18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Vzpomínky na "Samet" - Vzpomínka na 17.listopad 1989 - Věra Dvořáková, členka STAN Praha 1
Vzpomínky na "Samet" - Vzpomínka na 17.listopad 1989 - Věra Dvořáková, členka STAN Praha 1
8. 11. 2019
Jsem z rodiny, co měla s komunismem problém. Přesto po těžkostech s přijetím na vysokou školu se soudruzi rozhodli, že mě ke studiu přijmou. A tak jsem v té době učila. 17. listopadu jsem běžela už v 7 hodin ráno na stanici VB pro nový občanský průkaz, byla jsem rozhodnuta jít na Albertov a nechtěla zavdat příčinu ke střetu s propadlou legitimací.
Listopad 1989 z archívu pražské zastupitelky a starostky Slivence, RNDr. Plamínkové
Moji žáci mě to dopoledne hodně uháněli, abych jim všechno řekla, jak to bylo s Palachem, v srpnu 1968 atd. Strašně jsem jim to chtěla všechno vyprávět, zároveň jsem věděla o některých žácích, že by mi to neprošlo. Rozloučila jsem se s nimi slovy, myslím, že vám všechno velmi brzy řeknu. A odpoledne jsem šla na Albertov. Připadalo mi, že se stal zázrak, co všechno se tam říkalo a co bylo na transparentech. Po projevech se dav vydal přes Vyšehrad dolů do města. Na Vyšehradě se zpívaly všechny možné zakázané písně od Masarykovy Ach synku, synku ,přes Kryla po Hutku. Cestou dolů jsem si říkala, jestli tady někde jsou, tak nás tady v té soutěsce mohou postřílet a zmordovat. Prošli jsme dolů na nábřeží, tam ze mě obavy spadly. Dav šel po nábřeží a skandoval, lidé vystupovali z tramvají a přidávali se. Neopakovatelná atmosféra. U Havlova bydliště se volalo ať žije Havel. A to už jsme docházeli k Národnímu divadlu. Vůbec jsem netušila, že jsou všechny mosty obsazené. Potkala jsem své žákyně a ty mi říkali, že jsou fízlové všude A moje odpověď ? Holky,nás je tolik, že nás nedostanou. Z Národního divadla mával Boris Rösner a další. Byla jsem promrzlá a strašně se mi chtělo na záchod a tak jsem zahnula do ulice Karoliny Světlé a utíkala domů do Betlémské. Nestačila jsem zírat, kolik pohotovostních vozů a všeho bylo v Konviktské ulici. Přesto jsem přiběhla domů, zjistila, že rodina je v pořádku a se slovy je to úžasné, je nás tam hodně, jsem nechala děti mým rodičům a vytáhla manžela na Národní. Tam už se ale napětím vzduch mohl krájet, uzavřena Spálená, uzavřen průvod. Zmateně jsem pobíhala před Májem a zkoušela s těmi mladíčky v uniformách VB diskutovat, snažila se prorazit (ta naivita) kordon ve Spálené. Náhle po nás vystartoval starší VB a my navíc uviděli pochodující rudé barety od Václavského náměstí. Můj muž na mě zařval utíkáme. Utekli jsme do Charvátovy ulice ke kamarádce, kde jsme zůstali až do 2 hod.ráno. cestou domů jsme viděli kaluže krve, servané oblečení. A u nás seděl a vyprávěl zbitý Honza Patočka, který byl v tom presu na Národní a dostal možnost úniku podloubím Kaňkova domu. Napínavé dny nás čekaly. V pondělí jsem ve škole dětem vyprávěla nejenom o pátku ale o všem, co chtěly vědět….
Věra Dvořáková, členka STAN v Praze 1
Autor: Vlasta Urbánková
