Hlavní stránka Regiony Středočeský kraj Aktuality Věslav Michalik: Radní pro regionální rozvoj musí vidět kraj jako celek

Věslav Michalik: Radní pro regionální rozvoj musí vidět kraj jako celek

9. 10. 2017

Od 4. října začíná příjem žádostí v další výzvě kotlíkových dotací. Kolik bude v tomto kole rozdělováno peněz?

V první řadě bych předeslal, že z hlediska kraje nepovažuji kotlíkové dotace za prioritní téma. Dotace se dotknou několika tisíc domácností z celkových 600 tisíc. Týkají se zhruba jednoho procenta obyvatel kraje, což je relativně malá skupina. Přitom jim dáváme ohromný význam a jsou problémy, které trápí mnohem větší množství obyvatel. Například téměř 200 000 obyvatel v našem kraji není napojeno na zdroj pitné vody a zhoršuje se jim kvalita vody ve studních. Ve srovnání s tím věnujeme kotlíkovým dotacím neú- měrnou pozornost. Je pravda, že se tím vyřeší problém se snižováním emisí v ovzduší a střední Čechy patří k těm, kde je potřeba kotle na pevná paliva vyměňovat za kotle vyšší generace. V tomto kole budeme rozdávat řádově 500 milionů. Předpokládáme, že uspokojíme řádově 5 000 žadatelů, tedy 5 000 objektů bude vybaveno novým kotlem.

Jaký bude nyní postup podání žádosti?

Podání bude elektronicky. Je potřeba zdůraznit, že žádný spravedlivý systém při rozdávání peněz neexistuje. V případě, že je větší poptávka než nabídka, se vždy na někoho nedostane. Navíc v tomto případě nejsou žádná hodnoticí kritéria. Jediným krité- riem je doba podání žádosti. Když podání probíhá písemně, lidé se houfují před úřadem a jsou z něj vyřazeni ti, kteří před úřadem stát nemůžou - nemají například hlídání pro děti, jsou staří nebo nemocní. Když je podání elektronicky, jsou vyřazeni ti, kteří nemají počítač nebo s ním neumí zacházet. Vždy bude nějaká skupina vyřazena, nikdy to nebude stoprocentně spravedlivé. Každopádně elektronický systém je zjevně lep- ší v tom, aby lidé v nedůstojných podmínkách nebivakovali před úřadem. Byť mi někteří žadatelé říkali, že je pro ně mnohem transparentnější, když sedí přes noc na židli, než elektronicky, protože pak nevidí, zda to bylo elektronicky spravedlivě zpracováno.

Zmiňujete, že způsob rozdělování peněz není úplně optimální. Jak byste si to ideálně představoval vy?

Myslím si, že když už dáváme dotace, měly by být rozdávány podle nějakých kritérií. Tady bohužel žádná kritéria nejsou. Kromě toho, že si někdo chce pořídit nový kotel. Pokud máme tak násobný převis poptávky nad nabídkou, osobně bych mezi žadateli transparentně losoval za účasti notáře. Vím, že to vyvolává emoce, ale jak mezi nimi chcete vybírat? Podle věku? Pohlaví? Místa bydliště? Není žádné kritérium! A když není žádné kritérium, je to o štěstí. Když si kupujete los v loterii, také vám nepřipadá divné, že někde někdo v nějakém osudí vylosuje nějaká čísla. To lidem přijde úplně normální a věří, že je losování transparentní. Proč bychom nemohli zcela transparentně vybrat mezi 10 000 uchazeči 5 000 losem? Ale vybrali jsme si systém, myslím tím celá Česká republika, že je kritériem čas podání. I když v zásadě je to jen jiný způsob losování.

Bohužel losování má z minulosti negativní konotace…

Má. Ale de facto dáme 5 tisíc šťastlivcům, kteří splňují parametr, že mají starý kotel, 100 000 korun, aby si pořídili kotel nový. Nicméně losování zavání trochu politickou sebevraždou. Asi nejsem dobrý politik, ří- kám, co si myslím. Protože si myslíme, že jsou nějaká rozhodnutí politickou sebevraždou, tak potom možná děláme rozhodnutí, která jsou proti zdravému selskému rozumu. A možná se pak veřejné prostředky vynakládají ne úplně smysluplně.

Třináct let jste starosta Dolních Břežan, špatný politik asi nebudete…

Jsem jen komunální politik (úsměv).

Když už jsme u komunální politiky, jste vystudovaný jaderný fyzik. ​Považujete se v současnosti více za politika, nebo ve vás pořád dříme vědec?

Můj život má zhruba desetileté periody. Deset let jsem byl aktivní vědec, který to dělá naplno. Pak jsem byl deset let aktivně ve finančnictví a managementu. Nyní jsem už 15 let v politice, ale člověk si vždy z minulých působení s sebou nese předchozí zkušenosti. To je třeba jeden z důvodů, proč v Břežanech vznikly různé vědecké ústavy. Nicméně dnes už jsem asi více komunální politik než fyzik. Ale rozhodně ne bez vztahu k tomu, co jsem předtím dělal. Říkáte, že předchozí zkušenosti si s sebou neseme dál do našich dalších působišť.

Co jste si přinesl z fyziky do politiky?

Z přírodovědného vzdělání obecně si člověk nese silnou analytiku, schopnost problém rychle vyhodnotit a říci, co je podstatné a co ne. Tato schopnost se mi hodila vždy. I tady na kraji.

Máte na určité problematiky odlišný pohled z pozice radního a z pozice komunálního politika? Není tam občas rozpor?

V případě úspěchu v krajských volbách jsem vždy chtěl zastávat pozici radního pro regionální rozvoj. Právě proto, že jsem za sebou měl dlouholetou zkušenost starosty, kterým jsem od roku 2004. V pohledu na různé problematiky je samozřejmě rozpor. Pokud se na věc díváte zespoda, recepty na řešení jsou snazší, rychlejší. Když je někdo ve funkci krajského radního, musí vidět kraj jako celek. Musí brát v potaz, že peněz, které jsou k dispozici na řešení různých oblastí, bude vždy limitované množství. Osobně mi pomáhá, že řadu starostů znám a získávám od nich zpětnou vazbu. Představoval bych si vše mnohem rychlejší, ale bohužel to nejde. Je to podobné, jako když občan přijde na radnici a má pocit, že tohle by už mělo být dávno hotové. A vlastně jej nezajímá, že se musí koupit pozemek, udělat stavební řízení, něco vysoutěžit, že se ve výběrovém řízení někdo odvolá... On chce výsledek. A je to v pořádku. Ale starosta už vidí, že pro něj z toho vyplývá spousta různých úkolů, které na cestě k výsledku musí udělat a často nejsou závislé jen na něm. Města a vesnice by chtěly, aby pro ně kraj dělal více a lépe, ale my se na věci musíme dívat o patro výš a přemýšlet, co si můžeme dovolit a co ne.

Pokud byste měl obecně pojmenovat nějaký problém, který podle vás kraj nejvíce trápí, co by to bylo?

Podle mě má kraj dva největ- ší problémy. Tím prvním je kvalita silniční sítě. Tento problém bez změny rozpočtového určení daní pro kraje nemůžeme vyřešit. Jsme jediný kraj, kterému přibylo obyvatelstvo. Místo 1,1 milionu máme nyní 1,35 milionu obyvatel. Z analýzy územních plánů víme, že nás v roce 2030 bude zhruba 1,5 milionu. Tomu ovšem neodpovídá rozdělení peněz, které reaguje na historický stav. Máme spočítáno, že by náš kraj měl dostávat o 1,2 miliardy ročně více než dnes. Nedofinancování infrastruktury versus nedostatečné příjmy, to je velký problém. Jako druhý velký problém kraje vidím to, že máme Prahu uprostřed celé- ho našeho kraje. Tím, jak se zkracuje dojezdová rychlost do Prahy, se větší část kraje stává součástí pražské aglomerace. Navíc ve volebním cyklu záměrně posunutém o dva roky. Zatímco někde nějaká reprezentace nastupuje, po roce se rozkouká, druhá má rok před volbami a již něco zásadního řešit nechce. To je naprostý zabiják spolupráce.

Zmínil jste nárůst počtu obyvatel. Ten se týká zejména oblastí, které jsou v bezprostřední blízkosti Prahy. Některé oblasti se naopak potýkají s vylidňováním.

Středočeský kraj je hodně specifický. Díky zpracované analýze víme, že máme rozsáhlá zastavitelná území, která by v případě zastavení přivedla do kraje půl milionu obyvatel navíc. Vezmeme-li v úvahu tempo výstavby, je to zhruba 10 000 lidí ročně. Pravdou je, že se staví zejména v okolí Prahy, ale nejen tam. Dnes se staví i okolo větších měst, napří- klad okolo Mladé Boleslavi. Souhlasím s tím, že dochází k přesunu obyvatel z venkovských oblastí do měst, dochází ale také k přesunu obyvatel z Prahy do Středočeského kraje. To je zhruba polovina všech přírůstků. Musíme se zamyslet také nad tím, co pro venkov udělat, aby se nevylidňoval. Domnívám se, že máme jedinou možnost, a to zavést na venkov infrastrukturu, která to neumožní. Za ni považuju vysokorychlostní internet, díky kterému lidé nebudou jezdit do práce každý den, ale třeba jen dvakrát týdně, protože to řada povolání dnes už umožňuje. I malý subdodavatel, pokud nebude mít vysokorychlostně připojenou svou malou fabričku na svého odběratele, vlastně nebude mít v blízké budoucnosti šanci. Dřív to byla železnice nebo elektřina, dnes je potřeba budovat páteřní sítě vysokorychlostního připojení, a tím nemyslím 30 Mb/s, ale 100 či 200. Tak, aby se globalizovaný svět otevřel i té nejmenší vesnici.

Jak to udělat?

Dá se to udělat poměrně jednoduše. Když mluvím s poskytovateli internetu nebo s vlastníky infrastruktury, říkají, že i do malých vesnici jsou i bez dotací připraveni zavádět internet. Ale potřebují, aby po nich starostové nechtěli platby za věcná břemena, aby mohli využít situace, kdy se tam něco kope. Do krajských silnic bychom měli začít pokládat optická vlákna kdykoli děláme nějakou rekonstrukci, a tím napomoci k vybudování vysokorychlostní sítě po kraji.

To se v současné době již děje?

Zřídil jsem funkci koordinátora pro budování internetu ve Středočeském kraji, jehož role by měla být propojování firem a příležitostí v daném území. V minulém týdnu jsme zaznamenali první úspěch. Přišel za mnou starosta asi 300hlavé obce s tím, že mají připravenou výstavbu kanalizace, ještě téhož dne jsem dostal zpětnou vazbu od Výboru nezávislého ICT průmyslu, se kterým máme podepsané memorandum o spolupráci. Firmu našli, propojili jsme je se starostou, ať se spolu už domlouvají napřímo. Přesně tak bychom měli postupovat. Velká města si poradí, malým městům bychom měli s koordinací pomoci. 

Celý rozhovor najdete v nejnovějším vydání časopisu Středočech, nebo online tady.

Autor: Veronika Bílá, Středočech

---