Hlavní stránka Regiony Plzeňský kraj Michaela Opltová: Starostka Kozolup prošla zkouškou ohněm a vodou

Michaela Opltová: Starostka Kozolup prošla zkouškou ohněm a vodou

20. 3. 2018

Michaela Opltová se do vedení obce na severu Plzeňska dostala už ve svých pětadvaceti letech. I když začátky pro ni nebyly jednoduché a musela bojovat s mnoha předsudky, své místo si u místních obhájila. Mezi její velké úspěchy patří i prvenství v soutěži Vesnice roku 2017 v Plzeňském kraji, v níž Kozolupy získaly modrou stuhu, tedy ocenění za společenský život.

Michaela Opltová: Starostka Kozolup prošla zkouškou ohněm a vodou

Michaela Opltová: Starostka Kozolup prošla zkouškou ohněm a vodou

Měla jste vždycky politické nebo organizační ambice?

Bylo to v roce 2010, kdy jsem se stala nejmladší starostkou v Plzeňském kraji. Já jsem od základní školy aktivní člověk, moc ráda někoho organizuju a ráda organizuji společenské akce. To mám asi po dědovi, protože ten působil hodně dlouho v Sokole v Touškově. Dělal sokolské plesy, já jsem mu pomáhala už jako holka.

 

Kdy jste se rozhodla vstoupit do politiky obce a proč?

Přesně v roce 2010. Do Kozolup jsem se přistěhovala za přítelem, měla jsem tady babičku z máminy strany, takže jsem tady vyrůstala a byla členkou velice dobře fungujícího spolku, který se jmenuje Soubor kreténů Kozolupy. Tento spolek byl v obci aktivní a bez pomoci obce nejde pořádat velké akce, to byl ten hlavní impuls. To je dobrý název pro politickou stranu.

 

To je podle názvu CD skupiny Tři sestry?

(Smích) No, přesně! To je fajn, že to znáte, já to pořád musím všude vysvětlovat. Je to parta kluků, teď už tedy tatínků. Před lety když to zakládali, tak to byli kamarádi, co se prostě chtěli bavit – jezdili na turnaje ve fotbale, měli si vymyslet nějaké jméno a v té době vyšlo CD skupiny Tří sester s tímto názvem. V té době netušili, jak moc se to ujme.

 

A jak jste se ocitli ve vedení Kozolup?

Kluci dospívali a začali trochu působit v obci, takže jsme se například rozhodli, že budeme mít dětský den, obnovíme tradici a uděláme pohádkový les. A dětský den už máme v takové mase, že sem jezdí 2 000 lidí, šest stovek dětí tady soutěží, jezdí sem i z Klatov a ze strašných dálek. A tehdy jsme to tedy organizovali a potřebovali jsme nějakou funkční podporu, všechno jsme totiž platili z peněz Souboru kreténů. Začala jsem chodit na úřady, jednat se starostou, chodit na zastupitelstva a říkali jsme si, že by bylo dobré, aby alespoň jeden z nás v tom zastupitelstvu seděl a měl informace. Takže jsem opravdu na rychlo sestavila kandidátku… A my jsme s tou naší kandidátkou volby vyhráli!

 

Čekali jste to?

Vůbec. V té době jsem byla přijatá na FAV, kde jsem chtěla studovat územní plánování, takže jsem z ní odešla, byla jsem do toho v podstatě hozená, měla jsem 14 dní na rozhodnutí, opravdu jsme nečekali takový úspěch. Ale v podstatě se mi tím splnil můj sen, jen o několik let dříve než jsem myslela.

 

A jaké to bylo, jak vás přijali vaši spoluzastupitelé?

V zastupitelstvu s námi seděl bývalý starosta i bývalá starostka, takže jsme měli opozici opravdu zkušenou. Musela jsem si všechno poctivě najíždět, bála jsem se, že mě na něčem opozice nachytá. To byly dva krušné roky. Takže tak jsem se ve 25 letech stala starostkou. Další volby po čtyřech letech jsme vyhráli už jednoznačně.

 

Pomohlo vám tedy to, že jste pro lidi z Kozolup dělali akce dříve, než jste vůbec v zastupitelstvu byli?

Určitě, a hlavně tady strašně dlouho seděli jedni a ti samí lidi, takže obyvatelé už chtěli změnu.

 

S čím jste se musela jako starostka potýkat osobně?

Úplně nejhorší bylo, že někteří lidé nechtěli přijmout, že žena a ještě pětadvacetiletá bude dělat takovou práci. A je jich tady několik, kteří to ještě dosud neuznávají. Obhájit svou práci a pozici bylo zprvu opravdu moc těžké. Až na základě spousty odvedené práce, kterou jsme tu udělali, peněz, které se nám podařilo pro obec získat, od těch lidí nějaké uznání bylo. Ale stejně je tu parta, která to nikdy nepřizná, a vždycky bude radši chtít klasický model starosty – staršího muže. Běžné jsou urážky: „To víš, ty jsi mladá, jdeš na úřady a všichni ti rádi vyhoví.“ Snižuje to moji práci, ale je to právě naopak, zrovna tohle mi spíš škodí, zadarmo opravdu nemám nic. Musím si to vždy poctivě obhájit.

 

Takže začátky byly těžké. Na jakou událost, o které jste musela jako starostka rozhodovat, nikdy nezapomenete?

To bylo hned na začátku, byla jsem ve funkci čtvrt roku, v lednu 2011. Po bakaláři jsem si dodělávala v Praze dálkově ekonomickou školu. A přesně v den, kdy jsem byla na zkoušce, mě volali z protipovodňového štábu Plzeňského kraje, že se na Kozolupy valí velká povodňová vlna, 280 kubíků, která by zaplavila půlku Kozolup, a že musím obec připravit na evakuaci. Běžela jsem za profesorem, jestli by mě vyzkoušel jako první, ani nevím, co jsem řekla, cestou jsem si volala se starostkou z vedlejšího Města Touškov, na úřadě vyhrabávala krabice s evakuačními plány, svolávala jsem povodňovou komisi obce, byla to hrůza.

 

Tak jste obyvatele evakuovala?

Připravovaná evakuace se nakonec dělat nemusela. Začali jsme se připravovat ve středu a v pátek v noci volali, že přijde ta největší vlna, nekontrolovaný odtok z přehrady a bude záležet jen na tom, jak to proteče. Dopadlo to krásně a všichni se na největší povodňovou vlnu v Kozolupech chodili dívat. S kočárky se koukali na to, jak se valí voda přes silnici mezi námi a Touškovem. Bylo absurdní a vlastně i trochu vtipný. Pak začala vlna ustupovat, řešili jsme čerpání sklepů, pak se do toho rozpršelot, takže spousta domů byla podmáčených, byla zaplavená školka, muselo se všechno vysušovat... Byla to zkouška ohněm.

 

Takže jste prošla největší zkouškou hned na začátku svého volebního období. A nebyla to zkouška ohněm, ale vlastně vodou.

No, zkouška ohněm přišla o rok později. Já svoji funkci beru opravdu zodpovědně a se služebním telefonem i spím, ale ten den jsem byla zrovna ve sprše a během té doby mi volalo snad 20 lidí. Když jsem vylezla, nechápala jsem, o co jde, a hned jsem měla další hovor: „Paní starostko, co to má znamenat, tady máte 11 hasičských jednotek a nezvedáte telefon.“ Shořel jeden rodinný dům – úplně, museli jsme rodině zajišťovat bydlení, postarat se o jejich tatínka po mrtvici, byly u toho všechny televize, lítal tu vrtulník, a já, která jsem nevěděla, o co vlastně jde, jsem odpovídala novinářům nenamalovaná s mokrou hlavou.

 

Zato vás už teď jen tak něco nepřekvapí. Máte v obci nějaký problém, který vás trápí, něco, co byste ráda změnila?

Problém, který mě opravdu trápí, a vůbec netuším, jestli se to podaří vybojovat, je naše křižovatka. Máme tady dvě bývalé jedničky, silnice 1. třídy, což je tah na Stříbro, Cheb a Německo a pak spojnice mezi komunikací na Karlovy Vary a dálnicí D5. A v křižovatce asi v půli obce je na této vozovce prudká zatáčka, kde není týden bez nehody. Řeší se to už 15 let, ale bez výsledku. Jde o to, že kamion se musí v zatáčce úplně napřímit, aby jí projel. Vjíždí přitom často do protisměru a ohrožuje přijíždějící auta z druhé strany. A když se v ní sjedou dva kamiony v protisměru, zablokují dopravu na dost dlouhou dobu. A kamionů tady jezdí opravdu hodně. Navíc tu nejsou ani bezpečné přechody, protože silnice je tu na ně moc široká, měří 14 metrů. Nejde ji ani rozpůlit ostrůvkem, protože by jí kamion pak neprojel, takže lidi i malé děti tady hopkají mezi auty.

 

Opravdu neexistuje žádné řešení?

Řešením je oválový kruhový objezd, který by vyústění silnic zúžil, umožnil zde vybudovat přechody pro chodce a vyřešil nebezpečí v křižovatce. Projekt ale vyžaduje širší nájezd v zatáčce, kudy jezdí vozy na dálnici D5 a z ní. Z obou stran jsou ale domy, které v obci bourat nechceme, zvažujeme tedy vykoupení části pozemků, které k domům patří, a to by mělo stačit. Všechno ale vázne na jednání s majiteli. Už jsme z obecních peněz zaplatili projektovou dokumentaci a nyní uvidíme, zda nám pomůžou na kraji. Každopádně se o změnu na této křižovatce snažím celých osm let a zatím semi jí nepodařilo dosáhnout. Zato v jiných oblastech se vám vede.

 

Získali jste Modrou stuhu v soutěži Vesnice roku 2017 v rámci Plzeňského kraje. Za co jste si ji zasloužili?

Hlavně za společenský život v obci. Pomohla i dokonalá prezentace všech spolků, které se komisi představily v kulturním domě na velké akci. Někteří členové komise Kozolupy znají a viděli, jaký obrovský kus práce se tady udělal. My jsme byli opravdu hodně aktivní, každý rok jsme zrekonstruovali jeden z našich domů, zřídili jsme tu například muzeum, pořádáme spoustu akcí, obnovili jsme jarmarky, vítání občánků, je tu dost kulturního i sportovního vyžití. Dostala jsem cenu jako starostka, která nejvíce podporuje sport a sportoviště, účastním se soutěží, protože jsem hasička. Cvičení tady máme od malinkých dětiček až po důchodce, kteří tady mají klub důchodců, pravidelně se scházejí, dělají semináře, cvičí. Založila jsem zde tradici každoročního reprezentačního plesu Centra pečovatelských služeb Město Touškov, který je velmi populární, sjedou se sem důchodci a starostové z 37 obcí. Myslím, že lidem se tu žije hezky, pořádáme spoustu zábav, soutěží, plesů od dětských přes ty reprezentační až po vtipné maškarní.

 

Máte nově zrekonstruovaný kulturní dům, takže pořádat akce máte kde.

Ještě bychom ho chtěli opravit zvenku. Dá se tam sportovat i společensky vyžít. S jednou zastupitelkou chodíme po večerech šít, šily jsme tam záclony a závěsy, ještě nám chybí opona, tu šijeme teď. Tělocvična je každý den od 4 do devíti obsazená sportovci a o víkendu žije společenským životem nejen kozolupských občanů. Zmínila jste, že je v obci muzeum.

 

Na co je zaměřené?

V budově Muzea historie Kozolup byla dříve továrna, kde se vyráběly barvy na bankovky, za války ji obsadili Němci a vyráběli zde amfetaminové ampule. Máme hodně exponátů, byla tu i synagoga, zámeček, historie Kozolup je bohatá, tak jsme vše shromáždili a k výročí 830 let obce, které jsme slavili před dvěma lety, jsme muzeum otevřeli. Máme s ním velký úspěch, jsem až překvapená, jak velký zájem o něj je.

 

Tento rok na podzim se chystají volby, budete v nich i po osmi letech kandidovat?

Nejdřív jsem váhala, ale ostatní mě přesvědčují, že když do toho nepůjdu já, tak oni také ne. V tom je samozřejmě nenechám. A líbí se mi, že tady je práce za mnou vidět, takže budu kandidovat znovu. Rozdělali jsme spoustu krásných projektů, například kozolupský ostrov, kde je teď taková zarostlá džungle, se má proměnit na park se zastřešenými lavičkami s hifi pokrytím, budou tam plážičky, posezení u řeky. Pak plánujeme cyklostezku mezi Touškovem a Kozolupami, bylo by mi líto, kdybych nekandidovala. Zbožnuju to tady všechno i to, jak na dětském dnu běhám jako Elsa a děti jsou nadšené.

 

Ing. Michaela Opltová ( 1985 Plzeň)

► česká politička

► od roku 2010 zastupitelka a starostka obce Kozolupy

► členka hnutí STAN

► vystudovala vysokou školu v oboru regionální studia a mezinárodní obchod

► angažuje se jako členka Komory obcí Svazu měst a obcí ČR

► předsedkyně mikroregionu Touškovsko

► předsedkyně DSO – Čistírna – zájmové sdružení obcí Město Touškov, Kozolupy, Bdeněves

► místopředsedkyně MAS Radbuza

► členka Občanského sdružení Soubor kreténů Kozolupy  je svobodná a bezdětná, žije v obci Kozolupy v okrese Plzeň-sever. Ve volném čase se věnuje cyklistice, tenisu, tanci, sjezdovým a běžeckým lyžím, in-line bruslím, motoristickým sportům a jízdě na motorce

 

Autor: Václav Cinádr  |  Zdroj: Michaela Adámková - Veřejná správa 5/2018

Fotoalbum