14. 10. 2024
Hlavní stránka Regiony Středočeský kraj Starosta Luděk Kvapil: Kmetiněveské problémy s komunitou Romů se začaly řešit společným přístupem
Starosta Luděk Kvapil: Kmetiněveské problémy s komunitou Romů se začaly řešit společným přístupem
24. 6. 2011
Kmetiněves, (ROMEA)
Odkaz: http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_10145
Nedá mi to se nevrátit do doby přibližně před 3 týdny, kdy jsem spoustu romské a cikánské komunity pobouřil svým výrokem ,,…Cikáni mi vadí..,, Ano, nezatloukal jsem, jakkoliv jsem přesto mohl, přihlásil jsem se k tomu výroku a také jsem si trval na svém vyjádření pro TV Prima. (Mohl jsem „hrdinně“ prohlásit, že mne to tam dal nějaký hacker, ale neudělal jsem to!)
Mnoho negativních názorů jsem si vyslechl, ať již od vás, Cikánů a Romů, ale také od politiků. Na druhou stranu mi ale posílali vzkazy i lidé, od kterých to ani mně milé nebylo - byli to různí „náckové“ a tvrdí rasisti, ale byly tam i názory, které se mnou souhlasily a dávaly mi za pravdu - a byli to vaši, romští spoluobčané, kteří se neztotožňují jen s hlasitým odsuzováním, ale ptali se a dokázali i tak trochu pochopit „moje ujetí“ s oním výrokem a potom i s postojem který jsem zaujal.
Víte, čas ukázal, že takové to první vykřikování a vyhrožování bylo pouze důsledkem emotivních pocitů a to shodně na obou stranách - čas a především Poradna pro romské začleňování tohoto etnika do společnosti, udělaly své. Spousta věcí se začala řešit. Osobně mne na OÚ v Kmetiněvsi navštívil vzhledem velmi mladý, ale činy velice dospělý a zkušený vedoucí pracovník této iniciativy Jan Čonka, se svou právní asistentkou. Počátek našeho vzájemného setkání se zrovna ideálně nevyvíjel - oba jsme si dosti razantně hájili „svoje“ a až potom, když jsme si vzájemně začali naslouchat, se věci pohnuly tak, že jsme si i začali rozumět- a o to vlastně šlo a jde!
V rozhovoru, ve kterém bylo stále méně „třecích ploch“, jsme se začali ubírat směrem k řešení celé kmetiněveské vážné situace, začaly padat argumenty, jak situaci řešit. Nutno ještě podotknout, že mě velice potěšil postoj Honzy Čonky k celé situaci a také to, že hned úvodem konstatoval, že mám v tom, jak vidím celou situaci konkrétně v naší obci, v podstatě pravdu. Sám se byl na vlastní oči přesvědčit a zjistil, že by i on byl právem na některé obyvatele onoho inkriminovaného domu řádně rozpálený a dal jim to i patřičně najevo!
Ale po uklidnění jsme se začali bavit o konkrétní podobě pomoci z jeho strany i o tom, co je na druhou stranu ochotna zase udělat v tomto vztahu obec. A věřte, že se dá opravdu, když se chce všem, udělat hodně. Honza Čonka si podrobně vyslechl moje argumenty, já ty jeho, a dali jsme si schůzku za týden. A světe div se! Díky jemu a jeho asistentce se začaly v tomto domě dít opravdu věci! Je pravdou, že romská nebo cikánská komunita si těžko bude brát k srdci moje zbožná přání a různé pobídky, protože jsem „gádžo“, ale Jendu začali náhle poslouchat. I ti, kteří doposud neměli zájem, začali okamžitě po jeho „domluvě“ naslouchat! Najednou se vše začalo uklízet, dávat do pořádku.
Honza jim zařídil i to, že sem zajeli pracovníci sociálního odboru a pomohli vyplnit spousty papírů, donutil majitele nemovitosti k zastavení na černo prováděných úprav, já jsem dodal odborné rady z oblasti stavebního práva a začalo to najednou fungovat tak, že se to začalo líbit i obyvatelům domu. Majitel přihlásil některé nájemníky k trvalému pobytu, zavázal se, že bude uhrazen poplatek za popelnice, a vzájemný vztah mezi obcí a nájemníky začne fungovat.
Budu moc rád, když to bude takto fungovat dlouhodobě a nejen u nás, ale předpokladem je, že se musí chtít oběma stranám.
Víte, chtěl bych, aby především zmizelo pokrytectví, které je ve spoustě politiků a jejich činech, ale i u romských aktivistů. Není třeba jezdit za drahé peníze po světě a studovat, zda a jak se začleňují Romové nebo Cikáni do společnosti. Je třeba mezi ně chodit tady! Tady u nás a ne v Kanadě! Je třeba jít mezi ně, radami a konkrétními činy jim napomáhat. Ale nejen k nim, je třeba chodit i mezi „gádže“. Nelíbí se mi, když vedoucí činitelé, kteří o problému vědí, ale snad se bojí o něm mluvit, schovávají před romskou a cikánskou otázkou a problémy hlavu do písku. A to jen proto, aby se zalíbili a mohli být u svých „korýtek“!
A ani se mi nelíbí, že jakmile kdokoliv z mimoromské komunity na něco upozorní, že jej tato komunita tvrdě prohlásí za rasistu a vše, co se má řešit po právu, je diskriminací!! Tak to opravdu není, alespoň ve většině případech.
Po tom mém výroku mi volalo i spousta mých známých, kteří se rádi a hrdě hlásí k Cikánům a i na druhou stranu k Romům. Říkali, že mne znají, že je to blbost, abych já byl rasista, že to je opravdu jen nešťastně a nevhodně pronesený výrok, který byl opravdu podmíněn spoustou blbých náhod a událostí, které se mi udály ve velice krátkém časovém rozsahu, a v nichž figurovali zástupci vaší komunity. Tito moji známí mne znají dobře a nikdy jsem je nezklamal.
Honza Čonka celé věci vyšel vstříc a začal ji důsledně řešit. A to se mi líbí! Dnes i on, po tom, co jsem mu vše povyprávěl, pochopil, že to bylo úplně o něčem jiném, že nejsem rasista a že toho v obci dělám bez rozdílu pro všechny moc, což je v obci vidět. Ano, přijel jednou, dvakrát a už zde byl asi čtyřikrát a stále pomáhá a řeší - a mně se tento jeho přístup líbí.
Takže vážení, chce to jen najít společnou chuť pracovat, společně si naslouchat a také konečně spolu bez předsudků začít žít.
Špatní lidé se najdou všade a je jedno zda jsou žlutý, modří, bílí či černí, ale je třeba dodržovat nastavená pravidla celé společnosti, která se nazývají trestním řádem. Je třeba se vzájemně tolerovat a snášet, dodržovat zákony, ale také je třeba strašně moc chtít - chtít doopravdy a ne jen kecama!
A pokud bude v tomto státě takových Honzů Čonků více, tak věřte, že vše půjde mnohem snadněji a s větším porozuměním.
Já osobně jsem rád,že jsem jej přesvědčil o tom, že problém tady je a je třeba jej řešit. A jsem rád, že nalezl ten správný způsob, jak problém řešit, nikoliv jen svádět vše na „rasistického“ starostu! ( Nakonec se sám přesvědčil, že to pravda není!!)
Autor: Luděk Kvapil