18. 4. 2024
Hlavní stránka Volby Archiv Parlamentní volby 2017 Nejnovější informace Petr Gazdík: Mým kandidátem je Drahoš. I kvůli Zemanovu zdraví
Petr Gazdík: Mým kandidátem je Drahoš. I kvůli Zemanovu zdraví
19. 6. 2017
Petr Gazdík působí jako nerozkoukaný skautík, který přijel ze Suché Lozi na zkušenou do Prahy. Už dávno to ale není pravda. Bývalý učitel a otec čtyř dětí je čtvrtým rokem místopředsedou Poslanecké sněmovny, dlouholetým komunálním politikem, radním Zlínského kraje pro školství a šéfem ambiciózního projektu Starostové a nezávislí. Po úspěšném spojenectví s TOP 09 se nyní rozhodl kandidovat v koalici s KDU-ČSL, což znamená získat deset procent hlasů. „Myslím, že minimálně dvanáct procent dostaneme," usmívá se.
Předseda STAN Petr Gazdík
Co říkáte vývoji v ČSSD, z jejíhož čela odešel Bohuslav Sobotka?
K tomu, co se stalo u sociálních demokratů, bylo nakročeno dlouho. Jednotlivé vnitrostranické proudy se ale odhodlaly k činu až po posledních volebních průzkumech a zpackané demisi-nedemisi, při níž výkony všech hlavních aktérů – pana prezidenta, premiéra i ministra financí Babiše – byly tristní a nehodné vysokých ústavních činitelů.
Připadá vám normální tak dramatická reakce na výsledek dvou předvolebních průzkumů?
Určitě ně. My bychom kvůli průzkumům agentur takovou věc nedělali. Nicméně potřeba silného lídra, který je schopen dát přesvědčování voličů a obhajování programu všechno, existuje ve všech stranách. Sociální demokracii v posledních měsících takový lídr chyběl.
Jako že teď ho získali? V kom, v Lubomíru Zaorálkovi, nebo Milanu Chovancovi?
Lídrem ČSSD je teď jakýsi triumvirát, o němž si nejsem jistý, že bude fungovat. Aby to tak bylo, museli by si ti tři lidé důvěřovat a mělo by mezi nimi existovat elementární přátelství. Nejsem schopen posoudit, zda to mezi Bohuslavem Sobotkou, Milanem Chovancem a Lubomírem Zaorálkem takto je. Přál bych jim to, protože ČSSD je sice socialistická síla, která chce co nejvíc vybrat a pak přerozdělovat, ale je to tradiční demokratická strana, jež do českého politického spektra rozhodně patří.
Navíc jde o vašeho možného budoucího koaličního partnera. S kým byste raději vyjednával, s Milanem Chovancem, nebo Lubomírem Zaorálkem?
Politici mají být profesionálové, což se v posledních letech dost vytratilo. Kandidujeme přece proto, abychom prezentovali a prosazovali určité ideje, kvůli programu. Může to vypadat jako klišé, protože to dvacet let opakují lidé, kteří to pak v praxi nedělají, ale já kandiduji kvůli konkrétním věcem, jež chci uskutečnit
A jako politický profesionál o nich budu vyjednávat klidně s Milanem Chovancem, Lubomírem Zaorálkem nebo s Bohuslavem Sobotkou.
A s Andrejem Babišem?
Kolem Andreje Babiše je teď mnoho otazníků, spousta věcí je nerozkrytých a svými činy k jejich osvětlení příliš nepřispěl. Rozhodně se tedy do vyjednávání s Andrejem Babišem nehrnu a nepřeji si ho.
Není důvodem spíš programová nezakotvenost ANO než Babišovy podnikatelské aktivity? Nebo vy máte jasno v tom, zda Babiš stojí napravo, nalevo, je-li liberál, nebo konzervativec, abyste mohl hledat programové průniky?
Jestli si mám vybrat mezi firmou a socialismem, tak si vybírám třetí sílu, což jsme my, lidovci a Starostové. A může se stát, že to bude síla první. Z variant firma, nebo socialismus, pro mě není přijatelná ani jedna. O tom ale rozhodnou voliči a já bych si velmi přál, aby zvolili nás.
Nebude to pro voliče nějaká nečitelná třetí cesta?
V žádném případě. My hlavně představujeme styl řízení odspodu, vyrůstáme od nejmenší vísky až po velká města. Jsme v dennodenním kontaktu s voliči, nejsme odtrženi od reality. Chceme hájit svobodu, demokracii a právo, což tady zatím chybí. Možná někdy máme pocit, že svoboda, právo a demokracie jsou samozřejmé a máme je navždycky, ale není to tak.
Vy máte nějaké příklady z poslední doby, kdy bylo právo ohroženo?
Není přece úplně normální, co vidíme u soudu s Davidem Rathem nebo při některých dalších soudních procesech. A ještě horší je, jak těžce se běžný občan dovolává práva, to není možné nepostřehnout. A co se týká svobody a demokracie, nelze nevidět jistý posun od evropských struktur a pevného zakotvení v NATO k režimům směrem na Východ a k pseudodemokracii.
Bude na to český volič slyšet?
To je na něm. My mu nabízíme alternativu programovou i personální, úplně novou generaci politiků, kteří nesedí od revoluce v parlamentu, ale mají za sebou výsledky v občanských profesích. Za mnou jako starostou Suché Lozi jsou výsledky. Totéž za Marianem Jurečkou jako zemědělcem, za Vítkem Rakušanem jako středoškolským profesorem kutnohorského gymnázia a posléze starostou Kolína. Za Pavlem Bělobrádkem jsou vidět výsledky nejen v občanské, ale i politické práci. Křesťanské demokraty, kteří vypadli ze sněmovny, dokázal dostat zpátky do parlamentu i vlády. Tato generace politiků – a my máme úspěšných starostů stovky – by měla řídit naši zemi.
Co třeba přesvědčovat voliče tím, že budoucnost země vás musí zajímat už jenom proto, že máte spoustu dětí? A pro ně určitě chcete dobré školství nebo kvalitní životní prostředí…
To je pravda, předsedové a místopředsedové KDU-ČSL a STAN mají dohromady třináct dětí a čtrnácté je na cestě…
Budete na tom stavět kampaň – míněno na dětech obecně, nejen na těch svých?
V příštím týdnu představíme náš ekonomický program garantovaný předními odborníky této země. Za Starosty to bude třeba Petr Zahradník. V dalším týdnu ukážeme za přítomnosti člena STAN egyptologa Mirka Bárty program pro vzdělávání, vědu a výzkum. Tato témata vyrůstají z autentické zkušenosti a budou je formulovat lidé, které to opravdu trápí a chtějí s tím něco dělat, ne že si to jen vzali jako předvolební lákadlo. Politika se změní v okamžiku, kdy lidé, kteří něco skutečně dokázali, do ní začnou vstupovat a budou se aktivně snažit věci měnit. Do té doby to půjde těžko, protože zatím je na ni nahlíženo spíš jako na špínu. Kdo je politik, podle většinového názoru jen sedí v parlamentu, nic nedělá, bere velké peníze a navíc krade. Moc lidí nevěří, že tu jsou politici, kteří prosazují konkrétní věci a občas se jim to i daří.
Na které z nich jste nejvíc pyšný?
Na zákon o jednacím řádu sněmovny, jehož jsem autorem. Mírně zpomalil zákonodárný proces, což je podle mě dobře. My bychom neměli produkovat 700 až 800 zákonů ročně. Čím méně jich odhlasujeme, tím lépe pro naši zemi. V tom se lišíme třeba od Andreje Babiše a jeho představy republiky jako firmy. On chce těch zákonů vyrobit efektívne a rýchlo čo najviac. To je ale nesmysl. Naším úkolem je vyprodukovat co nejméně co nejkvalitnějších zákonů. Na základě novelizovaného jednacího řádu už nelze podávat pozměňovací návrhy anonymně, není možné, aby mezi druhým a třetím čtením bylo jen 48 hodin. U zákonů, kde je třeba 200 pozměňovacích návrhů, v takové lhůtě poslanci vůbec neměli šanci všechny přečíst, natož je prostudovat a porozumět jim. Jsem samozřejmě hrdý na registr smluv našeho poslance Honzy Farského, na rozpočtové určení daní, jež jsme schválili minulý pátek, ale i na změnu zákona o řidičských průkazech, které si už můžete bez papírové fotografie vyzvednout kdekoliv. Ale těší mě i daňové slevy pro dárce krve, které prosadila členka STAN Věra Kovářová.
Pokud vaše koalice získá šanci ovlivňovat směřování České republiky, co budete chtít změnit na prvním místě?
Největší důraz klademe na vzdělanost. Prvním krokem tedy bude prosadit, aby učitelské mzdy dosáhly v příštích třech letech 130 procent průměrného platu.
To se vám asi povede, protože s tím jdou do voleb všechny strany.
Tím lépe. Vážím si toho, že politická reprezentace pochopila podstatu věci. Pokud máme konkurovat asijským ekonomikám a nemáme být montovnou Evropy nebo skanzenem, musíme mít jako země Heyrovského, Wichterleho nebo Holého špičkový výzkum. Máme na co navazovat, dali jsme světu úžasné patenty a nesmíme se v tom zastavit. Jedinou cestou je masivní finanční podpora vzdělání, ale také propojování firem se školami, o což se například snažím ve Zlínském kraji jako radní pro školství. Jestli tato vláda z mého pohledu něco opomněla, tak oblast vysokých škol, kam šlo málo peněz.
Nevezmou voliči jako kalkul, že opouštíte uvadající TOP 09 a spojili jste se s lidovci, s nimiž máte víc šancí na vládní účast?
Kdyby to bylo na nás, tak bychom po výrazném úspěchu v senátních a krajských volbách šli do těch sněmovních samostatně. Druhou možností bylo ustavení širšího bloku, který by byl schopen konkurovat Andreji Babišovi. Když jsme s touto představou přišli na jednání s TOP 09, jednoznačně ji odmítla, chtěla se bavit jen o bilaterálním vztahu. My ale hodláme vytvořit třetí sílu a s KDU-ČSL, SNK-ED a dalšími třinácti regionálními stranami se nám daří ji budovat. Nehádáme se, jsme jiná generace politiků.
Která si nejde po krku při sestavování kandidátek…
Přesně tak. V tomto týdnu byla uzavřena kandidátka v mém Zlínském kraji a musím říct, že je vymazlená.
A to ji vede nikoli člen STAN, ale lidovec Ondřej Benešík.
Správně, a dvojkou je úžasná, skvělá starostka Valašských Klobouk Eliška Olšáková. Moc bych si přál, aby se stala poslankyní, protože žena jejího typu, která něco umí a spoustu toho dokázala, v něm sedět má. Abych se ještě vrátil ke koalici s KDU-ČSL. To není nic samoúčelného. V našem politickém systému strany s jednociferným výsledkem dostávají mnohem méně mandátů než strany s dvouciferným. Rozdíl v případě koalice lidovců a Starostů by tak mohl být zhruba osm mandátů. Oněch osm až deset lidí jsou ti, kteří mohou rozhodnout, kam naše země bude směřovat, jestli se staneme nejzápadnější částí východní Evropy, nebo nejvýchodnější Evropy západní.
Spojili jste se i proto, že ačkoli jste si programově blízcí, každý oslovujete jinou část voličů, lidovci konzervativnější venkov a Starostové liberálnější města?
To spojení se skvěle doplňuje v několika rovinách. Na prvním místě je to územní princip, lidovci jsou silnější na Moravě, my v českých krajích. KDU-ČSL zdůrazňuje tradiční hodnoty, které Evropa dnes velmi potřebuje. My všichni máme strach z migrační vlny, šíření islámského terorismu a dalších bezpečnostních hrozeb, z energetické krize, z rostoucího nacionalismu. Vrátit se ke křesťansko-židovským kořenům je správná cesta, což představuje KDU-ČSL. Zároveň má vedení, které je moderní a umí si samo ze sebe udělat srandu. Když Marian Jurečka dal na Facebook plakát předvolebního klipu, kde jsem já s Pavlem Bělobrádkem, pod názvem Zkrocená hora II, tak je to druh humoru, který náš liberální volič umí ocenit.
Čili už to není ono klasické kostel, postel, kuchyň?
Je mnoho voličů, kteří si říkají, že nemohou volit lidovce, protože nechodí do kostela. Ale to je přece úplný blábol. Nemusí chodit do kostela, aby naši koalici mohli volit, stačí uznávat nějaké tradiční hodnoty a kořeny. Chcete-li se mít jako v Bavorsku, volte jako v Bavorsku, s oblibou uvádí Pavel Bělobrádek. A taky bych mohl citovat našeho pana faráře, který říká, že když vejdete do garáže, nestane se z vás auto. A chodíte-li do kostela, neznamená to, že jste vzorný katolík.
Emmanuel Macron vyhrál prezidentské volby i sázkou na ideu silné Evropské unie. Kam v tomto směru patříte vy?
Francie neměla jinou možnost. Tam to došlo tak daleko, že vybírala mezi extremismem a Evropskou unií. My jsme příznivci evropské integrace, přestože vidíme spoustu chyb, kterou unie má, její těžkopádnost, byrokratičnost a že z ní občas vyjde nefungující nesmysl.
Jako uprchlické kvóty.
Třeba. Přesto tento byrokratický moloch zajišťuje už desítky let evropskou stabilitu bez válek. Naším cílem je být u jednacího stolu a mít možnost věci měnit zevnitř, třeba v otázce migrační krize. Mě mrzí, že čeští ministři zahraničí a vnitra nešli na jednání EU s mnohem aktivnějšími návrhy. Někteří lidé říkají, že řešením by bylo poslat vojáky na naše hranice a chránit je bez ohledu na ostatní unijní státy. To je ale přece při stavu naší armády nesmysl. My máme zhruba 23 tisíc vojáků, z nichž reálně by bylo možno nasadit nějakých dvanáct tisíc, když nepočítám vojenské školy. A když tam pošleme i generály, tak jich bude o něco víc. Ale vezmeme-li v úvahu délku hranice a nutnost střídání stráží, tak jeden voják by hlídal zhruba 500 metrů. Myslíte, že by hranici ubránili? Vždyť je to hloupost.
Vy jste pro, aby Česká republika byla v evropském jádru, což znamená i přijetí eura?
Ano. Nicméně to, co bude ono evropské jádro znamenat, se bude rozhodovat v příštích měsících. Dozvíme se to od Emmanuela Macrona, který slíbil svým voličům, že v tomto ohledu bude v Evropě určující silou, takže bude chtít ukázat tah na branku. Jisté je, že Evropská unie se musí změnit. Macron je první krok na této cestě. Druhý bude pravděpodobné vítězství Angely Merkelové v německých volbách – přes všechny zjevné chyby, které udělala. Strašně bych si přál, abychom nehráli roli malé exportní zemičky, která čeká, co řekne Francie nebo Německo, ale abychom se do toho procesu aktivně zapojili. To ovšem vyžaduje mít premiéra a ministra zahraničí, který je schopen přijít za Emmanuelem Macronem a Angelou Merkelovou a zeptat se: Tak co s tím provedeme, protože takhle to dál nejde?
Nejenom premiéra a šéfa diplomacie, ale měli bychom mít i prezidenta, který bude výrazně promlouvat do evropského dění. Miloš Zeman sice brzy po svém zvolení vyvěsil na Pražském hradě vlajku EU, ale v evropské politice…
… neudělal naprosto nic.
Bude důraz na vývoj v EU jedním z hlavních aspektů prezidentské volby?
Bezesporu. Přál bych si, abychom měli v Evropě respektovaného prezidenta, který umí přijít, bouchnout do stolu a předložit návrh, jenž všechny zaujme. Obávám se však, že Miloš Zeman kvůli svému zdravotnímu stavu toho není schopen dnes a už vůbec toho nebude schopen za několik let. Miloše Zemana, ať si to přiznává, nebo ne, jeho zdravotní stav výrazně limituje. Voliči by to podle mě měli brát v potaz. Mít prezidenta, jehož suita si to bude dalších pět let na Hradě užívat, je pro budoucnost této země trochu málo.
Koho tedy bude podporovat koalice lidovců a Starostů?
Budeme o tom debatovat a v průběhu prázdnin představíme svého kandidáta. Za sebe mohu říct, že tím mým je pan profesor Jiří Drahoš, který by byl důstojným prezidentem s přesahem na evropskou scénu.
Poradil by si jako nepolitik s čistě politickým prostředím? Hned po oznámení jeho kandidatury se objevily komentáře hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, ale i dalších lidí, že akademik Drahoš by byl jen fíkovým listem Miroslava Kalouska či jiných politických matadorů.
Teď máme prezidenta, který je skvělým politikem, a se svým okolím si poradit nedokáže. Byl bych rád, kdybychom měli prezidenta, který nikdy nebyl politikem, ale dokáže si poradit se svým politickým okolím.
Autor: Kateřina Perknerová | Zdroj: Deník
