18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Královéhradecký kraj Aktuality JAK NÁS VIDÍ CIZINCI?
JAK NÁS VIDÍ CIZINCI?
26. 3. 2021
Tak už jsem také podlehl nové módě jménem Clubhouse. Byv pozván, založil jsem si účet a teď se učím s tou novinkou zacházet. Úplně jsem tomu zatím na chuť nepřišel, ale občas se tam objeví zajímavá témata a zajímavé názory.
.jpg "JAK NÁS VIDÍ CIZINCI?")
JAK NÁS VIDÍ CIZINCI?
Zaujala mě debata na téma „Jak nás vidí cizinci“, kterou pořádal ministr Tomáš Petříček. Pokusím se tady o její shrnutí či spíše vlastní reflexi.
Poznání první: Velmi záleží na tom, odkud se na naši zem hledí. Pro občany zemí na východ od nás jsme často příkladem „země, která to dokázala“, vyvlékla se z područí Moskvy a spěje jasně na západ, čímž se stává vzorem. Takhle nás často vidí Ukrajinci, Moldavané, Bělorusové a obecně post-sovětské državy a stejně tak třeba Balkánci nebo Vietnamci či Mongolové. Naopak při pohledu ze západu jsme se bohužel stále nedokázali zbavit nálepky „bývalá komunistická země se spoustou z toho plynoucích starých zátěží“. A co je horší, v posledních letech se tohle hodnocení objevuje spíše stále silněji.
Poznání druhé: Tak dlouho jsme se bránili označení „východní Evropa“, tvrdíce, že jsme přece Evropou „střední“, když Praha je položena více na západ než třeba Vídeň, až se podařilo výrazu „země střední Evropy“ (resp. Visegrádské 4) vtisknout poněkud pejorativní až toxickou příchuť. Dnes je to často výraz, který v podstatě jen ve zkratce říká, že jsme v té cestě na Západ („Zpátky do Evropy!“, vzpomínáte si ještě?) zastavili někde na půlce cesty a dnes nikdo neví, kam se vlastně můžeme vydat zítra. V té souvislosti si dovolím podotknout i to, že my se nacházíme „tak kdesi uprostřed“ také na ose Sever-Jih. Nechci teď rozebírat historické souvislosti, proč a v čem jsou země na Severu Evropy jiné než ty z Jihu, ale domnívám se, že značně odlišný vývoj a současný stav například baltských zemí (od nás ležících na východ!) v porovnání s naší „zlatou“ Střední Evropou je důsledkem jisté vnitřní sebekázně a nepominutelného pocitu solidarity, která je severským národům zřejmě bližší, než těm z Jihu.
A ještě slůvko na závěr. Jedním z důvodů, proč si naši sousedé i vzdálenější země občas nedovedou Česko úplně přesně nějak zařadit, je podle mě i to velmi ledabylé nakládání z názvem naší země. Ačkoli již od roku 2016 máme v databázi OSN zaregistrován i oficiální zkrácený název Česko (Czechia), doposud ve zdrcující většině případů většina z nás i našich představitelů ve světě (včetně sportovních dresů národních družstev) stále mává „republikou“. Nikoho nenapadne mluvit o „Švédském království“, ale pro všechny je to prostě Švédsko, stejně jako Spolkovou republiku Německo s pár výjimkami označujeme prostě jako Německo atd. Měli bychom se více snažit, abychom nezůstali natrvalo ve skupině nemnoha zemí, které tu „republiku“ (tedy označení státního zřízení a nikoli zeměpisného území) tvrdošíjně stále prosazují. K těm patří kromě nás například Demokratická republika Kongo, Středoafrická republika nebo Korejská lidově demokratická republika. I to podle mě poněkud rozmazává náš obrázek při pohledu z ciziny.
Čechy mají ve světě většinou velmi rádi, naše značka zní stále ještě pozitivně. Ale tím spíš bychom měli cítit zodpovědnost za to, abychom ji neprohospodařili.
Martin DVOŘÁK, velvyslanec v Kuvajtu a kataru
Autor: Miroslav Sazeček
