Hlavní stránka Regiony Olomoucký kraj Aktuality Josef Suchánek vystoupil na shromáždění k 17. listopadu

Josef Suchánek vystoupil na shromáždění k 17. listopadu

18. 11. 2019

Na shromáždění k oslavám 30. výročí Sametové revoluce vystoupil za Starosty a nezávislé olomoucký zastupitel Josef Suchánek. "Dobré odpoledne, dámy a pánové. Svůj projev začnu krátkou vzpomínkou na jeden aspekt doby před 30 lety. Bylo mně tehdy 26 let, měl jsem pár let po vysoké škole a byl jsem tedy již relativně dospělý a relativně rozumný.  Měl jsem mladou rodinu a roční dceru. Pak se to stalo: Neuvěřitelné události na Národní třídě z pátečního večera 17. listopadu 89."

Josef Suchánek vystoupil na shromáždění k 17. listopadu

Josef Suchánek vystoupil na shromáždění k 17. listopadu

A pokračoval: "Celorepublikové protesty na náměstích a další otevřené projevy nespokojenosti, do té doby pro většinu z nás nemyslitelné. V mém případě také obavy o rodinu v prvních dnech demonstrací a akcí na pracovišti a bydlišti, rychle však převážené potřebou nutnosti naplno se zapojit do aktuálně probíhajícího dění. Samozřejmě všude přítomná euforie a nadšení z něčeho nového, nadějného. To vše v rychlém tempu a s intenzivním zapojením do dění této doby. Mix všech těchto aspektů a okolností patrně způsobil to, že mi tato doba jako příliš historická nepřipadá a stále ji považuji za aktuální součást svého života.

V posledních letech jsem měl lehkou tendenci podivovat se nad tím, jak to, že mladí lidé – náctiletí a mírně starší o událostech 17. listopadu 89 toho příliš nevědí, někteří dokonce nic. Toto mé podivení ale bylo liché, a to hned ze dvou hlavních důvodů:

Dnes je tady se mnou můj nejmladší syn. Snažím se mu občas události 17. listopadu popisovat a vysvětlovat. Snad s větším než menším úspěchem. Narodil 16 let po Sametové revoluci. 16 let. Když jsem si jednoho dne spočítal, kolik let jsem se narodil já po skončení druhé světové války, celé mi to došlo. Bylo to 18 let. V mých patnácti i pětadvaceti a možná i později pro mě byla Druhá světová válka jenom látkou z dějepisu. Podobně jako první světová válka, nebo jako jiné významné historické události, o kterých jsme se učili ve škole. Nemohu se tedy divit mnohým dnešním mladým lidem, že vidí události 17.  listopadu pouze optikou hodiny dějepisu a v horším případě o nich neví téměř nic.

Když se podívám na druhý důvod svého zkresleného pohledu na mladé lidi a jejich chápání Sametové revoluce, bude to ještě složitější. V dnešní době můžeme všichni slyšet hlas nespokojenosti s vývojem v České republice opravdu silně. Dlužno dodat, že v mnoha případech oprávněně. Bohužel není vždy lehké poznat, které hlasy nespokojenosti vyplývají z aktuálního vývoje, které ze staršího vývoje - zejména v 90. letech a které jsou hlasy příznivců doby PŘED Sametovou revolucí. Nebo dokonce které hlasy ke své nespokojenosti se sametem přišly právě až na základě následného vývoje a spolu s poznáním různých negativních jevů v naší společnosti šmahem zpětně odsuzují i samotný listopad 89. Ostatně obrat „za to jsme klíčemi na náměstích přece necinkali“ známe asi všichni. A jsme u toho: podobné nespokojené hlasy jsou hlasy dospělých lidí, kteří přímo a zásadním způsobem ovlivňují myšlení a přemýšlení svých dětí, dnešních mladých lidí.

Před 30 lety se to zdálo být velmi jednoduché. Mladí lidé, studenti, byli skvělí. Zažehli rozbušku dalších významných událostí a společenských změn v naší zemi. Bylo to úžasné a dávalo nám to naději a nový smysl. Dnes, po 30 letech rekapitulujeme, sčítáme klady a zápory a myslíme na to, co bude dál. A také demonstrujeme. Po statisících. Naposledy včera. Proti premiérovi, proti nedemokratickým praktikám mocných a proti dalším věcem, které jsou dnes špatně. Tehdejší mladí lidé a „studenti sametové revoluce“ dnes mají 50 let. Ne všichni se stali z někdejší naděje nositeli a vykonavateli pozitivních myšlenek Sametové revoluce. Někteří dokonce nakonec přinesli zklamání a znechucení, stali se šíbry a kořistníky zneužívajícími slabosti naší nedokonalé demokracie. A dávají tím příklad svým dětem, svým mladým lidem, svým studentům.

Co s tím? Pokud nemáme ambici nebo možnost sami se více angažovat do veřejného života, měli bychom se snažit žít slušný život, nešvindlovat, nekrást a … volit. Chodit k volbám. A hovořit se svými dětmi a vysvětlovat jim svůj pohled na svět. Nečekat na to, že to udělá někdo jiný. Protože neudělá, ani škola ne.

Já budu svému synovi nadále vykládat o úžasné době Sametové revoluce, o zásadní pozitivní změně v naší zemi, kterou přinesla, o své velké radosti z této doby. Z těch jasně pozitivních změn dnes žijeme, naši společnost posunuly správným demokratickým směrem a musíme za ně být rádi. Dále budu synovi říkat, jak jsem pyšný na prezidenta Václava Havla. Ten i přes své chyby pro mě zůstal dodnes panem prezidentem, nejlepším. A jak ti další dva – pozdější, jsou malérem pro tuto zemi. Jak ještě dříve hanebnou opoziční smlouvou povýšili korupci na státní zájem a jak zapříčinili monstrózní vyvedení významných majetků státu a firem TAKÉ do rukou hochštaplerů všeho druhu, kteří tyto majetky použili jen pro své osobní obohacení. A jak se korupce a klientelismus na dlouhou dobu staly tolerovaným standardem v této zemi. A jak nakonec tato neblahá situace zapříčinila vzestup dalších pofidérních politiků, proti kterým občané aktuálně již mnoho měsíců demonstrují a celkově vyjadřují svou nespokojenost.

V uplynulé etapě 30 let od Sametové revoluce pravda a láska nezvítězila, prostě se to nepodařilo. Asi už také víme, že žádné takové vítězství TRVALE ani neexistuje. Že je to okamžitý stav, který se musíme snažit neustále podporovat, spravovat a ovlivňovat. V každé vhodné chvíli, nejen u voleb. Jenom tam to prostě nestačí. A připravovat na to stejné naše děti. Je to naše velká šance a povinnost.

Děkuji, přeji příjemné sváteční odpoledne.