K třídění odpadu má více motivovat úprava poplatku za jeho odvoz

 

Jen za posledních osm let vzrostly průměrné náklady na svoz a likvidaci komunálního odpadu na jednoho obyvatele na dvojnásobek. »Dnes může obec za odpady vybírat maximálně pětistovku, průměrné náklady na člověka jsou však mnohem vyšší. Loni to bylo přes 900 korun a letos tahle suma přesáhne už tisíc korun,« uvedl Jan Husák. Poslanec chce ulevit rozpočtům obcí, zároveň však upozorňuje na fakt, že v novele je pojistka, aby obec nemohla navyšovat částku spekulativně a neopodstatněně. »Obec bude moci zvýšit částku pouze tehdy, když tomu budou odpovídat skutečné náklady na likvidaci odpadů,« vysvětlil. 

 

Asi 80 % obcí získává peníze na likvidaci odpadů formou místního poplatku (tuto úhradu však lze řešit i jinak – viz box). Skládá se ze dvou složek, každá z nich může dosáhnout nejvýše 250 korun. Celková platba tak může činit maximálně 500 Kč/obyv./ rok. První část poplatku je de facto »daní z hlavy«, druhá představuje skutečné náklady obce na nakládaní s odpady. Strop pro poplatky se nezměnil od roku 2002. 

 

»O navrhovaných změnách víme, ale o zvýšení poplatků neuvažujeme. Právě totiž chystáme novou koncepci na zacházení s odpady ve městě. Chceme lidem nabídnout větší komfort při třídění odpadů, tak je motivovat – a díky tomu snížit množství netříděného odpadu,« řekl starosta Moravského Krumlova Mgr. Tomáš Třetina. Právě touto cestou se mohou obce vydat, nebudouli chtít svým obyvatelům poplatek radikálně zvýšit. 

 

»Chci podpořit ty obce a občany, co řádně třídí odpady. Díky třídění jsou ohleduplní k životnímu prostředí, a proto částka za tříděný odpad zůstane jen na 250 Kč, jako byla před 10 lety. Rozhodne-li se však někdo odpad netřídit, musí počítat s tím, že svým neekologickým chováním zvyšuje náklady obce za netříděný odpad, a tím celý poplatek. Naopak domácnost, která třídí odpad, snižuje objem netříděného odpadu, a tím i výši poplatku účtovaného obcí,« vysvětlil Jan Husák. 

 

Podle Ivo Kropáčka z Hnutí Duha nynější systém místních poplatků pro motivaci lidí třídit odpad dobrý není a systémové řešení by mělo stavět na lepších recyklačních službách. Domácnosti musí podle Ivo Kropáčka dostat i možnost třídit bioodpad, který tvoří více než třetinu obsahu popelnic. 

 

Dalšími změnami, které novela přinese, je možnost vybírat poplatek od těch, kdo jej dosud neplatili, tedy od cizinců pobývajících dlouhodobě v ČR, a od vlastníků tzv. apartmánů, kteří své bytové jednotky v obci pouze pronajímají. 

 

 

 

***

 

 

 

Průměrné roční náklady 

 

hospodaření s odpady 

 

v obcích (Kč/1 obyv.) 

 

rok 2002 ..................................................... 480,2 

 

rok 2003 ..................................................... 652,4 

 

rok 2004 ..................................................... 687,0 

 

rok 2005 ..................................................... 702,1 

 

rok 2006 ..................................................... 747,0 

 

rok 2007 ..................................................... 813,0 

 

rok 2008 ..................................................... 865,2 

 

rok 2009 ..................................................... 871,5 

 

ZDROJ: EkO-kOM, 2010 

 

 

 

Jak lze vybírat peníze za svoz a likvidaci odpadů Odpadový zákon říká, že takzvaným původcem komunálního odpadu je obec a nikoli její obyvatelé. To znamená, že města a obce zodpovídají za nakládání s odpady a od svých obyvatel vybírají peníze jen za odvoz odpadů. Ten mohou lidem účtovat třemi způsoby. * Prvním způsobem je místní poplatek. Využívá jej naprostá většina obcí, protože je administrativně nejjednodušší – platí všichni obyvatelé s trvalým bydlištěm. Nevýhodou je, že všichni odvádějí tutéž sumu bez ohledu na to, kolik odpadu kdo produkuje a zda třídí či ne. * Druhým způsobem je poplatek podle zákona o odpadech. Ten platí vlastníci nemovitostí za všechny fyzické osoby, které odpad v jejich nemovitosti produkují. Tedy i za ty, které tam nemají trvalé bydliště. Jeho výši novela neovlivní, neboť ze zákona nemá určenou horní sazbu a platí se podle reálných nákladů. Podle tohoto systému se platí za počet odvezených popelnic, tedy podle skutečného množství vzniklého odpadu. * Třetí možností jsou smlouvy mezi městem a jednotlivými osobami o svozu komunálního odpadu.