Hlavní stránka Regiony Jihomoravský kraj Rozhovor s jihomoravskými lídry Janou Krutákovou a Radkem Holomčíkem

Rozhovor s jihomoravskými lídry Janou Krutákovou a Radkem Holomčíkem

7. 7. 2021

V Jihomoravském kraji jsme vyzpovídali kandidáty Janu Krutákovou a Radka Holomčíka, kteří kromě lásky k jižní Moravě mají společné i členství v zemědělském výboru Poslanecké sněmovny.

Rozhovor s jihomoravskými lídry Janou Krutákovou a Radkem Holomčíkem

Rozhovor s jihomoravskými lídry Janou Krutákovou a Radkem Holomčíkem

Přátelé, odkud oba pocházíte?

Jana: Já se narodila v Jiříkovicích u Brna v prostředí, kde se odehrávala bitva Tří císařů.

Mělo to na tebe nějaký vliv?

Jana: Určitě, tajně doufám, že jsem potomek Napoleona (smích).

Radek: Já jsem ze Strážnice, z folklórní Mekky a z perly Moravského Slovácka. U nás se vedou bitvy tak maximálně ve Verbuňku (smích).

Co pro vás rodné místo znamená?

Jana: Znamená pro mě hodně. Moc ráda se tam vracím, mám tam maminku. Celkově se ráda vracím i do Brna. Je to prostě můj kraj.

Radek: Já se vracím taky moc rád. Mám tam téměř celou rodinu a spoustu kamarádů, vždycky budu Strážničan.

Jak vzpomínáte na studentská léta?

Radek: Studoval jsem Elektroprůmyslovku v Uherském Hradišti a chtěl jsem být astrofyzik, což mě drží dodnes. Od začátků studií jsem chtěl pracovat (to byla podmínka). Chtěl jsem být nezávislý a hned po maturitě jsem začal. Vysokou školu – studoval jsem média a management - jsem dokončil ji při práci. Víceméně mě tak minul klasický studentský život, ale nahrazoval jsem si to „pestrým osobním životem“. Hrál jsem v kapele a užil jsem si to tak nějak po svém.

Jana: Já jsem studovala Průmyslovou školu stavební v Brně a pokračovala jsem tu i na Fakultě stavební. Každý den jsem dojížděla, protože Jiříkovice jsou asi jen 10 kilometrů od brněnského centra, spojení bylo dobré. Pokud jsem mohla, tak jsem si se svými spolužáky studentského života užívala naplno.

V kolik ti jel poslední autobus?

Jana: Ve 23:30, to si pamatuji dodnes (smích). Samozřejmě se stalo, že mi taky párkrát ujel (smích).

Jak trávíte volný čas?

Jana: Nejraději mám posezení s dobrými přáteli u skleničky vína.

Radek: Poslední dobou trávím veškerý volný čas s dcerkou.

Jana: Dceru máš moc krásnou Radku, ta se ti povedla (úsměv).

A kde se dobíjíte?

Jana: Doma v kuchyni, sobotní a víkendové vaření nebo vyvařování různých specialitek jako jsou marmeládky, dýňové hořčice a tak.

Radek: Zamlouvám si marmeládku Jani (smích). Kuchyň máme společnou. Já ještě zmíním zahradu a zkušebnu.

Víme odkud jste. Kam naopak rádi jezdíte na výlety?

Radek: Oblíbený výlet je chození na houby nebo objevování lokální i místní gastronomie. Od doby, kdy máme Anežku mám taky rád chození na místa, kde může něco poznávat a objevovat, třeba do ZOO.

Podělíš se se čtenáři o nějaké tipy na gastro?

Radek: Mám slabost pro polskou kuchyni, takže výlet do Polska je ideální. Taky mám rád lokální gastronomii v Podkrkonoší a na Šumavě a vlastně všude tam, kde se u nás mísí vlivy se zahraničním sousedem, ale rád pojedu tam, kde mi uvaří. Klidně i jen do vedlejšího Radějova, odkud mimochodem pochází náš kandidát číslo 7. Zdravím Martina Hájka do Radějova (smích).

Jana: Já určitě do lužního lesa na kole. Jezdím tam ráda kdykoliv. Pokud si můžu vybrat jinou destinaci, tak v zimě hory a v létě moře, Chorvatsko může být.

Radek: To bude titulek! „Krutáková: Chorvatsko může být!“ (Smích).

Máte nějakou neřest?

Jana: Asi taková neřest je, že občas doma uplatňuji takové direktivní řízení, které jinak používám pouze v práci.

Radek: Jani, buď v klidu. Zdaleka nejsi jediná žena, která doma direktivně řídí (smích). Já bohužel kouřím a mám docela slabost pro plné Ryzlinky. Někdy mám taky „žravou“ a to je trochu neovladatelné (smích).

Co vám chybělo/chybí v souvislosti s pandemií?

Jana: Volnost pohybu, možnost setkávat se s rodinou a přáteli. Chodila jsem pravidelně cvičit, ale teď cvičíme jen online a to je trochu náročnější než klasickou formou. Chodím aspoň běhat, a snažím se posilovat, aby mě nebolela záda.

Radek: Mě nejvíc chybí sociální kontakt, hlavně Strážnice a moji rodiče. Chybí mi taky úsměvy na tvářích lidí – je vidět, že už to trvá dlouho, jsou existenční problémy a doléhá distanc. Chybí mi taky výlety s Anežkou. Prostě takové ty běžné věci.

Jak se s covidem změnila práce poslance?

Radek: Covid znamená tak trochu ztracený rok. Měl jsem přichystanou spoustu práce, která šla v lepším případě do šuplíku a v tom horším do kytek. Covid totiž zabírá 80 % naší práce. Já se věnuji zemědělství, které je v tuto dobu dost upozaděné a v posledním roce se posunulo jen minimálně. Řešíme sice důležité věci, např. myslivecký zákon, ale ne tolik, jak bychom chtěli. Celkem se dá říct, že jsme rukojmí viru.

Jana: Souhlasím s Radkem. Omezení brání také v setkávání se s občany, což jsem dělala moc ráda. Člověka to nabíjí a to je teď bohužel pryč, resp. se to nemůže uskutečnit tak, jak bych si přála. Práce poslance se, tak jak říká Radek, změnila ve svém obsahu. Taky se změnila v tom, že většinou nemáme osobní kontakt a tím chybí živější a konstruktivnější diskuse a práce je ochromená.

Čemu se věnujete ve sněmovně, jaký jsou vaše „srdcová“ témata?

Jana: Životní prostředí a zemědělství a úplně srdcové jsou odpady.

Radek: Zemědělství a hlavně lesnictví a lesnická politika, což je srdcovka. Kromě toho se také věnuji bezbariérovosti.

Jedna věc, ze které máte radost, která se vám jako poslanci a poslankyni podařila?

Radek: Za největší úspěch považuji, že se mi podařilo přesvědčit dostatek poslanců k tomu, abychom výrazným způsobem omezili prodeje státních lesů přímo v lesním zákoně. Jsem přesvědčen, že kdybychom to neudělali, tak už nám kus lesů chybí, resp. už by nebyly státní. Jedná se tu o jednu šestinu rozlohy naší země, takže je to celkem velká věc.

Jana: Jsem ráda, že se mi podařilo prosadit pozměňovací návrh ve financování pozemkových úprav, které dopadají na vše – na venkov i na krajinu. Tyto úpravy jsou totiž možná tím nejdůležitějším nástrojem, jak do krajiny vrátit třeba vodní prvky, které tam kdysi byly, nebo jak oživit krajinu a vrátit ji tu tvář, kterou chceme, aby měla.

Radek: Tomu fandím.

Jana: Díky, zatím se to daří. Finance byly v této oblasti dlouhodobě podhodnoceny a nám se je podařilo navýšit trojnásobně na tři miliardy korun.

Máte nějaká společná témata?

Jana: Jasně, zemědělství a taky oba rádi pěstujeme zeleninu na zahrádce (smích).

Radek: To souhlasí (smích).

V čem byste byli lepší, než tato vláda?

Radek: V první řadě asi v tom, že ani Piráti ani STAN nevznikli jako byznysový projekt, ale proto, abychom řešili reálné problémy – Starostové na komunální úrovni a Piráti to, že establishment není schopen reflektovat realitu 21. století. Ani jedna ze stran nemá za sebou žádné břemeno ve vztahu ke střetu zájmů.

Jana: Jen to doplním. Myslím, že naše vláda bude vycházet z praktických zkušeností a z životních situací, se kterými jako Starostové přijdeme denně do styku. Tohle všechno má vliv na rozhodování a na systematičnost, která v současné vládě chybí.

Jak jste se stavěli ke koaliční spolupráci?

Jana: Na rovinu, ze začátku jsem z toho neměla radost. U Starostů vládla stavovská čest. Za dobu naší existence jsme jako strana ušli kus cesty, jsme silnější, takže jsem byla pro, abychom šli sami. Postupem času a hlavně s postupem diskusí (a také díky situaci v české politice) jsem si ale uvědomila, že cesta spojení sil je tím, co nás může přivést k cílům, které máme.

Radek: V průběhu sedmi měsíců plných debat, diskusí a analýz a celkového hledání modelu, jak to udělat se však ukázalo, že to může fungovat. Spoustu chyb a nedorozumění jsme si vydiskutovali ještě dřív, než mohli vzniknout, takže za mě je to moc dobré. Kdyby nebyli Piráti, tak bych volil STAN, takže pro mě je to spojení přirozené.

Co si ceníte na koaličním partnerovi?

Jana: Na Pirátech si cením dravost a rychlost, to se mi líbí.

Radek: Na STANU si nepřekvapivě cením zkušeností a praktického pohledu.

Je něco, čím vás koaliční partner překvapil?

Radek: Kupa drobností, ale nic zásadního.

Jana: Rychlost, s jakou jsou Piráti schopni reagovat, jak rychle jsou jejich odborníci schopni zpracovat různé rešerše nebo názory na problémy. Za to klobouk dolů.

Měli jste o druhé straně nějaké předsudky?

Jana i Radek: Ne, známe se ze sněmovny.

Koaliční rychlo-test

Nejoblíbenější jídlo?

Radek: Šumajzl.

Jana: Každé jídlo kromě kari.

Nejlepší den v týdnu?

Jana: Pátek. V pátek odpoledne už nastává takové uklidnění a uvolnění, pracovní týden je za mnou, takže nastane pohoda.

Radek: Souhlas (smích).

Hory nebo moře?

Radek: Hory.

Jana: V zimě hory, v létě moře.

Tři věci na pustý ostrov?

Jana: Lahev dobrého vína, knížku a hodně opalovacího krému (smích).

Radek: Nůž, sekera a něco na rozdělání ohně a šel bych hledat Janu s vínem a opalovacím krémem (smích).

Oblíbené místo v JMK?

Jana: Lužní les.

Radek: Strážnice.

Oblíbené zahraniční město?

Radek: Florencie a Berlín.

Jana: Vídeň.

Oblíbený stát kromě našeho?

Jana: Asi Německo, mám tam přátele, takže je to moje srdeční záležitost.

Radek: Slovensko.

Kočka nebo pes?

Oba: Pes.

Kočka nebo domácí prasátko?

Oba: Kočka, ale pokud se jedná o prasátko v chlívku, tak samozřejmě prase (smích).

A na závěr můžete položit každý otázku tomu druhému.

Radek: Jsem trochu zaskočen (smích). Jaké máš ráda víno (vzhledem k předchozím odpovědím)?

Jana: Mám ráda Veltlín nebo Ryzlink – svěží, ovocné, s lehkou kyselostí.

Jana: Už máš připravené políčko na výsadbu papriček?

Radek: Letos sázet nebudu, opravujeme dům a čekáme druhé miminko. U toho bude kampaň, takže letos si té práce užijeme dost (smích).

Životní krédo?

Jana: V životě i v politice hraj fér, možná je to klišé, ale řídím se tím.

Radek: Snažím se žít tak, abych se měl pořád na co těšit, a abych se sám na sebe mohl s klidem podívat do zrcadla. To si myslím, že k životu úplně stačí.

Autor: Martin Vertéši