18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Vysočina Aktuality Libor Kuchyňa: Všechny své svěřence znám jménem. Zakládám si na přátelském prostředí
Libor Kuchyňa: Všechny své svěřence znám jménem. Zakládám si na přátelském prostředí
6. 10. 2021
Před sedmi lety Libor Kuchyňa spolu s manželkou Terezou založil v Jihlavě sportovní akademii Elitavers. Ačkoli začátky byly těžké a chodilo k nim jen pár desítek dětí, dnes mají přes 550 členů. A v budoucnu by to mohlo být ještě víc. „Mým velkým snem je mít vlastní sportovní centrum, které by nebylo jen o sportu,“ svěřuje se Libor Kuchyňa.
Libor Kuchyňa
Jak se vám teď po covidové pauze daří?
Konečně fungujeme v relativně normálním režimu. Měli jsme obavu, že přijde méně dětí než dřív, ale je to spíš naopak. Nicméně kvůli tomu, že je v Jihlavě nedostatek vnitřních sportovišť pro širší veřejnost a zájmové sporty, musíme vždy na začátku sezony bohužel odmítat až sto dětí, které se k nám z kapacitních důvodů zkrátka nevejdou.
Neuvažujete tedy o expandování do jiných měst na Jihlavsku, případně na Vysočině?
Zatím ne. Chceme zůstat v Jihlavě, kterou mám rád. Sice nemá využitý svůj potenciál, ale jinak si myslím, že je to ideální místo pro život. Navíc je naše centrum postavené na rodinné atmosféře, kterou držím já s manželkou a úzkým týmem instruktorů. V tomto složení bychom zkrátka více měst nezvládli. Spíše uvažujeme o rozšíření o další oddíly.
Jaké?
Chtěli bychom na Vysočině dělat například letní biatlon. Už jsme nakoupili i laserové zbraně, uspořádali jsme zkušební hodiny a musím říct, že to děti velmi bavilo.
Sídlíte jen v pronajatých prostorách, nebo máte i nějaké vlastní?
Jediné sportoviště, kde jsme provozovateli, je bikepark na Demlovce. Je to bývalá bikrosová dráha, kterou jsme si zrevitalizovali, a teď zde děti mají tréninky cyklistiky. Jinak jsme všude v nájmu.
Jak vás vlastně napadlo založit sportovní akademii?
V roce 2014 jsem končil na záchrance a přemýšlel, jakým směrem se vydám dál. Zda budu pokračovat ve zdravotnictví, nebo odejdu do jiné sféry. A jelikož od šesti let sportuji a jsem bývalý reprezentant v plavání, rozhodl jsem se, že půjdu touto cestou.
Byly začátky těžké?
Ano. Zprvu jsme museli jet z našich úspor a začínali jsme opravdu jen s pár dětmi. Bývaly dokonce doby, kdy jsme s manželkou v tělocvičně byli jen se třemi dětmi. Vždy chvíli trvá, než se lidé o člověku dozví a než se to rozběhne.
Jaké sporty jste tehdy nabízeli?
Plavání a cvičení pro děti. Nazval bych to takovou sportovní všestranností.
Proč právě plavání?
Chodil jsem na Základní školu Evžena Rošického, kde je rozšířená výuka plavání, v patnácti letech jsem pak v tomto sportu začal sbírat první úspěchy a je to zkrátka moje celoživotní vášeň. (usmívá se)
Co všechno na akademii v současné době vyučujete?
Kromě plavání tam máme oddíly atletiky, cyklistiky, sportovní všestrannosti, triatlonu a děláme i dětskou jógu. Mimo to pak pořádáme různé jednorázové akce, jako jsou různé závody pro rodiny, třeba v běhu nebo jízdě na kole.
Dalo by se říct, co je hlavní předností Elitavers? Je to právě ta rodinná atmosféra, o které jste mluvil na začátku?
Určitě. Zakládám si na tom, že všechny své svěřence znám jménem a máme u nás přátelské prostředí. To však neznamená, že by u nás byl volný režim a každý si dělal, co chce. Kamarádství je pro sport sice důležité, ale jsou potřeba i jasně nastavená pravidla a spravedlnost. To vše se u nás snažíme rozvíjet. A hlavně, pokud je kapacita, místo si u nás najde skutečně každý. Nerozlišujeme, jestli je někdo supersportovec a má šanci jednou získat medaili, nebo si jde jen zacvičit pro radost.
Přichází děti i ze zdravotních důvodů?
Spoustu, protože dětská obezita je aktuálně velkým tématem. Snažíme se pro ně hledat místo a v žádném případě je nevyřazujeme.
Kam byste chtěl, aby se akademie v příštích letech posunula?
Mým velkým snem je mít vlastní sportovní centrum v Jihlavě. Místo, kde by byly všechny naše aktivity pohromadě. Bylo by to pozitivní centrum sportu a různých spolkových činností. Uvidíme, jestli se nám to do budoucna povede. Mým vzorem je v tomto ohledu Sokol z dob první republiky.
Jak to myslíte?
Tehdy měl nějakou nástavbu. Sokolové byli váženými občany a pro veřejný prostor dělali hrozně moc. Nebylo to jen o sportu. A právě na to bych chtěl navázat. Přál bych si, aby to bylo i komunitní centrum, kde by se konaly různé přednášky a projekty pro podporu těch, kteří nemohou sportovat.
Máte nějakou vizi, v horizontu kolika let byste toto chtěl dokázat?
Fungujeme teprve sedm let a nemůže být všechno hned. Zrovna nedávno jsem četl článek o tom, že Sokol také začínal v pronajatých prostorech a až postupně se rozvinul.
Takže jdete stejnou cestou…
Úplně stejnou ne. Snažím se inspirovat i v Orlu, Junáku, Skautu… Z každého si zkrátka beru něco a snažím se to převést do moderní doby. Je mi sympatické, jak se to dělalo v minulosti, třeba na začátku dvacátého století, kdy neřešili čistě jen sebe, ale i okolí. To si myslím, že je důležité.
Bude na sportovce případně myslet i ve sněmovně?
Samozřejmě! Budu podporovat rozpočet, který bude směřovat na údržbu a výstavbu sportovní infrastruktury, která je v České republice hodně zanedbaná a nedostatečná. A dál budu určitě podporovat programy, kde finance jdou přímo do klubů. Investice do pohybu společnosti se vždy vyplatí.
