Fakultní nemocnice Plzeň zavedla pro své pacienty canisterapii

Canisterapie je název pro metodu pozitivního psychosociálního a fyziorehabilitačního působení na osoby prostřednictvím cvičeného psa. Za tímto složitým názvem se ale hlavně skrývá čirá radost.

Pacientky z oddělení sociálních lůžek sedí na židlích v kroužku ve společenské místnosti, mezi nimi pobíhá krásná tříbarevná Sisi a dychtivě čeká na povely. Anebo na to, až jí někdo hodí frisbee. 

„Canisterapie pomáhá klientům hlavně z psychického hlediska. Myslím si, že cílem je udělat klientům radost a vyvolat úsměv na tváři. Je to pro ně zpestření dne, kdy se na Sisi mohou těšit. Při skupinové terapii si trénují paměť, musejí se naučit konkrétní povely, které jí dávají a ona je vykonává,“ říká Jitka Blahutová.

Kromě toho si ale klienti procvičují i hrubou a jemnou motoriku, svalovou sílu, mluvenou řeč i neverbální komunikaci. A je také důležité, že se díky canisterapii sejdou. Většinu času totiž tráví na pokojích a takto mají příležitost si jednou za čas společně popovídat. A nikdy se nezapomenou zeptat, kdy přijde Sisi zas. 

Pouhá přítomnost psa vyvolává radost

Ze Sisi je nadšená i sestřička Radka Stehlíková. „My jsme to tady chtěli dělat už před nějakou dobou, takže jsem moc ráda, že se to povedlo. Je to úžasné, pejskové jsou kouzelní. Naši klienti se úplně rozzáří, je poznat, že se jim to moc líbí,“ tvrdí.

Sisi chodí i za ležícími pacienty. Bez váhání skočí na lůžko a je připravená nechat se pomazlit. Jen pouhá přítomnost psa vyvolává u pacientů nejen radost, ale i vzpomínky, a tak aktivuje myšlení a paměť.

Canisterapie se už řadu let používá v domovech pro seniory, stacionářích, dětských domovech nebo v ústavech pro mentálně a fyzicky postižené. Až poslední dobou si našla cestu i do nemocnic. Kromě plzeňské Fakultní ji mají také v Praze na Bulovce. 

autor: Jana Kosová

foto: Ludmila Pletichová