Hlavní stránka Regiony Plzeňský kraj Město Planá je moje srdeční záležitost - rozhovor se starostkou Martinou Němečkovou (STAN)

Město Planá je moje srdeční záležitost - rozhovor se starostkou Martinou Němečkovou (STAN)

7. 1. 2020

Jednu dobu se málem zdálo, že pověřené obce druhého typu budou k sobě po poslední správní reformě jen stěží poutat pozornost a že jejich hospodářský a kulturní rozvoj bude vystaven velkým zkouškám. Naštěstí se takové obavy nepotvrdily a právě ve městech této kategorie nacházíme za jejich úspěchy talentované osobnosti. Jedno z takových úspěšných měst je i Planá se starostkou Martinou Němečkovou (STAN).

starostka Martina Němečková (STAN)

Přehlédli jsme právě město z kostelní věže a vydáváme se na podrobnější procházku. Paní starostko, čím je Planá specifická?

Nutně budu pozitivně zaujatá. V Plané jsem se narodila, město je moje srdeční záležitost, s výjimkou pěti let studia na vysoké škole tu celý život žiji. Podle mne: ideální místo pro toho, kdo netouží po velkém městě. Kvalitní životní prostředí, blízkost Slavkovského i Českého lesa. Příhraniční lesy, do nichž se dříve nesmělo vstupovat, jsou ve výborném stavu. Četné příležitosti pro sportování, v posledních letech se město stalo také Mekkou milovníků výtvarného umění. Vedle soukromé plánské galerie působí městská galerie ve věži, kterou jsme právě procházeli. Svá díla zde již vystavila řada špičkových výtvarných umělců.

Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století tu ovšem došlo k vážnému rozrušení demografické struktury obyvatel.

Ta demografická struktura se utvářela po staletí. Město leželo na důležité obchodní cestě z Norimberku přes Cheb dále do Čech. Německých obyvatel začalo ve městě přibývat po třicetileté válce, která Planou velmi poničila. Před druhou světovou válkou byla převážná část zdejších obyvatel německé národnosti, k národnosti české se tehdy hlásilo asi čtyři sta lidí. Město a jeho obyvatelstvo, podobně jako v celém prostoru při západní hranici Čech, prošlo od roku 1938 až do dnešní doby značně netypickým vývojem. Ze zabraných sudetských území nejprve odešla valná většina českého obyvatelstva do vnitrozemí, po skončení války bylo z tehdejšího okresu Planá do konce srpna 1947 odsunuto téměř 36 tisíc osob německé národnosti. Nastalo nové osídlování města i okolí. O to tady bylo všechno složitější.

Takže se téměř vytratil lokální patriotismus.

Ten se v podobných sídlech utvářel na nových základech, což je pro region typické. Dnes už tu žije třetí generace potomků těch, kteří přišli v poválečných letech. Hromadný odsun německého obyvatelstva a změněná politická orientace přinesly i zánik zdejších zvyklostí a tradic. Po roce 1990 vznikly četné spolky a občanská sdružení, které se pustily do obnovení kulturního a společenského života. Město jejich aktivity podporuje systémem rozdělování finančních příspěvků.

Co citlivá otázka vztahů s potomky někdejších německých usedlíků?

Máme výborné vztahy s partnerským městem Tirschenreuth, je přibližně stejně daleko od hranic jako Planá. Jeden z našich chrámů, kostel svaté Anny, je na kopci a byl vždy známým poutním místem. Tradice procesí se obnovila hned v roce 1990. Němci, kteří byli odtud odsunutí, mají k tomu místu tak silný vztah, že si v době železné opony postavili v Mähringu jakousi repliku onoho kostela. Procesí se teď účastní velká část Němců, mše se slouží v obou jazycích, přítomní jsou starostky a starostové sídel na obou stranách hranice. V Plané mnoho lidí žije v domech, které patřily odsunutým rodinám. V mnoha případech se potomci někdejších obyvatel spojili s těmi nynějšími a navštěvují se. Tohle je určitě velmi pozitivní příklad příhraniční vzájemnosti.

Předpokládám, že blízkost hranice s Německem velmi ovlivňuje zdejší pracovní trh.

Když se přenesu do širšího kontextu, tak tamní nabídka zaměstnání přitahuje z Česka celou škálu profesí: od uklízeček přes kuchaře a číšníky až po osoby s vyšším vzděláním. Zdejší pracovní trh se modeluje odlišně od německého a důsledky to má i v nové necitlivosti k jednotlivým sídlům a společenským zvyklostem. Dnešní skladbu obyvatel ovlivňují četné montážní haly v blízkém okolí. Charakter výroby nevyžaduje příliš kvalifikovanou pracovní sílu, většinou ji tvoří agenturní zaměstnanci a s těmi vznikají – jak vám jistě potvrdí starostky a starostové dalších měst – problémy. Když někdo v domku při okraji místní části ubytuje třeba padesát agenturních pracovníků, tak se velmi změní struktura této místní části. Navíc nabídka málo kvalifikované práce ovlivňuje vzdělanostní a sociokulturní strukturu obyvatel, vede k odchodu části vzdělané střední vrstvy, zejména jejích mladších příslušníků, za studiem, za prací, do velkých měst i do zahraničí.

Daří se vám do rozhodování o projektech města zapojovat veřejnost?

Vycházíme ze zásady, že dobře informovaná veřejnost může jevit zájem o podíl na rozhodování o městských projektech. Město vydává Plánský měsíčník, provozuje funkční webový portál a také vede dialog s občany prostřednictvím své facebookové stránky. Vždycky, když se město pouštělo do většího projektu, připravovali jsme veřejné diskuse, roznášeli občanům anketní otázky. Zájem nebyl velký. Vyzývali jsme je k aktivní účasti na přípravě projektů a oni na takovou možnost rezignovali. Občané se účasti na veřejném životě postupně učí. Do jisté míry se podařilo vytvořit mechanismy zapojení veřejnosti do plánování veřejných prostranství a tvorby územního plánu. Tak třeba současná podoba městského parku vzešla z veřejné diskuse. Přípravě studie další rekonstrukce historického středu města – ulice Dukelských hrdinů –, předcházela již dvě veřejná setkání. Jsou samozřejmě různá omezení, která plynou třeba z pravidel památkové zóny, ale jinak všechny podněty aktivních občanů bereme velmi vážně. Obě strany při tom objevují význam trpělivé konstruktivní debaty. Chvíli to trvá.

Městu Planá se dostalo několika ocenění za úpravy veřejných prostorů.

Úpravy našeho KINANEKINA nám před rokem přinesly cenu Stavba roku Plzeňského kraje. Letos jsme dostali cenu hejtmana za revitalizaci náměstí. Kompletně upravené je od minulého podzimu, i předtím bylo místem pro slavnosti. Snažíme se zachovat náměstí jako živé veřejné místo. Letos poprvé byla na jeho celé ploše Anenská slavnost, klasická pouť s celodenním programem. Proběhla i Svatováclavská pouť, společenské akce se konají i ve zmíněném KINĚNEKINĚ. V létě se promítá i venku na náměstí, protože kino má k dispozici mobilní plátno, které přesně sedne do mezery mezi domy. Povedlo se nám na náměstí udržet malé obchody a provozovny služeb. Myslím si, že obchodníci to v městě naší velikosti nemají v době internetového obchodování vůbec jednoduché. Také z toho důvodu jsme rekonstrukci náměstí dělali na etapy a za plného provozu náměstí, to abychom nekomplikovali místním podnikatelům život. Náměstí opravdu výrazně změnilo svoji tvář, mnohé renovované domy se staly jeho ozdobou. Máme poměrně rozsáhlou památkovou zónu, jsem ráda, že jsou pro podobu budov v centru pevná pravidla. Začali jsme opravou domů ve vlastnictví města, přidávali se pak soukromí vlastníci. Kdokoli v památkové zóně potřebuje na svém domě opravit fasádu nebo střechu, může požádat o příspěvek města. Je to jedna z cest, jak probudit interakci mezi radnicí a občany.

Pomáhá spolupráce s veřejností i ochraně městského majetku před vandalismem?

Město má kamerový systém, bez něho to dnes snad ani nejde. Má preventivní význam, protože tím říkáte potenciálním výtržníkům, že se na jejich přestupky přijde. Jsou případy, kdy se podaří pachatele najít a pak je hnát k odpovědnosti. Přesto, že se technika zdokonaluje, je ale ze záznamu mnohdy neidentifikujete. Není to samospasitelné a navíc není ani dobré monitorovat každou ulici a každý prostor. Klepu na dřevo: se sprejery nemáme velké problémy. Vypovídá to o tom, že se nám daří vytvářet vztah občanů k městu, že nejsou lhostejní k tomu, co se děje v jejich sousedství.

Zaujalo mě, že město má dlouhodobý strategický plán rozvoje, dokonce program podpory kultury.

Strategický plán máme zpracovaný do roku 2020, nyní jej aktualizujeme. Zastávám názor, že při plánování je dobré uvažovat v horizontu přesahujícím jedno funkční období zastupitelstva. Tvořit plány rozvoje jen na čtyři roky by nebylo fair. U složitějšího projektu trvá rok, než se zformuluje jeho myšlenka, pak se dělá studie, následně je čas na účast veřejnosti, aby se s celým záměrem seznámila před vytvořením prováděcího projektu. Než to vysoutěžíte, jste na konci volebního období. Takže aby se udržela kontinuita, je vhodné plánovat minimálně na desetileté období. Ano, také s vědomím toho, že v dalším funkčním období mohou přijít na radnici zastupitelé se zcela odlišným přístupem. Pro malá města nejsou takové výkyvy vhodné, přesto jsem přesvědčená o tom, že kvalitní dlouhodobé plánování nevzniká ve vzduchoprázdnu. I přes možné názorové rozdíly je velmi reálné, aby se případní nástupci na přípravě dlouhodobých plánů do jisté míry podíleli už při veřejném projednávání. Posiluje se tím pravděpodobnost, že budou v zásadních věcech pokračovat. To je pro město nejdůležitější.

Jak je strategické plánování města provázáno s formováním jeho rozpočtu?

Držíme se dlouhodobého plánu, v rámci zákonných norem zpřesňujeme střednědobé výhledy, v těch vystupují do popředí priority města. Zatím se, až na jeden, u kterého se vyskytly komplikace, podařilo všechny projekty obsažené ve strategickém plánu splnit. Vždycky narazíte na nějaké nepředvídatelné překážky. Měla jsem třeba představu, že sídlištní kotelnu by mohla provozovat společnost s ručením omezeným vlastněná městem. Změnily se ovšem zákony, existuje koncesní zákon a představa, že takový podnik zůstane městu, není reálná. Musí proběhnout velmi složité koncesní řízení, které trvá až půl roku. Využili jsme pro něj služeb specializované firmy, náš úřad by to personálně nezvládl. Všechny další projekty ve strategickém desetiletém plánu, náměstí, kino, smuteční síň, městský park i revitalizaci sídliště, jsme dokázali splnit vlastními silami.

Co nejvíce komplikuje správu malých měst?

Bojím se říct, že administrativní zátěž. Devět let ve funkci starostky poslouchám, že se všechno zjednoduší, že ubude byrokracie. Neděje se to však. Výkon státní správy nám momentálně nejvíce komplikuje složitá personální situace, dotklo se to zejména stavebního úřadu. Na jaře vznikl podstav jeho pracovníků. Mysleli jsme, že ve veřejné správě existuje pro takový případ patřičný připravený postup. Není tomu tak. Před necelými dvěma roky byl stavební zákon novelizován, byly při tom z něho eliminovány dvě důležité věty. Město se s patřičným předstihem obracelo nejprve na kraj, pak na Ministerstvo pro místní rozvoj. Dozvěděli jsme se, že nám nemohou nikterak pomoci.

Jak to?

Způsobil to zmíněný pozměněný odstavec v zákoně. V případě stavebního úřadu jsou nároky na jeho pracovníky poměrně přísné. Musí mít patřičné odborné vzdělání, ideální je vysokoškolské. Nedostatek v zákoně způsobuje, že nejprve musíme dospět k nečinnosti stavebního úřadu, proběhnou lhůty a ve výsledku je tato agenda přesunuta stavebnímu úřadu v jiném městě. To je jediná cesta, kudy z toho ven. Mně to přijde strašné. S předstihem upozorňujeme na to, že odejdou úředníci, dožadujeme se pomoci. Ptáme se nadřízených složek: nemůžete tedy rovnou některé záležitosti předat nejbližšímu stavebnímu úřadu? Ne, zní odpověď. Nejdříve musí dojít k té nečinnosti. Dotkne se to občana, kterému na stavebním úřadě zbytečně leží žádost třicet nebo šedesát dnů. Pak se to dostane na jiný stavební úřad, kde jsou samozřejmě také zavaleni agendou. A bude to tam ležet znova.

Dovedete si představit činnost zdejší radnice bez stavebního úřadu?

Nedovedu. Celé město potřebuje, aby se tu stavělo. Planá mi přijde dost velká na to, aby si v ní občané mohli vyřizovat nejčastější záležitosti. Pokud takové agendy ubydou, tak se vlastně obec druhého typu nepatřičně degraduje.

Dostává se obcím II. typu ve správním systému dostatečné pozornosti?

Víte, je to taková nevděčná velikost města. Pětitisícové město jako Planá už je na hraně. Má toho spoustu na starosti, ale nemá k tomu ještě dost velký úřednický aparát. Obce s rozšířenou působností jej mají přece jen rozsáhlejší, k dispozici jsou odbory úřadu, které připraví návrh, jak záležitost řešit. V pětitisícovém městě musí být starosta stále připraven řešit sám spoustu věcí v terénu, je hodně blízko všemu, co se ve městě děje. Úřednický aparát zdaleka není tak velký, musíte neustále shánět informace a velmi si rozšiřovat obzory. Ale nestěžuji si. Když jsem na radnici začínala, tak byla města této velikosti v rámci rozpočtového určení daní úplně nejníž, měli jsme na výkon agend neadekvátně málo finančních prostředků. Změnou rozpočtového určení daní se hodně zlepšilo.

Konečně optimistická poznámka!

To byl pro města naší velikosti velký počin. Značnou roli sehrál jednotný přístup dobrovolných sdružení starostů. Ten je důležitý, snahy změnit strukturu úřadů se mohou dotknout i finančních úřadů. Přes všechno kritické, co jsem řekla, si stejně myslím, že se až neskutečně zvedla úroveň příhraničních regionů. Je to vidět. Není všechno špatně.

Kdo má pro město nejpřínosnější metodickou podporu?

Nejbližší je nám Plzeňský kraj, obracíme se na něj, pomáhá nám poměrně dost. Stejně tak je cenné, že se starostové pravidelně setkávají a vzejde od nich něco, co se prezentuje pomocí Asociace krajů, Sdružení místních samospráv, Svazu měst a obcí. Vznikají aktivity, které potom mohou v něčem usměrňovat i zákonodárce. Jde o dlouhodobější proces. Starosta musí nejprve chvíli pracovat na radnici, aby byl schopen v takovém sdružení formulovat problém. Bohužel ne vždycky se podaří, že to, co tam sdělujeme prostřednictvím našich zástupců, dojde na vyšší úrovni slyšení. Naposledy jsme se bavili o EET ve zdravotnictví. Chápu, že musí být pravidla, ale když jsme v příhraničí, kde držíte každého lékaře pomalu za rukáv, aby vám neutekl, je zde lékařská péče mnoho let ožehavým tématem. Nejbližší nemocnice je buď v Plzni, nebo v Chebu. Tak jsme tady rádi za každého lékaře, který i přesluhuje. Na tyhle lidi se valí e-recepty, e-neschopenky a teď se na ně chystá elektronická evidence tržeb. Nedivím se takovému lékaři, že ordinaci zamkne a jde do důchodu. Ne kvůli penězům, ani proto, že by si nemohl pořídit patřičný software. Jen se mu už nechce učit něco nového, co tak úplně nesouvisí s medicínou. Nejsem zastáncem výjimek, ale speciálně u EET by možná mohla být výjimka ohledně obratu v ordinacích nebo věku lékařů. Legislativci na vyšší úrovni veřejné správy by měli uvažovat o mnohém v širším kontextu. Domýšlet důsledky, které jejich rozhodnutí přinese v praxi.

Jaká je vaše vize rozvoje města?

Zvýšit přitažlivost města pro návštěvníky a turisty, to je dlouhodobý cíl. Z bližších cílů bychom rádi uvedli do srovnatelného stavu s regenerovaným náměstím ještě to druhé sousední. Máme rozpracovanou územní studii, rádi bychom se dostali k prováděcímu projektu. Pokud se nám nepovede sehnat na část projektu finanční prostředky z některého dotačního titulu, je město připraveno financovat tento projekt samo.

Autor: Václav Cinádr | Zdroj: časopis Veřejná správa 22/2019