24. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Vysočina Libor Kuchyňa: Všechny své svěřence znám jménem. Zakládám si na přátelském prostředí
Libor Kuchyňa: Všechny své svěřence znám jménem. Zakládám si na přátelském prostředí
6. 10. 2021
Před sedmi lety Libor Kuchyňa spolu s manželkou Terezou založil v Jihlavě sportovní akademii Elitavers. Ačkoli začátky byly těžké a chodilo k nim jen pár desítek dětí, dnes mají přes 550 členů. A v budoucnu by to mohlo být ještě víc. „Mým velkým snem je mít vlastní sportovní centrum, které by nebylo jen o sportu,“ svěřuje se Libor Kuchyňa.
Libor Kuchyňa
Jak se vám teď po covidové pauze daří?
Konečně fungujeme v relativně normálním režimu. Měli jsme obavu, že přijde méně dětí než dřív, ale je to spíš naopak. Nicméně kvůli tomu, že je v Jihlavě nedostatek vnitřních sportovišť pro širší veřejnost a zájmové sporty, musíme vždy na začátku sezony bohužel odmítat až sto dětí, které se k nám z kapacitních důvodů zkrátka nevejdou.
Neuvažujete tedy o expandování do jiných měst na Jihlavsku, případně na Vysočině?
Zatím ne. Chceme zůstat v Jihlavě, kterou mám rád. Sice nemá využitý svůj potenciál, ale jinak si myslím, že je to ideální místo pro život. Navíc je naše centrum postavené na rodinné atmosféře, kterou držím já s manželkou a úzkým týmem instruktorů. V tomto složení bychom zkrátka více měst nezvládli. Spíše uvažujeme o rozšíření o další oddíly.
Jaké?
Chtěli bychom na Vysočině dělat například letní biatlon. Už jsme nakoupili i laserové zbraně, uspořádali jsme zkušební hodiny a musím říct, že to děti velmi bavilo.
Sídlíte jen v pronajatých prostorách, nebo máte i nějaké vlastní?
Jediné sportoviště, kde jsme provozovateli, je bikepark na Demlovce. Je to bývalá bikrosová dráha, kterou jsme si zrevitalizovali, a teď zde děti mají tréninky cyklistiky. Jinak jsme všude v nájmu.
Jak vás vlastně napadlo založit sportovní akademii?
V roce 2014 jsem končil na záchrance a přemýšlel, jakým směrem se vydám dál. Zda budu pokračovat ve zdravotnictví, nebo odejdu do jiné sféry. A jelikož od šesti let sportuji a jsem bývalý reprezentant v plavání, rozhodl jsem se, že půjdu touto cestou.
Byly začátky těžké?
Ano. Zprvu jsme museli jet z našich úspor a začínali jsme opravdu jen s pár dětmi. Bývaly dokonce doby, kdy jsme s manželkou v tělocvičně byli jen se třemi dětmi. Vždy chvíli trvá, než se lidé o člověku dozví a než se to rozběhne.
Jaké sporty jste tehdy nabízeli?
Plavání a cvičení pro děti. Nazval bych to takovou sportovní všestranností.
Proč právě plavání?
Chodil jsem na Základní školu Evžena Rošického, kde je rozšířená výuka plavání, v patnácti letech jsem pak v tomto sportu začal sbírat první úspěchy a je to zkrátka moje celoživotní vášeň. (usmívá se)
Co všechno na akademii v současné době vyučujete?
Kromě plavání tam máme oddíly atletiky, cyklistiky, sportovní všestrannosti, triatlonu a děláme i dětskou jógu. Mimo to pak pořádáme různé jednorázové akce, jako jsou různé závody pro rodiny, třeba v běhu nebo jízdě na kole.
Dalo by se říct, co je hlavní předností Elitavers? Je to právě ta rodinná atmosféra, o které jste mluvil na začátku?
Určitě. Zakládám si na tom, že všechny své svěřence znám jménem a máme u nás přátelské prostředí. To však neznamená, že by u nás byl volný režim a každý si dělal, co chce. Kamarádství je pro sport sice důležité, ale jsou potřeba i jasně nastavená pravidla a spravedlnost. To vše se u nás snažíme rozvíjet. A hlavně, pokud je kapacita, místo si u nás najde skutečně každý. Nerozlišujeme, jestli je někdo supersportovec a má šanci jednou získat medaili, nebo si jde jen zacvičit pro radost.
Přichází děti i ze zdravotních důvodů?
Spoustu, protože dětská obezita je aktuálně velkým tématem. Snažíme se pro ně hledat místo a v žádném případě je nevyřazujeme.
Kam byste chtěl, aby se akademie v příštích letech posunula?
Mým velkým snem je mít vlastní sportovní centrum v Jihlavě. Místo, kde by byly všechny naše aktivity pohromadě. Bylo by to pozitivní centrum sportu a různých spolkových činností. Uvidíme, jestli se nám to do budoucna povede. Mým vzorem je v tomto ohledu Sokol z dob první republiky.
Jak to myslíte?
Tehdy měl nějakou nástavbu. Sokolové byli váženými občany a pro veřejný prostor dělali hrozně moc. Nebylo to jen o sportu. A právě na to bych chtěl navázat. Přál bych si, aby to bylo i komunitní centrum, kde by se konaly různé přednášky a projekty pro podporu těch, kteří nemohou sportovat.
Máte nějakou vizi, v horizontu kolika let byste toto chtěl dokázat?
Fungujeme teprve sedm let a nemůže být všechno hned. Zrovna nedávno jsem četl článek o tom, že Sokol také začínal v pronajatých prostorech a až postupně se rozvinul.
Takže jdete stejnou cestou…
Úplně stejnou ne. Snažím se inspirovat i v Orlu, Junáku, Skautu… Z každého si zkrátka beru něco a snažím se to převést do moderní doby. Je mi sympatické, jak se to dělalo v minulosti, třeba na začátku dvacátého století, kdy neřešili čistě jen sebe, ale i okolí. To si myslím, že je důležité.
Bude na sportovce případně myslet i ve sněmovně?
Samozřejmě! Budu podporovat rozpočet, který bude směřovat na údržbu a výstavbu sportovní infrastruktury, která je v České republice hodně zanedbaná a nedostatečná. A dál budu určitě podporovat programy, kde finance jdou přímo do klubů. Investice do pohybu společnosti se vždy vyplatí.
Mohlo by vás také zajímat
24. 4. 2024
STAN Olomouckého kraje na republikovém sněmu
24. 4. 2024