25. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Karlovarský kraj O optimismu
O optimismu
30. 3. 2022
Přiznám se, byl jsem zkraje roku 2022 opatrným optimistou. Říkal jsem si dokonce, že by to po dlouhé době mohl být vcelku normální rok. Z veškerých dat, které tou dobou proudily ze statistik ministerstva zdravotnictví vyplývalo, že Covidová pandemie slábne a že budeme moci brzo na tohle téma, které ovládalo naše životy v posledních letech, zcela zapomenout.
.jpg "Jan Kuchař, poslanec a starosta Františkových Lázní")
Jan Kuchař, poslanec a starosta Františkových Lázní
Ponořený v práci v parlamentu, v rozpočtovém a zdravotním výboru, nebo při starostování ve svých domovských Františkových Lázních jsem byl přesvědčen, že máme na dosah návrat normálního života. A přiznám se, těšil jsem se na to.
Netušil jsem ale – stejně asi jako kdokoli z nás – že záhy se vynoří o poznání více šokující, destruktivní události, které budou hýbat celou Evropou, ale i světem. Tou událostí bylo něco, o čem jsme zvyklí si číst jen v zaprášených knihách, nebo to, co občas sledujeme ve zprávách ze vzdálených končin světa.
Do Evropy totiž přišla válka. Vojáci Ruské federace, po měsíce se hromadící v desetitisícových počtech na ukrajinských hranicích, nevyprovokovaně zaútočili na svého souseda. Iluze, že tak v Evropě v jednadvacátém století už války nepatří, tak definitivně padla. Ruské armády připomněly nám všem, že za velmocenskými ambicemi a nablýskanými tanky vždycky zůstávají jen rozbombardovaná města a trpící lidé. Ukázalo se také, že se Rusové neštítí napadání civilních cílů, stejně jako to, že jim nic neříkají běžné civilizované zvyklosti – a tak používají zakázané nehumánní zbraně, či riskují zamoření radiací při ostřelování jaderné elektrárny. Nelze se divit, že lidé začali ze země postižené válkou utíkat. Naše hranice během pár dnů překročily desítky tisíc válečných uprchlíků z Ukrajiny. Odhaduje se, že počet překoná sto tisíc.
A teď, po přečtení předchozího odstavce se asi ptáte, proč se ten můj článek zaštiťuje optimismem. Možná vám to připadá zcela nepatřičné. Tak já vám zkusím vysvětlit, proč i ve světle posledních týdnů zůstávám na straně naděje a zdrženlivého, opatrného optimismu.
Tenhle barbarský útok, který nijak nešetří civilisty a mám za to, že jej každý jen trochu normální člověk musí odsoudit jako akt čirého zla a mocenské zvůle – totiž probudil ohromné reakce po celém světě. Zvedla se nebývalá vlna solidarity a západní země, včetně nás, se semkly jako nikdy. A to i u států, které bývají obvykle ve svých reakcích dost vlažné. K Ukrajincům, kteří hrdinně brání svoji vlast proti ruským okupantům, záhy začala proudit mohutná humanitární i vojenská pomoc. Na útočící Rusko byly uvaleny nebývale silné hospodářské sankce. Země sousedící s Ukrajinou, stejně jako ty vzdálenější, začaly ve velkém chystat zázemí pro válečné uprchlíky. I samotná občanská společnost dávala a dává hlasitě najevo svůj odpor k válce – ale nejen to. Od obyčejných lidí proudí na humanitární i vojenská konta peníze, jejichž množství by asi nikdo nečekal. Členské státy v čele s USA daly zcela tvrdě najevo, že je v tvrdých postojích vůči architektům války, stejně tak i v kolektivní obraně, jednotnější než kdykoli předtím.
To vše ve mně budí opatrnou naději, že tenhle náš svět – přestože se v něm dějí zlé věci – má smysl, má hodnoty a dokáže se semknout proti zlu a agresi. Tuto naději povzbuzují naši spoluobčané, kteří ukázali svou lidskost, solidaritu a spoluúčast i na událostech, které se dějí za našimi hranicemi. Svět, který se dokáže semknout a čelit bok po boku agresi je pro mne rozhodně světem naděje v to, že lidskost, humanita a hodnoty svobodného světa jsou silnější, než jakékoli zlo.
Jan Kuchař, poslanec a starosta Františkových Lázní
Autor: Jiří Duchek, Jan Kuchař
Mohlo by vás také zajímat
24. 4. 2024
STAN podporuje obnovu nábytkové banky
24. 4. 2024