Novela zákona o sportu

Původní text novely, který byl nejprve zařazen a pak stažen z jednání vlády dne 15.4. 2015, byl kritizován z mnoha stran.. 

Mezitím se změnilo vedení ministerstva, ne však snaha prosadit změnu zákona o sportu. Nakolik se tedy nyní liší nové zpracování novely, představené ministryní Valachovou a jak potřebná je změna ve vládní politice v oblasti sportu?

Je nesporné, že změna vládní politiky je nutná. Notoricky známé jsou statistiky o bídě financování českého sportu při srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. (Studie KPMG, analýza financování českého sportu MŠMT) Také důsledky podceňování sportu jako součástí kultury jsou častým tématem médií. Obecně známým faktem je, že nedostatek pohybu je jednou z hlavních příčin kardiovaskulárních onemocnění a nadváhy. Studie HBSC dále jmenuje plno dalších onemocnění jako je například diabetes mellitus 2. typu nebo chronická respirační onemocnění. Často publikovaný je také fakt, že jeden dolar investovaný do podpory zdravého životního stylu může ušetřit více než 3 dolary na zdravotní péči (Cecchini, M., F.Sassi, - 2010).

Avšak nejedná se pouze o zdravotní stav konkrétního člověka, ale také o stav společnosti jako takové. Podle serveru The Richest jeden dolar investovaný do amatérského sportu rizikových skupin obyvatelstva ušetří až 40 dolarů z nákladů spojených s výkonem trestu. A tak by bylo možné pokračovat dále, důvody pro vládní podporu pohybových aktivit obyvatelstva jsou jednoznačné.  

Přináší tedy novela zákona o sportu změny potřebné k zastavení negativních trendů ve vývoji zdravotního stavu obyvatelstva? 

Současný návrh novely se od té předchozí neliší v ničem zásadním, kromě jednoho paragrafu a tím je paragraf číslo tři. První část nového textu je zařazena pod písmeno a, druhá část pod písmeno b. Pod písmenem a je zařazen rejstřík, informační systém státní správy, který nově stanovuje povinnost žadatele o podporu podle tohoto zákona, zapsat se do rejstříku. Pod písmenem b je text který ve čtyřech větách konstatuje že MŠMT zřizuje svůj poradní orgán, kterým je Národní rada pro sport.

Nelze tak říci, jestli tato „změna“ vůbec přináší nějaký pokrok při srovnání s předchozí verzí, protože zásadní nedostatky v novele zůstávají.

 

Například: 

 

1) Návrh novely zcela opomíjí akademické instituce jako přirozeného partnera veřejné politiky.

 

2) Návrh novely má potíže s používáním moderní sportovní terminologie - školní a univerzitní sport, městský sport, soutěžní a nesoutěžní sport ... 

Označení ... „sport zdravotně postižených občanů“  (Paragraf 3 odstavec 1, písmeno e) neodpovídá novým trendům, ani zásadám terminologie doporučené WHO. Správně by mělo být sport osob se specifickými potřebami. Použité označení je považováno za diskriminační.

 

3) Návrh novely navrhuje zrušit kontrolovaný systém vzdělávání ve sportu a nenabízí novou alternativu, což je zásadní krok zpět vzhledem k platnému zákonu. (Paragraf 3 odstavec 1, písmeno g)

4) „Plány v oblasti sportu“ (§ 6) neobsahují základní koncepci, která by měla končit jako strategický dokument grantovými programy nejen MŠMT, ale i dotací z EU, regionálních a obecních dotací. Koncepce by měla být v souladu se sportovní politikou EU a se závěry výzkumů. Koncepce by měla vymezit cíle v oblasti sportovní reprezentace, sportu pro všechny, sportu osob se specifickými potřebami a také školního a univerzitního sportu. 

 

Koncepce musí vycházet ze stavu sportovišť, geografických podmínek, tradice, závazných urbanistických ukazatelů a průzkumu zájmu obyvatel. Na koncepci pak navazuje  grantová politika kraje nebo obce.

Původní verze zákona vznikla za iniciativy ČSSD, jejíž ministři řídí MŠMT v tomto volebním období. Nový návrh novely sice také předkládá MŠMT, avšak  zpravodajem ke sněmovnímu tisku 590 (návrhu zákona) byl 3. září, usnesením č. 188, určen poslanec ANO Jiří Holeček. Mohlo by se zdát, že je to dobrá zpráva o souladu ve vládní koalici. Že jak ANO tak ČSSD mají stejnou koncepci řízení sportu v Česku. Stejnou na státní, krajské i municipální úrovni. A byla by to dobrá zpráva, pokud by nějaká koncepce skutečně vznikala.

 

Ačkoliv jsou obce a kraje v zákoně zmiňovány, je to hlavně díky tendenci zákona přenášet zodpovědnost za rozvoj neprofesionálního sportu právě na ně. Návrh zákona (paragraf 6a odstavec číslo 3) definuje „opatření k zajištění dostupnosti sportovních zařízení pro občany obce nebo kraje“. Kraje však, kromě školských zařízení, mají ve vlastnictví velmi malé množství sportovišť. Ve stejném paragrafu  (§ 6b odstavec 1) je text, který účinně brání  možnosti čerpání investic vzhledem k stavebním řízením a veřejným zakázkám, protože programy navrhuje vyhlašovat na kalendářní rok. V praxi je však téměř nemožné připravit a financovat projekt, opatřit potřebná povolení, vybrat dodavatele a zkolaudovat investice většího rozsahu v jednom roce. 

 

Závěr:

 

Koncepce předpokládá sestavení nezávislých odborných komisí a musí vyjít z výzkumu, ne z tvrzení. Stále chybí základní údaje pro koncepci – stav sportovní infrastruktury v ČR s ohledem na doporučené urbanistické normy, vyčíslení potřeby naplnění cílů, počty trenérů a odborníků včetně jejich kvalifikace, demografické údaje. Zájmy a potřeby obyvatel, analýzy volnočasových aktivit , bariéry ve sportu atd. Všechny studie ve sportu ukazují na minimálně atypické vlastnické vztahy v oblasti sportovních zařízení v ČR ve srovnání s EU.

Současný návrh novely zákona o sportu, tak jak je prezentován na webu Poslanecké sněmovny, nejen že má potíže s používáním moderní sportovní terminologie, ale především vykazuje zásadní nedostatky. Problém podpory sportu je v návrhu zúžen na vybrané oblasti sportu, zcela v něm chybí prospěšná rozvojová témata jako jsou například: výzkum ve sportu, vzdělávání sportovních odborníků, školní a univerzitní sport. Návrh novely nezná žádnou novou strategii, nedokáže formulovat nové koncepce a je nevyvážený.

Je obtížné vystopovat nějaký veřejný prospěch v motivaci k prosazení této novely, která nepřináší zlepšení proti současnému stavu. Potřeba změny v chápání úlohy sportu a místě sportu v moderní společnosti je naléhavá a také nezvratná. K úspěšným reformám sportu již došlo například v Kanadě nebo ve Francii. Protože však současná novela zákona o sportu žádnou změnu neznamená, pomůže její schválení pouze ke konzervaci současného stavu a odložení skutečné reformy sportu.

 

Martin Paur,                                                  

předseda Českého svazu Kin-ballu

Alice Paurová,

trenér národní reprezentace mužů a žen v kin-ballu,

registrovaný příznivec a kandidátka za STAN Pardubického kraje.