Hlavní stránka Regiony Zlínský kraj Ziggy Horváth: Chci STANu pomoci vrátit lidem do života chuť, kvalitu a radost, které ubývá.

Ziggy Horváth: Chci STANu pomoci vrátit lidem do života chuť, kvalitu a radost, které ubývá.

19. 1. 2021

Originál, kterého si zapamatujete hned po prvním setkání. Muž s velmi osobitými a vyhraněnými názory, který ve věcech svědomí nedělá kompromisy. „Za svými názory si stojím tak pevně, jak pevně jsem o nich přesvědčen. Pokud chci do něčeho nahlédnout, zajímám se o to velmi intenzivně. Pak jsem schopen za své přesvědčení bojovat i platit. Dnešní svět je plný dezinformací a s tím spojených universálních odborníků na cokoli. Pokud tlachají v hospodě, čert to vem, průšvih je, když mají moc o něčem rozhodovat,“ říká Zbyněk Ziggy Horváth, nový registrovaný příznivec za STAN ve Zlínském kraji.

Ziggy Horváth, reg.příznivec hnutí STAN ve Zlínském kraji

Ziggy Horváth, reg.příznivec hnutí STAN ve Zlínském kraji

Už jste za svá přesvědčení platil? 

Ano. A začalo to brzy. V sedmé třídě jsem vystoupil z Pionýra a se dvěma kamarády založil skautský oddíl. Prvně jsem tehdy při výslechu v kauze desítek nalezených letáků nabádajících žáky k následování našeho příkladu dostal v ředitelně školy parádní facku. Paradoxně však nepřišla od soudruha vyšetřovatele StB, urostlého chlapa s vyhrnutými rukávy, ale od přítomné soudružky ředitelky. Máma z toho měla málem infarkt. Plakala, že skončím u lopaty. Dobře věděla, co komunisti umí. Sama z KSČ vystoupila o rok později, kdy mne hlídka VB sebrala na ulici cestou od spolužáka, vyvezla za město, zbila a nechala v mraze v lese. Do Pionýra jsem se už nikdy nevrátil.

Ale u lopaty jste neskončil. 

Kus cesty jsme ale spolu ušli (úsměv). Čtyřikrát mne vyhodili z různých učňáků, kde jsem „svými názory a chováním narušoval v kolektivu socialistickou morálku“. Když mně po úspěšném absolvování Středního odborného učiliště zemědělského v Uherském Brodě zcela nezákonně neumožnili složit banální závěrečnou praktickou zkoušku, zametal jsem v tehdejším Gottwaldově ulice. Měl jsem něco přes pět korun na hodinu a cítil se svobodný. Své neformální vzdělání jsem si při tom čile doplňoval v diskuzích s exkomunikovanými faráři, profesory, chartisty a dalšími samozvanci (úsměv). S lopatou a smetákem v ruce mě zastihla i sametová revoluce.

Dnes jste písničkář, nebo jak říkáte, angažovaný básník a hudebník. Jaké je vaše publikum? 

Na mých vystoupeních uvidíte tančit a zpívat děti, kterým ještě není pořádně rozumět, spolu se staršími sourozenci, rodiči i prarodiči. Řada z nich se pak ke mně hlásí i na veřejných shromážděních. Během školního roku se věnuji vzdělávacím projektům pro žáky základních a středních škol.

Co konkrétně s nimi probíráte? 

Spolu s odborníky na danou problematiku se zaměřuji na primární prevenci. A jsou to věci opravdu praktické! V jednom z interaktivních programů třeba učím kluky, jak balit holky (úsměv). To byste nevěřili, jaká traumata si mohou děti odnést třeba z táborové diskotéky. Nejistotu často maskují hulvátstvím. A přitom stačí málo. Dobrovolníci si vyberou partnerky, požádají je o tanec, zvolí správný úchop a kapela je pak doprovodí při ploužáku. V tom všem jim ochotně radím. Legrace si společně užíváme, až nám tečou slzy z očí, obzvláště když si žáci druhého stupně vyberou některé z paní učitelek. Ze sálu pak odcházejí s vědomím, že slušnost není slabost a hulváti že končí mimo hru. V programech jsou citlivě zakomponovány také prvky drogové prevence, šikany či odmítání autorit. S krajským koordinátorem BESIPu pak pomocí programu s názvem „Spolu hravě o dopravě“ učíme děti dopravní gramotnosti. 

A s jakými tématy navštěvujete střední školy? 

Tam už to taková legrace není. Osobní svědectví Zdeny Mašínové, které nacisti popravili tátu, komunisti strejdu a řadu rodinných přátel, včetně Heliodora Píky a Milady Horákové, následně ve vězení umučili její nemocnou mámu, paralyzuje studenty nepochopitelnou brutalitou obou totalitních režimů

Je o Vaše programy zájem? 

Za dvacet let prošly našimi programy a komponovanými besedami probíhajícími pod záštitou Konfederace politických vězňů jen v našem kraji desítky tisíc dětí. Pevně věřím, že se mi aspoň nepatrně podařilo podpořit to lepší v každém z nich. Mnozí už dosáhli dospělosti a rozhodují o svých životech sami. Za ty menší cítím obrovskou zodpovědnost. Užívají si bezstarostné dětství, zatímco o jejich osudech rozhodujeme my, dospělí. A ne vždy moudře. Někdy si říkám, že by snad bylo lepší, kdyby se v některých domácnostech poradili s dětmi a vnoučaty, koho opravdu nevolit. Mladí lidé mají na levárnu jakýsi zvláštní čuch. Žasnu nad jejich dotazy, názory a pohledem na svět. Přitom se snadno mohou ocitnout v nové totalitě, do které se postupně propadáme. Osobně cítím naléhavou potřebu tomu co nejúčinněji zabránit. I proto jsem dospěl k rozhodnutí vstoupit do systému, v němž se o naší společné budoucnosti rozhoduje nejvýznamněji. Z pódií Milionu chvilek jsme navíc k aktivnímu zájmu o politiku vytrvale nabádali i širokou veřejnost. Takže jdu vlastně osobním příkladem (smích). 

V jakém stavu je podle vás současné školství ve Zlínském kraji? 

Všude je to hlavně o lidech. Stejně jako jinde i u nás platí, že ve větších městech a školách jsou děti „otlučenější“ než na těch menších. Na vesnických školičkách vám neunikne blahodárný vliv výchovy vycházející z fungujících rodin, babiček a dědečků žijících v domku vedle, pospolitosti lidí v obci a v neposlední řadě i víry. Hodnotové ukotvení se nedá suplovat. Rozhodně se dá ale významně podpořit. V tom je učitelské povolání, pokud se dělá poctivě, náročné i krásné. Věřím, že se do něj brzy vrátí i tolik potřební chlapi, kteří zde byli vyhubeni nikoli po meči či po přeslici, ale po výplatě. Tato situace se už naštěstí vlivem nedávné světové konjunktury výrazně zlepšila. 

A co se týká kvality? Přeci jen, poznal jste řadu škol v regionu. Nejsem pedagog ani odborník na školství, netroufám si proto kvalitu školství v kraji po této stránce velkohubě hodnotit. Podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy však máme ve Zlínském kraji druhé nejlepší školství v České republice, hned po Praze. Jsem na to samozřejmě patřičně hrdý, o to víc, že za tím vidím i poctivou práci Petra Gazdíka, který měl školství v uplynulých čtyřech letech v kraji na starosti. 

Angažoval jste se v iniciativě Milion chvilek. Proč? A čeho jste chtěl touto iniciativou dosáhnout? 

Svým hlasem ve volbách politikům rozhodně nedáváme bianko šek na řadu let. Reagovat včas na kroky ohrožující demokracii je ve svobodné společnosti zcela přirozené. Občanský pasivismus ve smyslu „dej mi svůj hlas a mlč!“, jehož neúnavnými propagátory jsou chytráci Klausovic a spol., je živnou půdou pro šmejdy všeho druhu. V posledních letech jsem byl v našem kraji lídrem a koordinátorem Milionu chvilek. Na aktuální dění ale otevřeně reaguji už desítky let. Nejviditelnější demonstrace, z jejíhož svolání jsem byl shledán vinným, byla zřejmě předloňská šestnáctihodinová protestní akce při schvalování důvěry vládě bývalých komunistů s podporou těch současných. Došlo tedy k tomu, před čím jsme hlasitě varovali ve Zlíně s občanským sdružením REPELENT 21 už v roce 2012, kdy si tento model soudruzi testovali na krajské úrovni. V Praze jsem navíc slíznul i pokutu za prázdnou petku hozenou po premiérovi, kterým skutečně hluboce opovrhuji. Trochu se obávám, že v občanském aktivismu držím v ČR jakýsi smutný rekord (trpký úsměv).

Jste čerstvým registrovaným příznivcem hnutí STAN ve Zlínském kraji. S jakým cílem či plánem? 

Do politiky hodlám propašovat kus své přímočarosti a jakési občanské naivity. Svých osobních vazeb napříč demokratickým politickým spektrem chci maximálně využít k posílení co nejužší spolupráce mezi těmito stranami. Jinak hodnoty, které sdílíme, neubráníme. Nevěřím, že to nejde. To je zadání, které nesu z ulice do politiky. Opačným směrem chci vyslat jasný vzkaz, že politika není něco odpudivého, ale možnost, jak věci ovlivnit. V současné době jde především o to, ubránit náš stát, kterého se snaží zmocnit trestně stíhaný slovenský udavač, Babiš. Na dnes již nepřehlédnutelné nebezpečí prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších politických pater upozorňuje dlouhodobě i BIS ve svých výročních zprávách. V krajských volbách jsem si vytyčil cíl, kterého se mi podařilo dosáhnout - k úspěchu skvěle obsazené kandidátky STAN jsem svým angažmá přispěl bezmála pěti stovkami preferenčních hlasů!
Letos na podzim nás čeká zásadní bitva o, bez nadsázky, zachování demokracie. Vzhledem k nabídce STAN- přijmout výhledově kandidaturu do Senátu, považuji za poctivé podpořit kandidáty do Poslanecké sněmovny nikoli jako "křoví" na kandidátní listině, ale jako aktivní a viditelný člen volebního týmu.

 

Svým politickým angažmá chci ze všech sil přispět k vítězství demokratických stran v těchto nesmírně důležitých volbách. Obrazně řečeno: „Když kuna dáví slépky, chodník u kurníku počká!“ Po „kuně“ půjdu samozřejmě dál i s ulicí. Občanský aktivismus ze mne sako a košile rozhodně nevyženou.

 Proč jste si vybral právě hnutí STAN?

STAN vnímám jako autentické hnutí s nejbližšími vazbami a nejsilnějším programem orientovaným na rozvoj obcí, venkova a celkové infrastruktury státu. Tomuto plánu se ale do cesty postavila tasemnice, která úspěšně tloustne na úkor ostatních. Babiš z pozice premiéra ohýbá dotace z EU určené pro drobné zemědělce a výrobce ve svůj prospěch. Pole zežloutla řepkou určenou pro jeho výrobny bio paliv (které nám ničí motory a nejsou vlastně vůbec bio, proto od nich už celá EU ustupuje), miliony tun jím vyráběných jedů při tom tráví spodní vody. Řada našich sedláků a výrobců byla mafiánem Babišem vydírána, okradena a zničena. Jakýmsi novodobým třídním bojem systematicky znevýhodňuje pracovité, podnikavé lidi, kteří mají na fungování naší ekonomiky nesrovnatelně větší vliv než nenasytný oligarcha. Namísto mléka plného smetany od místního farmáře tak kupujeme našim dětem obarvenou břečku z Olmy, namísto uzenin od řezníka, s nímž si kvalitu osobně vyříkáte přímo v krámu, konzumujeme ošizené blafy z Kostelce, k tomu přikusujeme opravdu ne chutné pečivo z Penamu. To vše přímo od Kmotra. Chci STANu pomoci vrátit lidem do života chuť, kvalitu a radost, které ubývá.

Jste rodák ze Zlína. Je podle vás město něčím výjimečné? 

Je. Zlín je městem Tomáše a Jana Antonína Baťových. Je stejně výjimečný jako vizionáři, kteří mu přinesli světovou slávu. Stalo se tak navzdory komunistům, kteří dodnes nedokázali nahradit jejich ducha duchem komunistického prominenta a megalomana Čuby. 

 

KDO JE ZBYNĚK ZIGGY HORVÁTH

51letý písničkář, lektor osvěty a primární prevence, výrazná osobnost veřejného života. Prošel SOUZ ve Valašských Kloboukách, Uherském Brodě a Strážnici.  Ženatý, s manželkou Kateřinou vychovává syny Matyáše a Tobiáše. Více o něm lze nalézt na http://www.ziggy.cz/. Říká o sobě: „Do politiky hodlám propašovat kus své přímočarosti a jakési občanské naivity. Svých osobních vazeb napříč demokratickým politickým spektrem chci maximálně využít k posílení co nejužší spolupráce mezi těmito stranami. Jinak hodnoty, které sdílíme, neubráníme. Nevěřím, že to nejde. To je zadání, které nesu z ulice do politiky.“

 

 

Autor: Aleš Durďák