23. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Jihomoravský kraj Aktuality Rezignujeme jako před 70 lety?
Rezignujeme jako před 70 lety?
11. 7. 2018
Ing. Petr Štráfelda, kandidát na Brno-střed, se zamýšlí nad silou rozhodnutí jednoho jedince.
Docela nedávno mě zajímala historie předválečného a válečného Německa. Přál jsem si pochopit to, co se dnes asi zdá nepochopitelné všem. Jak mohlo dojít ke všem těm absurdním a nesmyslným bezprávím a krutostem? Proč byli zabíjeni lidé po milionech jen kvůli stupidním předsudkům? Němci jsou nám celkem příbuzní, podle mého názoru více, než si je mnoho našich spoluobčanů ochotno přiznat. Mezi Němci mám přátele, jsou to naprosto civilizovaní a kulturní lidé. Protože věřím, že lidé a jejich povaha se nemění, nemohl jsem pochopit, co se muselo stát, aby tihle normální lidé tolerovali, nebo se dokonce aktivně účastnili hrůz, ze kterých se stejným lidem v jiné době dělá špatně. Dostala se mi do rukou kniha s názvem They Thought They Were Free: The Germans 1933-45 od Miltona Sanforda Mayera. Bylo to v době, kdy lidem vadilo, když politik nedokázal vysvětlit důveryhodně své příjmy, ale měl dostatek slušnosti, že rychle odešel. Také to bylo v době, kdy se lidé většinou nebáli cizích studentů a pracovníků pro jejich původ. Kniha vypráví příběh deseti obyčejných Němců, členů NSDAP. Kromě jednoho nebyl žádný z nich přesvědčený o správnosti tezí, na kterých nacismus stál, věděli, že jde o hlouposti, často směšné a absurdní. Knihu jsem dočetl, ale jediné, co jsem pochopil, bylo to, že strach a netečnost mlčící většiny jsou schopny dát zelenou tomu nejhoršímu, čeho je schopná aktivní hloupá menšina, když má pocit, že může vše.
Během několika následujících let došlo k několika důležitým událostem: finanční krize, vzestup sociálních médií, úpadek médií klasických, konflikt v Sýrii, islamistický terorismus, ruská okupace Ukrajiny a migrační vlna. Tyto události změnily náladu české společnosti takovým způsobem, že to, o čem jsem hledal informace v knihách, jsem začal sledovat v přímém přenosu a už jsem nepotřeboval číst rozhovory s naivními kolaboranty. Mohl jsem se s nimi bavit při obědě v pracovní pauze. Dnes mohu být svědkem dialogu, ve kterém je jako přijatelné řešení problémů s imigrací chápáno střílení imigrantů na hranicích. Trestání jednotlivců na základě kolektivní viny je dnes běžně chápáno jako správná cesta. V posledních několika volbách lidé nevolí ty, kteří jsou bezúhonní, ale ty, kterým lidé věří, že se pomstí za nás, vykonání msty je dnes důležitější pravda a spravedlnost. Lež je v nejvyšších patrech politiky tak běžná, že už jsme si na ni zvykli, vrah může být celebritou, komunistický zločinec může být premiérem.
Z knihy o německých obyčejných nacistech mi utkvěla myšlenka nejvzdělanějšího a nejkultivovanějšího z nich. Učitel, který vstoupil do řad nacistů za účelem krytí svých odbojových aktivit se vracel k okamžiku, kdy svůj vstup do NSDAP podepsal. Věděl tehdy, že jeho podpis znamená osobní rezignaci. Podepsal, protože měl strach. Později věřil, že za následující události sám osobně nese odpovědnost, protože kdyby se dokázal vzepřít svému strachu, statisíce jiných by se ve stejné situaci vzepřeli stejným způsobem. Protože zprvu nevěřil, že jeden člověk může něco změnit, vzdal se a podepsal, stejně jako statisíce dalších, kteří v tu chvíli, pod podobným tlakem, uvažovali stejně. Dnes ve svém okolí vidím něco podobného. V mé sociální bublině neznám nikoho, kdo by věřil našemu trestně stíhanému premiérovi, ale jejich pobouření nedosahuje takové úrovně, aby svůj názor šli prezentovat svou přítomností na demonstraci podobně smýšlejících, případně rezignují s tím, že jeden člověk sám stejně nic nezmění. Čekám, až jeden z nich změní názor, protože v tu stejnou chvíli tisíce jiných, jemu podobných, ho změní také. Na každém jednom z nás záleží, můžeme svět kolem nás měnit, když budeme jen trochu méně pohodlní a trochu více odvážní. Snad nebudu čekat příliš dlouho.
Autor: Ing. Petr Štráfelda
Mohlo by vás také zajímat
