Petr Čech: Ekonomické důsledky stárnutí populace

Pokud populace vykazuje demografický růst, to znamená, že dětská skupina převažuje nad ostatními, připomíná graf pyramidu s mírně prohnutými stěnami a nazývá se progresivní. Stacionární graf ukazuje poměry skupin v populaci, u níž dochází k prostému nahrazování obyvatelstva v reprodukčním věku. Skupina dětí je s ní téměř vyrovnaná a významně se zvětšuje skupina postrepodukční, v které se zvyšuje s věkem naděje dožití. 

 

Regresivní graf znázorňuje populaci vymírající. Dětská složka je nejmenší, tím nedochází k obměně reprodukční skupiny populace, která se tak neustále zmenšuje. Paradoxně reprodukční skupina nereprodukuje ani sama sebe. Skupina postreprodukční se významně zvyšuje a s věkem se se zvyšuje i naděje dožití. Dochází k regresi populace až pod hranici prosté reprodukce, typickému to jevu v severských a západoevropských zemích v letech 1965-1985, tzv. druhý demografický přechod. V zemích střední a východní Evropy nastala regrese populace po roce 1989.

 

Každá skupina a jedinci mají různé schopnosti spotřeby. V oblasti potravin se sice někteří lidé překonávají, ale u průměrného člověka je biologicky omezena. Spotřeba všeho dalšího je úměrná ekonomické výkonnosti každého jedince. Rozdílnou spotřebu, co do kvantity a kvality, mají i jednotlivé věkové skupiny. U dětí se se zvyšujícím věkem zvyšuje také spotřeba. Reprodukční skupina obyvatelstva ve spotřebě kolísá v návaznosti na ekonomické chování státu, nálady ve společnosti a podléhá módním trendům. 

 

U skupiny postreprudkční nastává opačný jev, se zvyšujícím se věkem spotřeba klesá. Je to dáno biologicky, ale také ekonomicky. Skupina seniorů má zajištěny životní potřeby v oblasti bydlení, klesají její životní nároky ve všech oblastech, příjmy z důchodů jsou nízké. Výrazně se zvyšují náklady na péči o zdraví a život. Enormně se tím rozvíjí specifický a finančně náročný segment ekonomiky, což je zdravotnictví a farmaceutický průmysl. Výsledkem je zvyšující se naděje dožití a zvětšující se postreprodukční skupina obyvatel, která je ve své většině ekonomicky neaktivní. 

 

Ve vyspělé společnosti se významná část dospělé populace zabývá péčí o skupinu dětí. Důsledkem permanentně se zmenšujícího počtu dětí je zvyšující se nezaměstnanost, a to lidí s vyšším a specializovaným vzděláním ve zdravotnictví a školství. Příčinou rušení porodnic a dětských oddělení nemocnic je snižující se porodnost. Na to navazuje úbytek tříd a celých školských zařízení od jeslí a školek přes základní školy až po školy střední. Systém hodnocení vysokých škol podle počtu přijatých studentů přinášení snahy o naplnění „stavů“, čehož důsledkem je přijímání studentů s nižším IQ. Důsledkem nízké porodnosti je snižování ekonomicky aktivní reprodukční části populace.

 

Každý starosta ví, kolik dětí v obci má. Pokud se ohlédne zpět v čase, jistě si vzpomene, kolik dětí chodilo do školy např. v 90. letech. Jsou slyšet stížnosti na rušení škol, ale nelze udržovat školy prázdné, bez dětí. Starostové měst s vlastními nemocnicemi mají možnost sledovat pokles porodnosti, která se za poslední roky výrazně snižuje (viz graf 4). Za několik let přijdou „na řadu“ školky a školy. Kdo jiný než starostové by měl vnímat tento neutěšený stav?

 

Petr Čech