Hlavní stránka Regiony Plzeňský kraj Ocenění statečných lidí za odvážné postoje

Ocenění statečných lidí za odvážné postoje

18. 11. 2021

Stanislav Frank, Pavel Pavlovský, Jana Petrová a Jiří Marek jsou držiteli Čestné plakety hejtmanky Plzeňského kraje za odvážné občanské postoje za rok 2021. Ty jim 16. listopadu 2021 předala v sále zastupitelstva hejtmanka Ilona Mauritzová společně s náměstkem Josefem Bernardem. Čestná plaketa z ryzího stříbra s portrétem Jana Palacha byla předána oceněným již popáté.

Ocenění statečných lidí za odvážné postoje

Ocenění statečných lidí za odvážné postoje

„Postavit se většinovému přesvědčení, vystoupit v době, kdy je prezentování vlastního názoru trestané a bojovat za správnou věc, to je statečnost. Perzekuce, šikana a pronásledování těch, kteří měli svůj názor a chtěli svobodně žít, je měla umlčet a ostatní zastrašit. Díky těm, kteří se strachu, mnohdy za velmi vysokou osobní cenu, postavili a inspirovali k odvaze další, můžeme dnes žít ve svobodě a demokracii. Právě takoví jsou i letošní laureáti plakety udělované za odvážné občanské postoje. Za svoji odvahu si zaslouží náš obdiv a dík,“ říká hejtmanka Ilona Mauritzová.

Udělování plaket za odvážné občanské postoje založil v roce 2017 tehdejší hejtman Josef Bernard. „Lidé, kteří v těžkých dobách odmítali hrbit hřbet a postavili se proti vládnoucímu establishmentu za správnou věc, mají můj hluboký obdiv. Vždyť to bylo tak lákavé, nedělat si problémy a mít život daleko jednodušší. Bez takových osobností bychom se návratu svobody v naší zemi nikdy nedočkali. Poděkování formou plakety Jana Palacha a uznání jejich statečnosti je to nejmenší, co pro ně dnes můžeme udělat“, řekl náměstek hejtmanky Josef Bernard. Podotkl také, že i dnes 30 let po sametové revoluci, máme někdy pocit, že nemusíme řešit upevnění demokracie a svobody, ale opak je pravdou. „Z války studené se stala válka digitální a informační. Snaha o odklon naší země od západních demokracií je v posledních letech evidentní. A tak jako vždy, jsou i dnes nejdůležitější lidé, kteří se neobávali a stále se neobávají bojovat proti nesvobodě. Potřebujeme je jako sůl,“ dodal.


Slavnostní akce se konala v sále Zastupitelstva Krajského úřadu Plzeňského kraje. Životní cestu oceněných připomněly videomedailonky.
Čestnou plaketu hejtmanky Plzeňského kraje za odvážné občanské postoje 16. listopadu 2021 převzali:

Stanislav Frank
(23. června 1955 v Plzni)

Postoje Stanislava Franka se začaly formovat už v roce 1968, kdy byl jako dítě svědkem invaze vojsk varšavské smlouvy a posléze nevybíravých metod nastoupivší tzv. normalizace.

Od svého studia na II. Gymnáziu v Plzni poslouchal rockovou hudbu a s kamarády pořádal diskotéky po tehdejších plzeňských hospodách. V době studia na Právnické fakultě UK v Praze působil jako zvukař ve vysokoškolském klubu na Petřinách, kde zvučil např. Pražský výběr, Jiřího Stivína, Jaroslava Hutku, Vladimíra Mertu, Petra Lutku nebo Divadlo Járy Cimrmana. Přes přátele a na burzách si obstarával gramofonové desky s rockovou, zejména alternativní hudbou, a z ušetřeného kapesného postupně budoval svou domácí diskotéku. V roce 1974 se stal členem Jazzové sekce, která byla nejen pro něj ostrůvkem svobody v tuhých poměrech normalizovaného Československa.

V době základní vojenské služby se poprvé bezprostředně setkal se šikanou ze strany mocenských orgánů státu, což jen posílilo jeho vnitřní odpor vůči arogantní totalitní moci.

V osmdesátých letech spoluorganizoval výlety na koncerty západních kapel do Budapešti. V roce 1988 začal rozšiřovat samizdatové Lidové noviny, které dostával od přátel z Lužan a Přeštic. Na jaře 1989 podepsal petici „Několik vět“ a poté pod ní sbíral podpisy.

V listopadu 1989 byl jedním z „urychlovačů“ vzepětí v plzeňském pivovaru proti brutálnímu totalitnímu režimu a přispěl k připojení pivovarských zaměstnanců ke generální stávce. Spoluzakládal plzeňské Občanské fórum a jeho odnož v Plzni-Doubravce, za které se v lednu 1990 stal členem zastupitelstva MO Plzeň 4 a v říjnu 1990 byl zvolen do zastupitelstva města Plzně. V letech 1992-1994 působil jako neuvolněný člen Rady města Plzně. Od ledna roku 1992 byl šest let členem Občanské demokratické aliance, předsedou její Západočeské organizace a členem Ústředního sněmu ODA.


Pavel Pavlovský
(11. prosince 1944 v Praze)

Po studiích na pražské DAMU a krátkém působení v Národním divadle nastoupil Pavel Pavlovský v roce 1966 do angažmá do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Téhož roku ho čekala i dvouletá vojenská služba u Armádního uměleckého souboru v Praze a pak na letišti v Líních, přičemž mohl hrát divadlo. V Líních zažil roku 1968 přílet letadel okupačních vojsk.

Ve stejném roce ho čekala i role ve slavném filmu Všichni dobří rodáci. Ochutnal svobodné divadelní prostředí šedesátých let, ale i pachuť budovatelských her. V Plzni i v Praze byl několikrát vyslýchán StB. Nabídku na dodávání informací z uměleckých kruhů ale jednoznačně odmítl. Po letech zjistil, že se jeho jméno ocitlo na seznamu osob určených k ekonomické likvidaci v rámci akce Norbert.

Na dva roky si odskočil do Divadla Za branou, aby se v roce 1972 na deset let vrátil do angažmá v Divadle J. K. Tyla, kde byl členem činohry do roku 1982, kdy dostal nabídku stát se členem souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého. Zde působil 7 sezon, aby se v roce 1989 vrátil natrvalo do Plzně.

Den po brutálním potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v Praze 17. listopadu 1989 přečetl v Komorním divadle v Plzni zásadní prohlášení odsuzující policejní zásah a vybízející ke stávce. Od prvních dnů stávky pracoval jako předseda stávkového výboru a moderoval diskuzní večery s diváky.

Roku 1992 byl zvolen šéfem činohry Divadla J. K. Tyla. Jako první v historii obdržel v roce 1993 Cenu Thálie a dvakrát byl vyznamenán Cenou Českého literárního fondu. V divadle vytvořil kolem 150 rolí. Významná je rovněž jeho filmografie i spolupráce s rozhlasem. Spolu se svou manželkou Monikou Švábovou, se kterou má dva syny, vytvořil řadu osudových rolí na jevišti i v životě.


Jana Petrová
(20. dubna 1969 v Sušici)


Jana Petrová se narodila do věřící rodiny a již od dětství těžce snášela nespravedlnost. Smýšlení rodiny a postoj ke komunistickému režimu ovlivnila skutečnost, že Sušici osvobodila americká armáda, a také smrt strýce způsobená zásahem elektrického proudu při snaze překročit státní hranici.

Absolventka gymnázia před listopadem 1989 samizdatové časopisy a tiskoviny, sbírala podpisy pod různé petice, jako bylo propuštění politických vězňů, nespravedlivě stíhaných či Několik vět, účastnila se schůzek aktivistů na bytových přednáškách a videoprojekcích, spolupracovala s nezávislou Demokratickou iniciativou a podílela se na přípravách demonstrace k připomenutí osvobození Plzně americkou armádou 6. května 1989. Pomáhala také s organizací demonstrací proti komunistickému režimu v listopadu 1989.

Jana Petrová vystudovala na Západočeské univerzitě v Plzni obory Humanistika a Teorie a filosofie komunikace a na Univerzitě Karlově obor Orální historie – soudobé dějiny. Nejprve pracovala v cestovním ruchu, od roku 2004 působí v neziskové sféře, kde se věnuje zdravotně handicapovaným lidem a seniorům – nyní jako vedoucí Poradny Národní rady osob se zdravotním postižením ČR v Plzni.

Dlouhodobě se Zajímá o oblast soudobých dějin, zvláště perzekucí v období vlády KSČ, o nezávislé iniciativy, aktivity a samizdat v období tzv. normalizace. Spolupracovala na několika historických projektech, na organizaci výstav, přednášek a konferencí, je spoluautorkou pěti knih a autorkou knihy „Zapomenutá generace 80. let 20. století. Nezávislé aktivity a samizdat na Plzeňsku“. Podílí se jako dokumentaristka sdružení Post Bellum na vytváření sbírky Paměť národa.

V roce 2013 se stala zakládajícím členem Klubu na obranu demokracie, který navázal na odkaz Demokratické iniciativy, je součástí občanské sítě Pro)(hnutí, která se snaží o podporu hodnot pravdy, svobody a demokracie v naší zemi.

V roce 2020 jí byl přiznán status účastníka odboje a odporu proti komunismu.


Jiří Marek
8. října 1959 v Sušici

Dětství a mládí strávil Jiří Marek v obci Kolinec. V sedmnácti letech poznal bratry Černegovy, díky nimž se seznámil s obsahem Charty 77, kterou brzy po svých osmnáctých narozeninách podepsal.

Následně rozmnožoval a dával do oběhu dokumenty spojené s Chartou 77, distribuoval samizdatové knihy a sbíral podpisy pod petice na podporu politických vězňů. Součástí odporu proti komunistickému režimu byly i protestní hladovky. Vyvěšoval americkou vlajku na počest osvobození Sušice americkou armádou a pravidelně pořádal slavnostní akty k výročí 28. října u sochy T. G. Masaryka v Sušici. Po vzniku hnutí za občanskou svobodu, jehož byl členem, se angažoval otevřeněji.

Po sedmnáctém listopadu 1989 Jiří Marek jako první vystoupil na sušickém náměstí a tím zahájil slet událostí, které vedly k svobodným volbám.


(Kvůli nemoci převezme Jiří Marek čestnou plaketu individuálně.)

 

Autor: Václav Cinádr  |  Zdroj: www.plzensky-kraj.cz