VEŘEJNÉ ZAKÁZKY NA TŘEBÍČSKÝ ZPŮSOB

Jednou z možností, jak může rada města průběh zakázky ovlivnit, je oslovení pouze určitého okruhu zájemců. I když se do soutěže mohou přihlásit i další uchazeči, většina „nespřízněných“ firem to neudělá, protože přípravu dokumentace považuje v třebíčských podmínkách za zbytečnou práci. Další možností je příprava zadávací dokumentace „na míru“ některému z potenciálních zájemců, tedy stanovení technických podmínek takovým způsobem, že je s velkou pravděpodobností nesplní nikdo jiný. Nebo opakovaná změna dokumentace, nedostatečná příprava dokumentů, které jsou potom vyhodnocovány, velmi krátké lhůty pro podání nabídek a mnoho dalších „sofistikovaných fint“. Výsledkem je pak stále se opakující okruh střídajících se vítězů, i obchodně propojených.

Názorně si můžeme třebíčský způsob zadávání veřejných zakázek ukázat na přestavbě bývalé kotelny v areálu BOPO na Dům dětí a mládeže. Zadávací dokumentace byla v průběhu soutěže celkem sedmkrát měněna a doplňována. Poslední dodatečné informace včetně změněné kompletní projektové dokumentace byly zveřejněny pouhé čtyři dny před skončením prodloužené lhůty pro podání nabídek.

Do soutěže se přihlásilo celkem 9 firem, přičemž město ze soutěže vyřadilo 5 soutěžících. Stavební zakázka připadla firmě Archatt, která nabídla částku 20,8 milionů Kč, avšak následně ze soutěže odstoupila. Zakázku poté získala firma Kapucín, vlastněná městským radním Martinem Svobodou (v současném zastupitelstvu je za Věci veřejné, nyní kandiduje za uskupení Ta naše Třebíč) a dvěma koaličními zastupiteli Milanem Šťastným (Břehy – Břehy) a Petrem Škarabelou (Heřman zpátky na radnici – „Volba TR“), jejíž nabídka ve výši 23,5 milionů Kč byla až šestá v pořadí. Z vyřazených 5 uchazečů totiž 4 firmy nabídly lepší cenu.

Průběh veřejné soutěže a zvláště její výsledek vzbuzuje celou řadu otázek. Především časté změny zadávacích podmínek a projektové dokumentace i těsně před uzávěrkou soutěže mohly být příčinou vyřazení 5 uchazečů, kteří nemuseli být z časových důvodů schopni svoje nabídky přizpůsobovat neustálým změnám. Též bývá obvyklé, že součástí zadávací dokumentace je návrh smlouvy o dílo, do které uchazeči doplní pouze nezbytné údaje, tedy svoji identifikaci a nabídkovou cenu. V tomto případě však museli smlouvu vytvářet tak, aby vyhověla požadavkům města. Je pravděpodobné, že městský radní má lepší představu o tom, jak by výsledná nabídka měla vypadat, než běžný uchazeč o zakázku. Rada města měla možnost po odstoupení vítěze celou soutěž zrušit. Proč tak neučinila a zakázku přidělila firmě svého člena a dalších dvou koaličních zastupitelů, se můžeme pouze dohadovat.