Hlavní stránka Regiony Královéhradecký kraj NEZAPOMÍNEJME-StB, „pohledem“ mladého muže, narozeného po r. 1989

NEZAPOMÍNEJME-StB, „pohledem“ mladého muže, narozeného po r. 1989

22. 4. 2021

V poslední době se celkem zlehčuje, co vlastně Státní bezpečnost byla.
Pojďme si připomenout a seznámit i mladší ročníky s nedávnou historií
StB, neboli „Státní bezpečnost“ byla československá politická policie, zpravodajská služba, která vznikla už v roce 1945 pod kontrolou KSČ.

NEZAPOMÍNEJME-StB, „pohledem“ mladého muže, narozeného po r. 1989

NEZAPOMÍNEJME-StB, „pohledem“ mladého muže, narozeného po r. 1989

 Díky ministrovi vnitra, Václavu Noskovi, sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků komunistického režimu. Po roce 1948 se stala hlavním nástrojem vládního teroru, jejím úkolem bylo identifikovat, vyšetřovat a zpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSČ. 
StB sídlila v Bartolomějské ulici, ovšem nejbrutálnější výslechy se děly v hradčanském Domečku. Vyšetřovací metody zahrnovaly odpírání spánku a stravy, psychické týrání a mučení zimou, bití, škrcení, topení, aplikování drog a další kruté praktiky.
Zde „estébáci“ vyslýchali a zpracovávali mimo jiné i vysoce postavené československé armádní důstojníky a hrdiny protinacistického odboje. Mnoho z nich tak mohlo srovnat metody gestapa a StB na vlastní kůži, přičemž někteří v tomto srovnání označují StB za horší. 
 Případy úmrtí nebo doživotního zmrzačení vyslýchaných byly tolerovány, někdy dokonce přímo považovány za žádoucí. Po výslechu s těmito metodami zemřel například Jan Patočka, Karel Lukas, Josef Toufar, Přemysl Coufal, Pavel Švanda a další.
 Lze tedy konstatovat, že příslušní agenti StB byli krutější než gestapo, kterému šlo především o „skutečné viníky“. Dělo se to především proto, že příslušníci StB to nedělali z ideologických důvodů, ale kvůli kariérním postupům a jiným výhodám. 
  Státní bezpečnost měla i spolupracovníky, kteří se řadili do těchto skupin - tajný spolupracovník, informátor, ideový spolupracovník, kandidát agenta, kandidát tajné spolupráce, důvěrný styk, důvěrník, agent A, rezident rozvědky a dublér. Všichni tito lidé se spolupodíleli na zmaření mnoha lidských životů.
Během komunistického režimu bylo popraveno 248 občanů Československa (247 mužů a Milada Horáková), asi 8000 osob zemřelo ve vězení a 450 při pokusu o uprchnutí přes hranice ČSR. Na hranicích také zemřelo 654 osob při výkonu služby pohraniční stráže, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Pouze 10 jich zemřelo při přestřelce s uprchlíky. 
  Do vězení bylo z politických důvodů posláno přes 205 000 lidí, 20 000 lidí skončilo v táborech nucených prací. Je také spousta neevidovaných zmizení občanů, která nejsou doposud objasněna.
  Mnoho lidí z politických nebo náboženských důvodů nemohlo studovat, bylo vyhozeno ze školy nebo ze zaměstnání. 
  Celosvětově si komunistický režim vyžádal téměř 100 000 000 obětí. 
Doopravdy chceme nechat naší zemi v rukou lidí, kteří se na likvidaci spoluobčanů podíleli? Nelze nad tím jen mávnout rukou a přejít to. 
Jsou věci, které se nedají odpustit.

Matěj HLAVATÝ, starosta obce TETÍN, okr. Jičín

 

Autor: Miroslav Sazeček