23. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Zlínský kraj Proč nechci podepsat petici na podporu JIŘÍHO FAJTA?
Proč nechci podepsat petici na podporu JIŘÍHO FAJTA?
17. 5. 2020
Zní to jako jako námět na absurdní frašku. Posuďte body scénáře sami:
.jpg "Petr Michálek, ředitel Městského divadla Zlína a zlínský zastupitel za STAN")
Petr Michálek, ředitel Městského divadla Zlína a zlínský zastupitel za STAN
- Ministr kultury Staněk těsně před Velikonocemi 2019 odvolá ředitele Národní Galerie Jiřího Fajta a podá na něj trestní oznámení.
- Fajt zvažuje trestní oznámení, ale pak se raději vrátí zpátky do Německa, kde okamžitě začíná pracovat mimo jiné na prestižní publikaci.
- Prezident Zeman následně odmítá odvolat ministra Staňka. Pak nechce jmenovat nového ministra kultury, čímž způsobí “letní krizi celé vlády”.
- Nový ministr kultury Zaorálek vypíše nové výběrové řízení na ředitele Národní galerie.
- V květnu 2020 Policie ČR celý případ odloží a obě trestní oznámení označí jako “nedůvodná”.
- Bývalý ministr Staněk k tomu napíše: “O vině a trestu rozhoduje soud, ne média. Odložení věci neznamená překážku věci rozhodnuté a trestní stíhání lze v budoucnu kdykoli v průběhu promlčecí lhůty zahájit.”
- Nový ministr Zaorálek se jménem státu panu Fajtovi omluví: “Ministerstvo kultury České republiky uznává, že tím byla způsobena újma na profesní a osobní pověsti a cti pana Jiřího Fajta, jakož i na jeho dobrém jménu. Česká republika – Ministerstvo kultury České republiky se tímto panu doc. Dr. et PD Dr. et Ing. Jiřímu Fajtovi, Ph.D., za svá výše uvedená rozhodnutí učiněná tehdejším ministrem kultury omlouvá.”
- Pan ministr následně v Událostech komentářích vše doprovodí těmito slovy: “Pan Fajt je poměrně dost mimořádným odborníkem na výtvarnou malbu gotického období a vy v této zemi, nepříliš velké, potřebujete spolupráci s odborníky, kteří jsou špičkoví v určitých oblastech.
- Vše následně uzavřel slovy: “Jsem rád, že tu končí válka. Jsem nerad, když se podívají žaloby. Myslím, že soud je to poslední, co nám v životě zbývá, když už opravdu nevíme, a v tomhle je to konec. Že už nebudou žádné žaloby a soudy a že je možné začít spolupracovat normálně, to je pro mě důležité.”
- Pár dní na to výtvarník Jiří David s bývalými členy skupiny Tvrdohlaví sepisuje petici, ve které žádá návrat Jiřího Fata do Národní galerie: ““Je-li právem ministra bezdůvodně ředitele příspěvkových organizací ministerstva odvolávat, tak je jistě možné je stejně bezdůvodně i jmenovat, zvláště když důvody jsou nasnadě jako v tomto případě,“ stojí v petici.
Promiňte, ale já to nemohu podepsat. Jestli si někdo myslí, že tady jde o Jiřího Fajta, kterého si velmi vážím, hluboce se mýlí. Je mi jasné, že po takovéhle frašce se do výběrového přiznání asi nikdo nepřihlásí, ale co když ano? Třeba teď někdo finalizuje svůj projekt do otevřeného výběrového řízení, probral to se svým stávajícím zaměstnavatelem a rodinou, a my mu teď zavoláme: Sorry, kámo, Fajt is back? Obojí je přece špatně.
Nechci, aby se stát i mým jménem jen trapně omluvil, dodal, že Fajt je machr na gotiku a hotovo. Nechci, aby se tato nikoli ojedinělá trapnost spláchla tím, že Jiřího Fajta tak nějak “počesku překecáme” a on se vrátí (jakkoli bych si to přál). A víte proč? Protože nechci, aby se podobná situace v budoucnu opakovala.
Jestli si řekneme, že Staněk byl zkrátka blb, budeme mít pravdu, ale moc daleko se neposuneme. Jestliže voláme po návratu Fajta na základě logiky, s jakou byl odvolán, vracíme se dokonce zpět. Zdvořile připomínám, že tuto situaci na té nejvyšší úrovni rozhodně nezažíváme poprvé! Kolikrát to ještě máme zažít, aby nám došlo, že jedinou cestou k NORMÁLNÍ SPOLUPRÁCI, po které volá pan ministr, je odpolitizování řízení kultury. Což neznamená, to je bohužel častý protiargument, rezignaci na kontrolu veřejných prostředků – právě naopak. Kontrola v systému správních rad, jejíž členové za své činy nesou odpovědnost, a kteří narozdíl od politika vědí, co chtějí, a proto mohou kontrolovat, je jednoznačně efektivnější. Odtud je pak už jen krůček k veřejné kulturní instituci, což je institut, který by nás před touto trapností světového rozměru ochránil. Ale politikům se, jak to tak vypadá, odpolitizovat nechce…
Další díl taškařice je proto na nás.
Autor: Aleš Durďák
Mohlo by vás také zajímat
