18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Jihomoravský kraj Kde se rodí bohatství?
Kde se rodí bohatství?
19. 7. 2017
Nizozemská domácnost je sedmkrát bohatší než ta česká. Jakub Krainer se zamýšlí nad srovnáním s bohatšími zeměmi i možnostmi ekonomického růstu, které Česká republika má a dosud je nevyužívá.
Dnes na západní země ztrácíme. Nemusí to tak být ale napořád aneb pět receptů jak dohnat a předehnat sedmkrát bohatší Nizozemce.
Česká republika je krásná země ve střední Evropě. Patří k nejbezpečnějším státům na světě. Oplývá malebnou přírodou a bohatými lesy, rozsáhlou produkcí i konzumací piva, vína a pálenek, což přispívá k relativní spokojenosti obyvatel, kteří si kromě vlastních domovů mohou často dovolit i „weekendhouse.“
Z hlediska bohatství jsme v rámci Evropy průměrní. Přesně 88 % průměru EU (včetně Velké Británie). Což vypadá jako velmi dobrý výsledek, ale realita je jiná. Čím východněji, tím více chudší země tento průměr EU stahují. V porovnáním s Německem jsme na 71,5 % HDP na hlavu. Ani to nevypadá zle. Jenže realita je truchlivější.
Hrubý ‚národní‘ produkt po očištění od dividend zahraničních investorů už nás háže těsně pod 40 % úrovně Německa. Ještě tristnější je bilance čistých mezd – 36 %. Němec si za svou výplatu může dovolit třikrát tolik. Pokud se chcete opravdu vzteknout, můžete si porovnat majetek domácností. Tam jsme na pouhé čtvrtině oproti Německu a dokonce na 13,9 % oproti Nizozemcům. Jinými slovy Nizozemec je více než sedmkrát bohatší.
Jak zbohatnout?
Nůžky mezi námi a západem jsme dokázali přivřít pouze v prvních letech po revoluci. Z 10 na 36 % vůči Německu. Od té doby naše reálné mzdy (co si za svůj příjem skutečně pořídíme) stagnují. V růstu HDP sice často vykazujeme o něco lepší výsledek, než Rakušané či Němci, zapomínáme ale na dvě skutečnosti. A sice růst těchto sousedů z vyššího základu, kde i nižší procentuální přírůstek znamená větší příliv peněz do ekonomiky a také zmíněné odlévaní dividend. Jinými slovy námi vydělané peníze utrácíme v obchodech a podnicích se zahraničními vlastníky a zisk se nerozpouští v české ekonomice, ale mizí za hranicemi, kde pomáhá udržovat příjmovou nerovnost západní a střední Evropy.
Jakkoliv zdrcující se takové srovnání může zdát, není definitivní. Z každé šlamastyky existuje cesta ven a Česká republika dnes může využít pět receptů, které pootočí kolem dějin. Jako v případě Lichtenštejnska, které bylo ještě před 70 lety chudou zemědělskou a zaostalou zemí, odkud odcházeli lidé za prací přes hranice. Dnes je to naopak a dříve chudá placka má polovinu všech pracujících dojíždějících z bohatého Rakouska a Švýcarska.
Pět receptů pro Českou republiku zní:
Investice do vzdělání.
Nelze budovat bohatší ekonomiku – technologicky náročnější, výkonnější, s vyšší přidanou hodnotou – pokud ji nebude mít kdo vykonávat. Duální vzdělávání v rámci firem, náročnější osnovy, angličtina jako povinný druhý jazyk.
Investice do infrastruktury.
Nelze budovat jakoukoliv ekonomiku v nefungujících sítích. Pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu je podmíněný kvalitními cestami – snadnou, rychlou a bezpečnou přepravou. Mluví o tom všichni, ale dosud žádná vláda (dokonce ani strana) neudělala z infrastruktury svoji prioritu. Je to nákladné, ale zároveň se jedná o nejefektivněji vynaloženou korunu ze státní pokladny.
Fungující stát.
Aby mohlo cokoliv vzniknout z čiré aktivity lidí, potřebuje to vhodné podmínky. Fungující právní stát, dotažené kauzy, spravedlivé rozsudky, ustálenou rozhodovací praxi, kratší řízení. Kapitál potřebuje navíc i fungující banky, burzu a investiční společnosti. To vše může ovlivnit stát pečlivou normotvorbou a ještě důslednějším vymáháním dodržování takových pravidel.
Práce.
Ať hodí kamenem ten, kdo nemá pracovní rezervy. Ať už jste zaměstnanec nebo živnostník, vždy můžete pro svého šéfa odvádět víc. Kvůli tomu, že se nepředřeme, musíme v práci trávit více času, než Němci nebo Švédové. Produktivnější jsou podle OECD dokonce i Řekové! Platí, že práce každého jednoho z nás tvoří bohatství země. Pracovní návyky by měli získávat už středoškoláci povinnými stážemi ve firmách.
Podnikatelské myšlení.
V Lichtenštejnsku jej nastartovali do takové míry, že dnes mají více registrovaných firem, než občanů státu. Z mého pohledu sen. Stát musí vytvářet podmínky (už ve školách), aby z nezaměstnaných dělal zaměstnané, ze zaměstnanců podnikatele a z podnikatelů investory. Ve veřejném diskursu bychom měli začít velebit ty, kteří od státu nic nechtějí. Ještě více ty, kteří vytvářejí pracovní místa. A nejvíce ty, kteří budují globální firmy a přinášejí dividendy ze zahraničí do České republiky. Dnes můžeme konkurovat západu nižšími náklady i východu vyšší kvalitou. Stát může v ekonomické diplomacii hrát daleko větší úlohu.
Země, které zbohatly (jinak než ropou) důsledně aplikovaly alespoň jeden z těchto pěti kroků. Začasté však jejich kombinaci. Česká republika má možnost aplikovat je všechny. Pojďme si říct, že tohle jsou naše priority. Přestaňme ten více než bilion a čtvrt korun státního rozpočtu rozhazovat vidlemi na všechny strany jako opilí sedláci a investujme jej prosím do těchto oblastí. Zasaďme semínko a pozorujme, jak vzklíčí mocný a bohatý národ v srdci Evropy. Schopnosti i podmínky k tomu máme. Můžeme zůstat navždy montovnou a chudým národem nebo vykročit k bohatství podobně jako Lichtenštejnsko. Je to jen na našem rozhodnutí.
Autor: Jakub Krainer
