Hlavní stránka Regiony Královéhradecký kraj Krakonoš Luba jde do důchodu

Krakonoš Luba jde do důchodu

19. 8. 2019

Moravák dělá Krakonoše. Lubomír Kočíb žije ve Vrchlabí a pětadvacet let se převléká za vládce hor. Jeho postavu dokonale vystihuje. Bílé vlasy, dlouhé vousy, klobouk, zelený kabát, kalhoty, košile, vesta, fajfka, hůl se sojkou.

Krakonoš z Vrchlabí, Lubomír Kočíb, je oblíbenou postavou řady akcí a mítinků, vítal dokonce olympijské medailisty. V červenci zachránil na zahrádce sousedovu chatku, která se ocitla v plamenech.lupa-plusKliknutím zvětšíte

Krakonoš z Vrchlabí, Lubomír Kočíb, je oblíbenou postavou řady akcí a mítinků, vítal dokonce olympijské medailisty. V červenci zachránil na zahrádce sousedovu chatku, která se ocitla v plamenech. | Foto: Deník/Michal Fanta
Budí pozornost všude, kam vkročí. Obdivují ho turisté i obyvatelé Krkonoš. Krakonoš patří neodmyslitelně k horám. Lubomír Kočíb je jeho naprosto hodnověrným představitelem pro 21. století. „Krakonoš je populární, lidi ho mají rádi. A já mám rád lidi,“ užívá si roli oblíbené postavy muž, který pochází z Prostějova, do Krkonoš přišel před 26 lety kvůli nemocnému synovi, ve Vrchlabí jezdí s autobusem a plánuje dožít na rodné Moravě v domově seniorů.

Dlouho už šoférovat nebude. Za měsíc jde do důchodu. Cestující ve Vrchlabí i na linkách do Trutnova nebo Dvora Králové ho přestanou potkávat. „Končím a neodjedu ani kilometr navíc,“ tvrdí rezolutně. „Mohl bych si ještě přivydělávat, ale to bych jen prodával svoje zdraví. Jedna paní z Mrklova už naříká, co si beze mě počnou, až přestanu jezdit. Co by si počali, přežijí to a budou jezdit dál,“ trvá na svém. O tom, co bude dělat v důchodu, má jasno. „Budu na chajdě. A sem tam dělat Krakonoše.“

Díky výrazným bílým vousům a dlouhým vlasům ho lidé poznávají jako Krakonoše i v autobuse. „Běžně jezdím v civilu. Ale při některých svátcích nebo na Silvestra jsem řídil autobus v převleku Krakonoše. Lidi na to dodnes vzpomínají,“ říká.

Rodák z Prostějova a vyučený kuchař přivandroval do Krkonoš v sedmatřiceti. Kvůli synovi, jehož v předškolním věku dusilo špatné ovzduší na Moravě a prodělal třikrát po sobě zápal plic. „Doktorka mi doporučovala, abychom s ním jeli na hory, že jeho plíce potřebují čerstvý vzduch. V roce 1992 jsem na Vánoce přijel do Špindlu, v hotelu Horal měli pro kuchaře místo i byt, tak jsem sbalil rodinu a přestěhovali jsme se,“ vypráví.

Ve špindlerovském Horalu také poprvé začal dělat Krakonoše. „Na Štědrý večer a Silvestra si vymysleli, abych se za něj převlékl. Dali mi úbor, vousy jsem měl, i když ještě ne tak dlouhé. Mělo to obrovský úspěch a od té doby to dělám,“ vzpomíná.

Mezitím přesídlil ze Špindlerova Mlýna do Vrchlabí. Před třinácti lety tam začal jezdit s autobusem. „Bylo to v době, kdy jsem během jednoho roku vystřídal tři zaměstnavatele. Buď jsem nepasoval já jim nebo oni mně. Dělal jsem traktoristu, truhláře, skladníka. Pak jsem zůstal tři měsíce bez práce. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Kdysi dávno jsem si udělal řidičák na autobus, tak jsem ho oprášil,“ přibližuje cestu za volant.

Dnes nelituje, že zakotvil v Krkonoších. Stal se součástí Vrchlabí. „Na úplné stáří, až se o sebe nebudu moct starat, se vrátím domů,“ přiznává. Udržel si typický moravský přízvuk. „Já su pořád Moravák,“ dokládá.

„Až teď půjdu do důchodu, zajedu si do Prostějova a zažádám si v domově pro seniory, aby mě zapsali do pořadníku a drželi mi tam místo. Dokud se budu moct pohybovat a starat se o sebe, tak budu žít ve Vrchlabí. Až ucítím, že by se měl o mě starat někdo jiný, vrátím se do Prostějova,“ plánuje. Krkonoše tak přijdou o Krakonoše. „Stejně by přišly, protože to bude v době, kdy už se nebudu moct pohybovat a fungovat,“ namítá.

Co přeje Krakonoš svému kraji? „Aby se lidi chovali ke Krkonoším tak, jak mají.“

KRAKONOŠ HASIČEM. SOUSEDOVI ZACHRÁNIL ZAHRADNÍ CHATKU
Je to měsíc, kdy Lubomír Kočíb, kterého všichni ve Vrchlabí a okolí znají jako Krakonoše, hasil požár. V zahrádkářské kolonii Bílý Potok ve Vejsplaších vzplála sousedova chatka. Zachránila ji Kočíbova duchapřítomná reakce. „Bylo velké sucho, den před tím tam po dlouhé době rozdělali oheň. V sedm ráno jsem se vzbudil a viděl, jak chatka hoří,“ popisuje.

Zavolal hasiče, přelezl oplocení a začal na oheň nalévat vědra s vodou, kterou nabíral ze sudu na zalévání zahrady. Do příjezdu hasičů, které ještě navedl na místo události, se mu podařilo srazit plameny a požár lokalizovat. „Kdybych se vzbudil o pět minut dřív, tak bych požár neviděl, a pokud o pět minut později, tak už by ho nikdo neuhasil,“ říká.

Potěšila ho pochvala od velitele zasahujících hasičů za pohotovou reakci. Příčinou požáru byla nedbalost uživatele poškozené chaty. Obětavý Krakonoš mu ji včasným zásahem zachránil.

Autor: Jan Braun, převzato z Krkonošského deníku

Autor: Miroslav Sazeček