25. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Vysočina Lukáš Vlček, starosta Pacova: Jsem extrémně soutěživý typ, ale naučil jsem se prohrávat
Lukáš Vlček, starosta Pacova: Jsem extrémně soutěživý typ, ale naučil jsem se prohrávat
27. 4. 2018
Pacov, mimo jiné rodiště významného básníka Antonína Sovy, je zhruba pětitisícové malebné městečko v okrese Pelhřimov. Když si najdete jeho webové stránky, překvapí vás, jaký bohatý spolkový život a množství spolků a různých zájmových organizací.
Nedaleko od města se nachází hrad Kámen, kde je známé muzeum motocyklů, ve městě se pořádají rovněž motorkářské závody. Další zajímavostí, kterou uvádí Wikipedie, je že
městem prochází 15. stupeň východní délky, který je nultým poledníkem pásma středoevropského času.
Lukáš Vlček stojí v čele města už 12 let
V čele města stojí po 12 let, a tedy po tři volební období, Ing. Lukáš Vlček, taktéž zastupitel Kraje Vysočina. Nicméně i přes zajímavou polohu – mezi jižními Čechami a Vysočinou se město nachází v regionu vnitřní periferie, který má určitá specifika. Jak se nimi Pacov vyrovnává?
Jaký by podle vás měl být Pacov budoucnosti?
Čistý, bezpečný a komunikativní vůči občanům, firmám i neziskovému sektoru.
Jste zde starostou už 12 let. Co vás přivedlo do politiky?
Od dětství jsem byl spolkově hodně aktivní – především ve sportu – dělal jsem a dělám atletiku (střední tratě), rád hraju i hokej (střední útočník). K městu mám velmi srdečný vztah, moje rodina je zde silně zakořeněna – podle rodokmenu tu předci žili od 17. století. Začal jsem pracovat ve svých 20 letech. Moje kariéra začala na právním odboru úřadu práce, pak jsem přešel na odbor regionálního rozvoje v Pacově. Několik let jsem byl v Pacově, pak jsem přijal nabídku a pracoval pro poradenské agentury v Praze. Došlo mi, že smyslem mého života není vydělat jen peníze, byť i zajímavé, ale dělat práci, která mě bude naplňovat a kde uvidím za sebou konkrétní výsledek s trvalou hodnotou. Když se naskytla příležitost kandidovat v komunálních volbách v roce 2006, kdy mi bylo pouhých 24 let, využil jsem ji. Byl jsem zvolen a to mě přivedlo z Prahy zpátky do Pacova. Pro mě bylo podstatné i to, že jsem v Praze nebyl šťastný a ta práce mě nenaplňovala.
Mám vystudován obor regionální rozvoj, veřejná správa na ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na fakultě sociálních studií téže univerzity obory politologie a sociologie. Vysokoškolské vzdělání jsem si doplňoval postupně. To obnášelo po sedm let jezdit víkend co víkend do Brna, vstávat v sobotu i v neděli v pět hodin. Nevím, jak jsem to mohl vydržet… na druhou stranu mi to hodně dalo.
To ale byla odvaha, jít do komunální politiky tak mladý, bez větších zkušeností …
Ano, byla. Kandidoval jsem za RPP Sdružení pro rozvoj a prosperitu Pacovska. Které jsem založil. V prvních volbách jsme získali 3 z 15 mandátů, ve druhých už 5 mandátů z 15 a nyní máme většinu. Nicméně jsem demokrat a radu města skládáme z různých lidí, podle ochoty, času a schopností potenciálních radních. Chci, aby zde bylo různé názorové spektrum, je to vždy lepší. Jsme zvyklí spolu hodně mluvit, hodně diskutovat a často se mi stane, že zastávám nějaké stanovisko a jsem o něm jednoznačně přesvědčen, ale kolegové mě přesvědčí a já ustoupím, nebo upravím názor.
Vyplácí se vám to?
Ano, vyplácí. Lidé v leadrovských pozicích nesmí být zatvrzelí. Jsou samozřejmě nějaké morální principy, které by měl starosta či politik zastávat a trvat na nich, ale v záležitostech fungování města, projektových či personálních otázkách by měl vnímat a poslouchat i své okolí.
Je to pořád o vzájemné komunikaci. Takové mluvme spolu. Slyší na to pacovská veřejnost?
V obci naší velikosti musí být starosta komunikační a propojovací můstek, to je jedna z jeho rolí. Nedělám si ambice být nejlepším projektantem či jiným odborníkem … ale musím umět s lidmi komunikovat, být oporou. Například mám takový zvyk, že chodím na nahodilé inspekční návštěvy školních jídelen v základní a mateřské škole, Chodím tam neohlášeně, dám si oběd a pohovořím s řediteli školy, zeptám se, zda potřebuje s něčím pomoci, má-li nějaký problém a podobně. Funguje to výborně - pro ředitele školy mají tyto návštěvy velkou hodnotu, oceňují, že se zajímám o jejich problémy, jsem ochoten je s nimi řešit.
Co jste naposledy řešili při inspekčním obědě?
Bavili jsme se o investicích a o provozním rozpočtu školy. My totiž rozpočet schvalujeme tehdy, až máme konečné stavy účtů. Funguje nám to, nechceme pak jít cestou kompletního přepracování a velkých rozpočtových opatření. Ať se schvaluje čistá verze.
Už vám ve školní jídelně někdy nechutnalo?
No, to víte, že se nejprve podívám na jídelní lístek a vyberu si den, kdy kam půjdu.
Netajíte se tím, že jste sportovec. O nich je známo, že dělají aktivity s cílem zvítězit. Jak se s tím slučuje kompromis?
Ale nikdy nejdete do projektu s tím, že chcete prohrát. Musíte najít takové řešení, aby vyhrál tým, a tím i vy. To je obecně cennější. Když neuděláte kompromis a nebudete poslouchat svoje okolí, jakým způsobem ho pak strhnete pro svoji myšlenku, jakým způsobem můžete tým motivovat, nadchnout? Je dobré vědět, že někdy musíte ze svého stanoviska ustoupit a udělat kompromis, aby tým šlapal. Ani ve sportu ani na radnici nemůžete jít proti týmu.
Co vám dal sport pro výkon této funkce?
Tah na branku, a vědomí či zvyk, že chci-li se posunout dopředu, musím na tom dlouhodobě pracovat, musím makat, abych ve finále přeťal cílovou pásku. Jsem extrémně soutěživý typ, ale naučil jsem se i prohrávat. Sport je úžasná věc – naučí vás na sobě pracovat, srovnat se s neúspěchem, i zvednout se a jít zase dál. A to je pro život prospěšné. Dokážu ale dělat velké kompromisy, a to je na radnici potřebné. Ve sportu je to v mnohém jako na radnici – jde o týmovou práci, o partu lidí, jimž jde o dobrý výsledek.
Asi chcete naznačit, že výsledek je důležitější než třeba ego starosty?
Myslím si, že jsem hodně zaměřený na výsledek, ale abych ho dosáhl, musím často udělat kompromisy. Nejít po hraně. Mimo jiné je i toto důvodem, proč nejsem zastáncem přímé volby starostů. Podle mého názory by vedla k tomu, že z veřejného prostoru se bude vytrácet diskuse, a ta je potřebná. Považuji za důležité diskutovat se svými kolegy a podněcovat veřejnou diskusi. Nezastávám přímou volbu, nejsem pro zvyšování pravomocí a moci starostů. Mrzí mě, že v rámci našeho podvědomého přibližování se Západu se soustředíme na oblast ekonomiky, ale na poli rozvoje občanské společnosti už na příklady nekoukáme. Správa obcí na bázi zastupitelské demokracie mi připadá jako nejvhodnější model, jak obec a společnost rozvíjet. Zastupitelé jsou osobnosti, chytří a vzdělaní lidé z různých profesí a ti posouvají obec dopředu, ne jeden diktátor, který řekne: tak to bude.
Pomáhá vám tento přístup v řízení města?
Ano, diskuse má pozitivní efekt. Je tu ale další skutečnost - na krajské a komunální úrovni je důležitá kontinuita, projekty se pak snáze realizují. Už jen proto, že než projekt připravíte, většinou to trvá více než jedno volební období, a právě kontinuita hraje velkou roli. Naše zastupitelstvo je kompaktní již téměř 12 let, proto si můžeme nyní dovolit dva velké projekty. Investujeme hodně peněz do přípravy projektů, která je drahá, ale vyplatí se: Každá koruna, investovaná do přípravy, se při realizaci pětkrát vrátí. Pak si můžeme dovolit soutěžit jen cenu.
Představíte nám je?
Dokončujeme nyní realizace dvou velkých projektů, jejichž rozpočet je okolo 250 milionů korun, což je pro město s ročním rozpočtem okolo 150 milionů velká zakázka. Projekty jsou významně dotované. Prvním je zvýšení kapacity lůžek v Domově se zvláštním režimem, kde jsou klienti staršího věku postižení Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou. Tím, že vytváříme 100 nových lůžek, zvyšujeme stávající kapacitu na dvojnásobek. Projekt by měl být dokončen ke konci roku. Druhým projektem je novostavba MŠ Za Branou. Původní objekt školky, dřevostavbu ze 70. let, jsme zbourali a postavili novou budovu. Projekt jsme připravovali pět let a bylo potřeba investovat miliony do přípravy, navíc jsme v mezidobí prošli reformou základního školství. Organizační změnou jsme zredukovali místní základní školy ze dvou na jednu, tím se nám uvolnila jedna budova, do níž dočasně umístili děti z mateřské školky. Povedlo se tak, že jednotlivé kroky na sebe šikovně navazovaly.
A jak tento objekt v budoucnosti využijete - budete ho rekonstruovat?
Ano, čeká ho rekonstrukce, je za svojí životností. Máme několik variant na možné využití, jednou z nich je, že bychom ho přestavěli na malé, startovací byty pro mladé rodiny. Náš region je vnitřní periferií – region, který je na hranicích krajů, a jako takový se potýká s vylidňováním, vyšší věkovou strukturou obyvatelstva, s nižším dosahem veřejných služeb, Máme velmi nízkou nezaměstnanost, ale trpíme odchodem mladých lidí do větších center. Jednou z motivací, jak zde mladé lidi udržet, je nabídnout jim dostupné bydlení. Nedostatek malých bytů nejen u nás, ale celorepublikově, vnímám jako jednu z akutních potřeb, jichž se nedostává. Poslední státní bytová výstavba na venkově skončila v 80. letech a nedostatek malých bytů začíná být citelný.
Pacov nedávno převzal od kraje šestileté gymnázium, které chtěl kraj zavřít, a provozuje ho na svoje náklady. Jak tento krok hodnotíte?
Veškerý majetek s tím související – relativně novou budovu jsme od kraje dostali za jednu korunu, což považuji za férový krok vůči nám. Ročně nás provoz stojí 1,5 milionu korun. Jde o šestileté gymnázium s asi 150 žáky. Je to pro nás jediná střední škola v širokém okolí, a ztráta té školy by regionu dost uškodila. Převzetí školy předcházely socioekonomické analýzy a z nich vyšlo, že absence 150 mladých lidí by městu uškodila, ať už spolkovému životu či dalším aktivitám. Mladí lidé by stejně museli někam za školou cestovat. Když to shrnu, ten 1,5 milionu na provoz ročně a zachování školy se nám vyplatí i ze společenského hlediska. V současnosti ve škole realizujeme zajímavé projekty, například výuku jazyka rodilými mluvčími, jako reakce na poptávku rodičů. Chceme tuto možnost nabídnout i základním školám, dále budeme s přispěním financí z IROP budovat na gymnáziu čtyři odborné učebny, máme projekt na studio 3D tisku. Zároveň máme několik měkkých projektů na propojení s firmami. U nás hraje velkou roli strojírenství, tedy spolupracujeme například s Pacovskými strojírnami, s firmou Bluetech a dalšími. Chtěli bychom profilovat školu více směrem k polytechnickému vzdělání.
A budou mít absolventi také uplatnění, najdou v regionu práci?
Částečně ano, ale pravdou je, že většina studentů odchází studovat na vysoké školy a tudíž počítáme s tím, že ne všichni zde zůstanou, ale tak to je.
Patříte k mírným kritikům dotačního systému v rámci národních programů. Jste členem přípravné skupiny k nové Strategii regionálního rozvoje ČR 2021+ na MMR. Nicméně sám víte, že velké projekty se nedělají bez dotací.
Většinu našich projektů máme financovaných z evropských programů, bavíme se spíše o národních programech, jejichž efektivita je velmi nízká, administrace s nimi spojená je velmi nákladná. Byl bych pro to omezovat národní dotační programy a prostředky pro ně určené rozpouštět do RUD, ale jsem pro zachování evropských programů. Z pohledu obcí a měst a MMR se snažíme partnersky argumentovat, kam by politika kohezní politiky měla směřovat.
A dá se říci, kam?
Myslím si, že měkké projekty neumíme zrealizovat, neumíme s nimi pracovat, přitom v programech, které na ně jsou, je zbytečně moc peněz. Osobně bych je raději viděl přesunuté do oblasti infrastruktury. Právě z analýzy potřeb obcí, kterou provedl SMO a získal tak přesná data od více než 900 obcí, vyplývá, že obce mají společné problémy, nejčastějším je chybějící či nedostatečná infrastruktura. Pak se už oblasti zájmu liší podle velikostních skupin obcí. My, města a obce, upozorňujeme, že máme velký deficit v infrastruktuře – dopravní, vzdělávací, IT, energetické a v provozování veřejných služeb. Do infrastruktury je potřeba ještě hodně investovat, máme ohromné potřeby dvojkových a trojkových silnic, kanalizace, čištění a odvádění odpadních vod. Podle mého názoru bude Evropa na infrastrukturu slyšet …
Jak vám funguje svazek obcí založený za účelem provozování vodárenské infrastruktury?
My jsme v regionu zvyklí si řadu věcí dělat sami, Máme v majetku veškerou infrastrukturu, co se týče budov, vodohospodářské infrastruktury, vlastníme více než 600 ha lesů, pro provozování odpadového hospodářství máme založenu firmu, která má a provozuje vlastní skládku a překladiště, máme vlastní svozovou techniku, vlastní skladové prostory na uložení vytříděného odpadu, protože je to komodita, která v průběhu roku mění svoji cenu, máme vlastní benzínovou stanici pro vlastní potřebu. Měsíčně spotřebujeme dvanáct tisíc litrů nafty, takže se nám vyplatí mít vlastní čerpací stanici. Máme založené družstvo, jeho hlavními členy jsou Pelhřimov, Humpolec a Pacov, které je vlastníkem více než 100 km potrubí a předávacích stanic, které zásobuje region pitnou vodou ze Želivky. Do družstva jsme investovali hodně peněz a to, co družstvo vydělá, může reinvestovat do infrastruktury …. My jsme se jí v 90. letech nezbavili, máme nad provozem kontrolu.
Je společnost zisková?
Ano, a zisk ve výši okolo 8 až 9 milionů korun ročně se reinvestuje: máme zmodernizované všechny přečerpávací stanice, čerpadla, akumulačky, nyní nás čeká modernizace potrubí. Průměrná hodnota vodného a stočného je okolo 80 korun, u nás je okolo 65 Kč. Výsledky potvrzují, že má smysl infrastrukturu vlastnit. Obecně jsem zastáncem toho, aby si města a obce – mají-li dostatek personálu, správu obce provozovaly samy a nepřeháněly to s outsourcingem. Navíc obce zajistí práci pro šikovné lidi v regionu. Než dávat peníze agenturám, doporučuji investovat je do vlastních lidí a jejich vzdělání. Takoví lidé nejsou anonymní a vědí, že nemůžou práci ošidit, jinak by podruhé už žádnou nedostali.
Rozhovor byl otištěn v časopise Moderní obec č. 4/2018
Zdroj: Moderní obec duben 2018
Mohlo by vás také zajímat
24. 4. 2024
STAN podporuje obnovu nábytkové banky
24. 4. 2024