Zeman i Klausové využívají komunistickou rétoriku studené války

Opozičně-smluvní duo Zeman-Klaus toho hbitě využilo v rámci předvolební kampaně prvního z nich. Zneužívají podvědomého strachu střední a starší generace, který jim 40 let podsouval komunistický režim. Zatímco se západní Evropa s poválečným demokratickým Německem sbližovala, mohli jsme každoročně sledovat záběry krajanských sjezdů odsunutých Němců a jejich potomků se strašícím komentářem o návratu „Sudeťáků“. Využívali neznalosti poválečného uspořádání Evropy, za nějž jsme měli být vděčni pouze Sovětskému svazu.

 

Jak bude Evropa vypadat po 2. světové válce rozhodli signatáři Postupimské konference v srpnu a září 1945. Premiér Velké Británie Clement Attlee (po vítězství ve volbách vystřídal v průběhu konference Winstona Churchilla), Harry Truman a Josif Stalin souhlasili s vysídlením Němců nejen s Československa, ale i Polska, Maďarska, Holandska, Francie, Itálie, Belgie a Lucemburska. 

 

Odsun Němců z českého pohraničí provázený násilím bez ohledu na jejich působení za války není chloubou českých dějin. Ze současného pohledu byl nemorální, ale jeho revokace je nemožná, jelikož by se musely nejdříve revidovat závěry Postupimské konference. Na to  nikdo nikdy nepřistoupí. Nicméně odsun je nemorální jako jakékoli aplikování kolektivní viny na základě etnické příslušnosti. Pokud něco takového kritizujeme kdekoli ve světě, Afrika a Východní Asii, mějme na paměti naší vlastní minulost. 

 

V prosinci roku 1970 navštívil tehdejší německý kancléř Willy Brandt bývalé varšavské ghetto a k úžasu všech poklekl před pomníkem padlých. V loňském roce navštívil německý prezident Joachim Gauck Lidice. Jediná osobnost, která by byla schopná podobné historické reflexe, je Karel Schwarzenberg, proto ho volím.