniky, které se staraly o veřejné osvětlení, vodu a kanalizaci či o nakládání s odpady. Mnoho takovýchto podniků zaniklo v „tržním boji“. Dnes se tak vyvádí mnoho lokálních veřejných zdrojů z rozpočtů obcí a měst do velkých, často i nadnárodních společností a nezůstávají pro užití v místě.

• Dočasně pozastavíme prodej a převod státní půdy Jde o administrativní rozhodnutí ministra/vlády k zamezení nabídky. Nabídku lze obnovit po dořešení principů prodeje. Součástí povinnosti státu při nakládání s nemovitostmi by mělo být okamžité a jednorázové převedení nemovitostí ve státním vlastnictví v intravilánech obcí do vlastnictví obcí tam, kde o to obec požádá.
• Zjednodušíme podmínky prodeje “ze dvora” a zpracování vlastní produkce prvovýrobců.

• Zavedeme degresivní platby. Toto se bude týkat všech dotací na plochu ve prospěch malých a středních hospodařících celků na vlastní půdě změnou národního zacílení Společné zemědělské politiky EU.
• Posílíme důraz na Komunitně vedený místní rozvoj (tzv. CLLD). Chceme rozšířit komunitně zaměřené projekty jako povinnou součást do všech evropských strukturálních a investičních fondů, které to umožňují. Do národních resortních rozpočtů zahrneme povinnou kapitolu „endogenní nástroje RR“, tj. o kterých se rozhoduje v místní lokalitě.

• Krajina a voda jsou veřejné statky. Zpřísníme vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu. Navrhneme sjednotit a administrativně zjednodušit související zákony (zákon o ochraně ZPF, stavebního zákona o zákona o Státním pozemkovém úřadu). Do zákonů včleníme i principy podpory, jak zajistit vodu v krajině i snížením velikosti obhospodařovaných polí a vytvořením mezí mezi nimi.

• Začneme s adaptací krajiny na změnu klimatu, což znamená přípravu na prudké deště, ochranu před povodněmi atd. Nakládání s vodou jakožto životu nezbytnou a strategickou surovinou nadále nesmí být prioritně předmětem tvorby zisku.

• Podpoříme menší regionální zemědělce a rodinné farmy. Zavedeme tzv. “faremní systémy” pro podporu rodinných farem.). Zmírníme vliv zákona o veřejných zakázkách tím, že umožníme in-house výjimky a výjimky pro zadávání „malých“ zakázek malým a středním regionálním podnikatelům.

• Navrhneme zjednodušení zákonů. Výrazně zjednodušíme legislativu endogenních nástrojů regionálního rozvoje, lokální financování a také rozhodování o projektech. Navrhneme zákon o veřejné prospěšnosti, který by měl sjednotit podmínky pro všechny, kteří financují regionální rozvoj z vnitřních zdrojů.