3. 10. 2024
Hlavní stránka Regiony Ústecký kraj Tiskové zprávy Být malým městem neznamená dělat jen malé věci
Být malým městem neznamená dělat jen malé věci
7. 8. 2024
Vypravíte-li se z Prahy automobilem do Dolní Poustevny na
Děčínsku, starosta Robert Holec vám do telefonu poradí, že
do tohoto města s patnácti sty obyvateli na severozápadě
Šluknovského výběžku, se zdaleka nejrychleji dostanete přes
Německo. Totéž vám ve voze potvrdí i navigace.
Robert Holec, starosta města Dolní Poustevna
A tak za Hřenskem opustíte státní hranici, projedete několika příjemně vyhlížejícími malými saskými městečky, až hned za posledním z nich – Sebnitz, před sebou uvidíte ceduli v češtině: Dolní Poustevna.
* V únoru 2016 jste byl v pětadvaceti letech zvolen zastupitelem a o pouhé dva měsíce později starostou. Jaké
to je ocitnout se tak rychle v čele města a co jste chtěl změnit?
Při změně vedení města jsem do toho opravdu takříkajíc spadl rovnýma nohama bez jakékoliv předchozí zkušenosti s prací ve veřejné správě. Jednoduše řečeno: Napřed jsem se v té funkci topil, pak koupal a teď už snad i začínám pomalu plavat…
Začal jsem tak, že jsem si nejdříve sezval všechny zaměstnance úřadu na poradu a poprosil je o pomoc, aby mě
de facto provedli úřadem, vysvětlili, co každý z nich má na starosti. Z toho jsem si pak sestavoval svoji vlastní agendu a snažil se přitom spolupracovat se všemi zaměstnanci, protože přinejmenším v prvním půlroce byli všichni přede mnou a já za nimi pokulhával. Hodně mi pomohli i starostové okolních obcí. Například téměř
hned po svém zvolení do čela města jsem se rozjel za Pavlem Svobodou, starostou nedaleké Lipové, a hltal všechno, co mi o správě a rozvoji své obce povídal. A pak si za ním pro radu a zkušenost zajel ještě vícekrát.
A co jsem chtěl změnit? Jako člověk, který v Dolní Poustevně žije od narození, jsem se snažil o to, aby se v našem městě žilo dobře, abychom si tu vybudovali zázemí, na které budeme moci být pyšní, a abychom se konečně jednou provždy zbavili nálepky problémového regionu, kde nic nefunguje a kde chcípl pes.
„Připouštím, že si to někdo možná myslí dosud. Ale za těch osm let se karta začíná obracet. Například po Bílé a Zelené stuze z předchozích let jsme se loni stali Vesnicí roku Ústeckého kraje a v celostátním finále obsadili třetí místo. Dolní Poustevnu „objevily“ přední sportovní kluby z celého Ústeckého kraje a vracejí se k nám rok co rok na soustředění, přičemž využívají jak městskou sportovní halu s posilovnou a přilehlou ubytovnou, nemluvě o městské hospodě, která je součástí tohoto komplexu. Halu samozřejmě hojně využívají i místní lidé a místní sportovní kluby. K přátelským utkáním k nám přijeli i internacionálové pražské Sparty a pražské Slávie.
Hraje se u nás tenis na třech antukových kurtech, působí u nás fotbalový klub s jeho žákovskými týmy, k dispozici je přírodní inline hokejové hřiště, sloužící veřejnosti i jako kluziště. Aktivní jsou také turisté a loutkaři. Máme zde i beach volejbalové hřiště, stejně jako jízdárnu. Působí u nás dobrovolní hasiči, rybáři, hned dvě myslivecká
sdružení – v péči jednoho z nich je i střelnice na trap, funguje u nás spolek přátel umění, který například pořádá i malířské workshopy. Nechybí ani činorodý spolek seniorů a dále spolek hokejový a softbalový.
To, že jsme malé město, neznamená, že budeme dělat malé věci. Snažím se tohoto svého kréda držet, ať už v investicích, které převyšují i náš rozpočet, tak třeba v kultuře, kdy u nás zpíval Tomáš Klus.
* Jak jste ho do Dolní Poustevny dostal?
Byl jsem s manželkou Bohunkou v Praze a u oběda v restauraci koukám, že u sousedního stolu sedí Tomáš Klus.
Zvedl jsem se ze židle a šel za ním: Dobrý den, pane Klus, já jsem starosta města Dolní Poustevna a chtěl bych přivést místním občanům takovou hvězdu, jako jste vy…
* … a on určitě opáčil: Dolní Poustevna, kde to je?
Odpověděl trochu jinak: Jestli ty jsi starosta, tak ti zahraju za půlku, protože ti nevěřím, že jsi starosta. Tak jsem mu ukázal vizitku a na internetu mu doložil, že to jsem opravdu já. A on skutečně do Dolní Poustevny za nějaký čas přijel a za polovinu honoráře nám zazpíval.
* Není však pro město poněkud handicapem, když se
nachází ve Šluknovském výběžku s jeho nepříliš lichotivou pověstí – a navíc je ze dvou třetin obklopeno Saskem?
Asi narážíte na nepokoje se sociálním podtextem, které v roce 2011 zasáhly některá města na Šluknovsku a byly přiživovány i extrémisty z vnitrozemí. V Dolní Poustevně se v tomto smyslu cítíme bezproblémově. Jistě, vždy mohou vzniknout nějaké komplikace, může dojít k nějakému incidentu. Ale že by u nás hrozila taková eskalace napětí, jak jsme to před třinácti lety zaznamenávali například ve Varnsdorfu, o tom nemůže být řeč. Naopak kriminalita má u nás klesající tendenci a lidé u nás by vám jistě potvrdili, že Dolní Poustevna je klidným a bezpečným městem pro život s průměrnou nezaměstnaností pod dvěma procenty. A já k tomu vždycky dodávám, že vůbec nejsme na konci světa, ale naopak na jeho začátku.
Bezprostřední sousedství se Svobodným státem Sasko s sebou nese řadu výhod. Nemálo našich obyvatel tam nalezlo slušné zaměstnání, přičemž to není jenom o výši výdělku, ale třeba i o snazším a rychlejším dojížděním za prací, než by tomu bylo v případě zaměstnání v českém vnitrozemí.
A v souvislosti se záplavou informací, jak Češi jezdí za výhodnými nákupy do Německa, vás možná překvapím, když
řeknu, že také mnozí Němci přijíždějí zase k nám do Dolní Poustevny do pro ně levnějších, a přitom kvalitních restaurací či kaváren a využívají i další služby, které tu máme. Jako město hodně stavíme na přeshraniční spolupráci s našimi německými partnery. Například z evropských zdrojů podporovaný současný Interreg Česko – Sasko 2021 – 2027 dává i více možností než národní dotace. Mám tím na mysli nejen nižší nutnou finanční spoluúčast z naší strany, ale také například zahrnutí projektové přípravy do uznatelných nákladů, stejně jako technického dozoru, auditu apod.
Jedním z výsledků takové přeshraniční spolupráce s německým partnerem – městem Hohnstein, bylo vybavení
naší hasičské zbrojnice mj. novou autocisternou a terénním zásahovým vozidlem. Prakticky zrcadlově se tak stalo i u našeho německého partnera. My jsme navíc v návaznosti na to ještě získali dotaci od našeho Ministerstva vnitra, a mohli si tak opravit i samotnou hasičskou zbrojnici. Ale jsou problémy, které na úrovni měst a obcí z obou stran
státní hranice sami vyřešit nedokážeme. Například právě v Dolní Poustevně bylo již v roce 2019 tehdejším ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem a saskou ministryní Barbarou Klepsch podepsáno společné memorandum o spolupráci v oblasti přeshraniční zdravotní péče. Jde o to, že pro mnoho obyvatel českého příhraničí, a nejen ve Šluknovském výběžku, se hlavně v případě akutních zdravotních potíží někdy nabízí rychlejší lékařská pomoc u sousedů v zahraničí, než kdyby bylo nutné za ní jet do našeho vnitrozemí či si ji odtud přivolat. Konkrétně v případě Dolní Poustevny máme kliniku v Sebnitz doslova za rohem. Totéž platí o některých místech na německé straně, odkud je to zase blíže a rychleji k českým zdravotnickým zařízením. O nutnosti
zlepšit dostupnost zdravotní péče pro obyvatele Šluknovského výběžku se mluví už dlouhá léta, ale jenom mluví… Ani uvedené memorandum žádnou změnu k lepšímu nepřineslo.
Pravda, po roce 2019 přišel covid, ale vše vázne hlavně na skutečnosti, že úhrady za zdravotní péči v Německu jsou vyšší než v Česku, s čímž naše zdravotní pojišťovny mají problém.
Osobně tvrdím, že zde by měl nastoupit selský rozum: Když nejsem schopen poskytnout potřebnou a včasnou péči
v Česku, tak holt musím hradit tu dražší péči v Německu. Jenže v tom jsme pochopení u českých pojišťoven dosud
nenašli – a bohužel je nenalezli ani naši zákonodárci…
Poněkud lepší pravidla platí pro výjezdy českých a německých hasičů k zásahům na druhé straně hranice. Hasiči pouze musí počkat na povolení k výjezdu do cizího státu. Ještě v živé paměti máme pomoc německých hasičů při požáru v Malinovém dole u Hřenska v létě 2022, který se pak rozšířil do velké části Národního parku České Švýcarsko. Několik týdnů jej tam hasily jednotky hasičů – mimochodem i naše JPO 3 – a bylo lhostejné, kdo kterým jazykem mluví, zda česky nebo německy či jiným jazykem. Ostatně hasič s hasičem se vždycky domluví, ať jsou oba odkudkoliv.
* Zmínil jste se o dotacích. Neměly by se raději „rozpustit“ v rozpočtovém určení daní, jak někdy slýcháme?
Asi bych si protiřečil, kdybych volal po jejich zrušení a rozpuštění v rozpočtovém určení daní. Nyní v Dolní
Poustevně máme více než 45 projektů v různém stupni rozpracovanosti a realizace. Ano, jsou dotace, o které se snad ani nevyplatí usilovat a raději si celý projekt zaplatit ze svého. Ať už kvůli náročnosti jejich administrace, tak kvůli požadované vysoké míře dofinancování ze strany žadatele.
Nebo i proto, že poskytovatel dotace dodatečně zpřísňuje podmínky jejího čerpání. A to už vůbec nemluvím o tom, že snad dokonce sílí tendence považovat příjemce dotace za jakéhosi potenciálního zloděje.
Také v našem městě máme zkušenost, že v jednom roce se tu kvůli přijatým dotacím vystřídalo osm nebo dokonce devět kontrol, což neskutečně zdržuje městský úřad v jeho práci. Přitom nikdy u nás nebyl zjištěn žádný problém. Jistě, může se stát, že některá položka byla chybně nazvána, ale během pěti minut jsme to dokázali napravit, přičemž žádné dotační peníze se neztratily, ani nebyly použity na cokoliv jiného, než na co použít být měly.
* Na kterých projektech nyní ve městě pracujete?
Napravujeme škody po povodních z roku 2021. Po dlouhém administrování jsme totiž získali dotaci ve výši zhruba 13 mil. Kč, a tak opravujeme místní komunikace a mostky, přičemž chceme postavit i nové autobusové zastávky.
V naší základní škole připravujeme novou školní kuchyni s jídelnou.
Mám rád, když vše probíhá nejen dobře, ale také rychle. Jenže už jsem se naučil, že často pouze samotná projektová příprava bývá dlouhá a poté k realizaci zbývají ještě další tři čtyři roky.
Vezměte si třeba to, jak zdlouhavý bývá výkup pozemků pro cyklostezky a narovnání majetkoprávních vztahů!
Cyklostezky jsou velkou vizí nás, starostů ze severní části Šluknovského výběžku, neboť jimi chceme propojit naše obce, aby lidé mohli mimo silnice bezpečně jezdit do práce i na výlety. Konkrétně v Dolní Poustevně jsme s přípravou projektu první cyklostezky od nás do obce Vilémov začínali v roce 2019. Otevírat ji budeme v roce letošním 2024.
Stavební práce na druhé cyklostezce budou zahájeny letos na podzim. Tato cyklostezka hrazená z evropských peněz naváže v Dolní Poustevně na tu, která povede do Vilémova a bude pokračovat směrem přes Sebnitz dál do Hohnsteinu, kde se napojí na Labskou stezku směrem na Bad Schandau.
Třetím projektem podobného druhu je chystané vybudování 42 kilometrů trailových tratí s různým stupněm obtížnosti pod názvem Odpočinkový les po obou stranách česko-německé hranice. V Dolní Poustevně si od tohoto projektu slibujeme, že k nám přiláká turisty, o které stojíme. České Švýcarsko má totiž turistů hodně, ale v jeho okrajivých částech, kde se také opíráme o krásnou přírodu, budeme nabízet hlavně nádherné cyklistické zážitky. Už jednáme i se soukromníky o různých jimi nabízených službách v rámci Odpočinkového lesa.
* A plány do budoucna?
V páteřních částech města už je vybudovaná kanalizace. V okrajových částech však dosud chybí – a není tam přiveden ani vodovod. Na základě podnětu jednoho z občanů hledáme způsob, jak tento problém vyřešit. Vést vodovodní a kanalizační trubky k jednotlivým domům v odlehlejších částech města by totiž nebylo ekonomické.
Zvažujeme, že by pro domy v odlehlých částech města radnice zafinancovala řekněme polovinu hodnoty domovní čistírny odpadních vod, přičemž by občan obdržel finanční příspěvek města i na zaplacení projektové dokumentace. To vše za předpokladu, že občan podepíše fakturu za zálohovou platbu – a my pak už jen budeme dozorovat, že domovní čistírna běží a občan ji řádně provozuje.
Jsme v jednání i se Severočeskou vodárenskou společností, která umí přispět městu za to, že se takto o odpadní vody na svém území stará. Příští rok bychom takový městský program chtěli zahájit s tím, že pro první rok patrně alokujeme 1 mil. Kč. Podle zájmu občanů se pak budeme bavit o tom, zda v dalším roce tuto částku – bude-li o program zájem – případně ještě nezvýšíme.
Zvažovaný nový městský program si chceme nejprve vyzkoušet na domovních čistírnách. Projekt instalace domovní ČOV, do které lze svét například i odpadní vody ze dvou tří sousedních domů, je přece jen jednodušší než instalovat domovní čistírnu.
Vodovod, co se týká vrtů, je pak finančně náročnější – ale jakmile se zaškolíme na čistírnách, městská dotační podpora vrtů pro vodovody by měla následovat. Každopádně jsem si téměř jist, že napřesrok domovní čistírny
s finanční podporou něsta začneme pořizovat a s určitou částkou na tento účel bude počítat také rozpočet města.
* Letos kandidujete do Zastupitelostva Ústeckého kraje. Se kterými předsevzetími?
Mít jako starosta zkušenosti a informace z vyššího patra politiky určitě není na škodu. Navíc bych mohl i z úrovně
kraje pomoci řešit či alespoň důrazněji nastolovat problémy, které v našem výběžku trápí obce. Tvrdím, že my starostové to nemáme nikam daleko: nelitujeme času, všude dojedeme, zeptáme se, dožadujeme se a vecpeme se i do dveří, za nimiž by nás snad raději ani neviděli.
Jenže by to mělo existovat také obráceně. Už jsem několikrát viděl v Německu, že i ministři a vysocí vládní úřendíci jezdí do obcí „dolů“. Ne proto, aby se tam předvedli svým voličům, ale proto, aby se tam s komunálními politiky radili o věcných problémech a ve spolupráci s nimi nacházeli řešení.
Stále u nás ve vyšší politice postrádám větší lidskost, více empatie a také selského rozumu. Chtěl bych to alespoň trochu změnit, protože si myslím, že kdybychom to všichni vzdali, bylo by to špatně.
Autor: Robert Holec, starosta města Dolní Poustevna
