Hlavní stránka Regiony Jihomoravský kraj Mikuláš Bek: Odstátnění českých škol se zaseklo na půli cesty. Provoz v českých školách platí stát, ale nerozhoduje o jeho nákladech

Mikuláš Bek: Odstátnění českých škol se zaseklo na půli cesty. Provoz v českých školách platí stát, ale nerozhoduje o jeho nákladech

28. 12. 2024

Česká republika má v organizaci základního a středního školství celou řadu unikátů, které však většinou nejsou důvodem k chlubení. Některé naopak způsobují mnoho komplikací. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, dokonce i se Slovenskem nebo Rakouskem, jejichž vzdělávací systémy vycházejí z podobné historie, je naše síť základních a středních škol mimořádně fragmentovaná. Základní a střední školy u nás tvoří téměř 8000 právních subjektů.

 

Mikuláš Bek: Odstátnění českých škol se zaseklo na půli cesty. Provoz v českých školách platí stát, ale nerozhoduje o jeho nákladech

Mikuláš Bek: Odstátnění českých škol se zaseklo na půli cesty. Provoz v českých školách platí stát, ale nerozhoduje o jeho nákladech

Těchto osm tisíc různých školských institucí poskytuje základní a střední vzdělání za velmi odlišných podmínek s ohledem na svou velikost, místo působení i role, které plní. Každý patnáctý učitel je zároveň ředitel školy. Téměř čtvrtina škol přitom vzdělává méně než 50 dětí. Ředitelé i těchto malých škol nejenže vykonávají pedagogickou činnost, ale také zodpovídají za pracovněprávní vztahy, financování, hygienické a bezpečnostní předpisy a další oblasti. Takový model je mimořádně náročný a v Evropě prakticky unikátní.

Tak vysoký počet škol s právní subjektivitou je mimo jiné důsledkem toho, že jsme se před 20 lety rozhodli, že stát předá zřizování škol obcím a krajům, přičemž si ale ponechá jejich financování. To je postaveno na dvou pilířích. První se týká samotné výuky a pedagogické práce, zejména učitelů. Zde stát stanovuje vzorec pro počet učitelů na základě naplněnosti tříd a zároveň financuje platy učitelů podle platových tříd.

Tento model je poměrně přesně normovaný a odpovídá situaci ve školách. Je také logické, že pokud stát nechce zcela rezignovat na dohled nad tím, co a jak se ve školách učí, měl by řídit i financování zajištění výuky. Srovnatelná úroveň a obsah učiva na obdobných typech škol napříč republikou je důležitá například i proto, aby se lidé mohli stěhovat za prací bez obav, zda jejich děti zvládnou změnu školy.

Druhý pilíř státního financování se týká provozu obecních a krajských škol a zahrnuje také prostředky na platy nepedagogických pracovníků. Celkový objem peněz na tyto podpůrné činnosti školy ovlivňuje řada parametrů, jako třeba počet tříd nebo vydaných obědů ve školní jídelně.  Ředitelé škol pak rozhodují, jak tyto prostředky využijí – zda například najmou více pracovníků, rozdělí vyšší odměny, nebo naopak omezí úvazky.

Stát tedy v tomto případě hradí náklady, které ale neřídí a navzdory komplikovaným vzorcům ani nedokáže zohlednit specifické místní podmínky provozu škol. Již několik let se proto diskutuje o možnosti převést financování nepedagogického personálu na zřizovatele, v případě veřejného školství na kraje a obce. Tato změna byla zahrnuta i do vzdělávací strategie schválené v roce 2020. 

Tento krok považuji za racionální. Jako ministr, který chápe potřeby obcí, ho zároveň vnímám jako příležitost ke zvýšení efektivity školství. Navýšení daňových příjmů dá obcím větší kontrolu a usnadní plánování. 

Obce a kraje mají lepší znalost místních podmínek, a mohou tak pružněji reagovat na potřeby jednotlivých škol. Místní samosprávy navíc mohou lépe zapojit podnikatelské subjekty a místní firmy do spolupráce, což přispěje k efektivnějšímu fungování škol.

Navrhovaná změna by spočívala v tom, že by stát nadále financoval pouze pedagogickou práci a vše, co s ní přímo souvisí. Nepedagogičtí pracovníci a část neinvestičních výdajů (tzv. ONIV) by byli financováni z rozpočtů zřizovatelů, tedy obcí a krajů, za současné změny rozpočtového určení daní pro obce a kraje. Celková částka, kterou by stát převedl, činí přibližně 30 miliard korun ročně (v cenách roku 2024). Obdobný model funguje například v Německu, kde jsou učitelé zaměstnanci státu, zatímco ostatní personál financují obce.

Pokud by tato změna byla schválena, zřizovatelé by získali adekvátní prostředky, které by zahrnovaly současnou úroveň financování navýšenou o předpokládaný růst platů. Návrh počítá s tím, že první změny by se mohly zavést od 1. září příštího školního roku.

Legislativní proces je nastaven tak, aby obce měly dostatek času na přípravu. Koncem ledna budou k dispozici přesné kalkulace pro rok 2025 a jednotlivé obce si budou moci ověřit, jaké prostředky obdrží. Tyto informace umožní plánovat rozpočtová opatření s předstihem.

Na závěr chci zdůraznit, že změna nebude mít negativní dopady na pracovní podmínky nepedagogických zaměstnanců. Zřizovatelé budou mít možnost ponechat současný model jejich práce, nebo zvolit jiný přístup. Navýšení prostředků zajistí, že obce budou moci tyto náklady pokrýt.

 

Autor: Mikuláš Bek