20. 9. 2024
Hlavní stránka Regiony Karlovarský kraj Aktuality Nechci žít v zemi šibenic
Nechci žít v zemi šibenic
25. 2. 2022
Máme si zvykat na hrubost, hloupost a stíny šibenic? Kráčet ulicemi a přihlížet veřejným popravám morálky? Na háku tam visí vedle slušnosti jako kus hadru. Dav se jich zbavil zcela bez zábran, tak lehce, až to vyráží dech. A zákon? Ten jen krčí rameny.
Milan Hloušek, spisovatel
Ne, nemohu ustoupit před šibenicemi ani o krok. Příště by přede mnou totiž mohla stanout gilotina. Nebo zástup pušek.
Já volám, že jenom bídáci staví šibenice. Ten zatracený nástroj kata. Pacholci lomozí, oddaně sekundují, divoce tančí.
Zapomněli jsme snad na šibenice z dob hákových křížů či rudé totality?
Člověče, když dnes nevyslovíš svůj nesouhlas, jasné odsouzení, zítra už může být pozdě. Ďábel se směje, že zase jednou vyhrál. Ha, ha, v pazourech drží trumfy, co už jednou umazal.
Slyším křik. Stále sílí a ten dobrák v koutě mává bezradně rukama. Co mu zbývá? Už je pozdě. Měl se ozvat dřív, než se uvařil jako ta pověstná žába. Neuvědomil si včas hrozbu, která probublává společností.
A tak nám tu místo hub rostou šibenice. Hele, koukejte, už se na ní někdo houpá. To je podívaná. Koho to zarazí? A koho zamrazí, až se probudíme v zemi šibenic? S úpadkem se navrátí chléb a hry.
Pro orámování své myšlenky si s dovolením propůjčím citát Václava Havla: „Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra zřejmě přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.“
Jde o slova moudrého člověka, slova nadčasová, slova varovná. Máme je před sebou a záleží jen na nás, jestli jejich obsah dokážeme využít ve prospěch slušnosti a dobra. Nebo se zítra probudíme v zemi šibenic?
Milan Hloušek, spisovatel
Autor: Jiří Duchek, Milan Hloušek
