Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Vladimír Balaš: Opakující se diskuse o platech poslanců, vážně míněná snaha o správné nastavení nebo ryzí populismus

Vladimír Balaš: Opakující se diskuse o platech poslanců, vážně míněná snaha o správné nastavení nebo ryzí populismus

28. 3. 2025

Líbí? Zní to lákavě. V historii parlamentarismu se lze setkat se všemi uvedenými variantami, a ještě se sadou sub-variant. Ale má to háček. A možná ne jeden. Trochu to připomíná důvodovou zprávu k zákonu č. 62/1954 Sb., o náhradách poslanců Národního shromáždění. Ale k tomu se ještě dostaneme v historickém ohlédnutí.

V každém případě se platy poslanců opakovaně zabývá Poslanecká sněmovna, Ústavní soud, a dokonce i Evropský soud pro lidská práva (Kubat et al v. Czech Republic). Je to takový politicko-populistický evergreen. Stačí se podívat na webové stránky poslanecké sněmovny. Sněmovních tisků, které navrhují zmrazení platů zákonodárců, jejich snížení nebo jakoukoli jinou změnu (např. zrušení nebo nahrazení nejrůznějších benefitů spojených s výkonem funkce poslance), tam najdeme jen od vzniku České republiky tucty. Ne každý návrh ale dojde svého naplnění, a ty, které se podaří prosadit prostřednictvím odpovídající novely zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (zákon č. 236/1995 Sb.), vzbuzují zpravidla vášně a emoce, stávají se nástrojem v rukách populistických i nepopulistických politiků a nezřídka jsou podrobeny následné kontrole ústavnosti. Ostatně, Ústavní soud se platy poslanců zabýval, jestli se nemýlím, asi šestnáctkrát, naposled v roce 2024 a není vyloučeno, že se tímto tématem bude brzy zabývat znovu.

Platy představitelů státní moci, včetně platů zákonodárců a soudců jsou vděčným tématem odborných i bulvárních článků, odborných monografií, kvalifikačních prací a srovnávacích analýz, několik bylo dokonce vypracováno Parlamentním institutem. Téma je to zkrátka žhavé a kromě politiků a prostých občanů zaměstnává mysl, právníků ekonomů, politologů, sociologů, historiků a představitelů dalších vědních oborů, leč ani těm se nepodařilo

Česká republika není jediným státem, kde se tato otázka opakovaně řeší a když se ohlédneme do historie, zjistíme, že jde otázka odměn volených i nevolených zástupců lidu zaměstnává hlavy politiků i občanů už po celá staletí. Téma je to stále živé, jeho předmět je však poměrně úzký a stále dokola se řeší, jestli nemá být výkon funkce zákonodárce přece jen pouze čestný nebo jestli mu za práci pro své voliče nebo lid obecně, přísluší nějaká odměna a výhody a v případě, že je druhá otázka zodpovězena kladně, hledá se odpověď na otázku, jaká má přiměřená odměna být.

V České republice upravuje otázku hmotného zabezpečení členů parlamentu zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále také (zákon), který mj. zrušuje zákon České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady.

Předchůdcem tohoto zákona byl zákon č. 36/1989 Sb., o poslancích České národní rady, který v § 25 upravujícím „Náležitosti poslanců“ stanovil, že se poslanecká funkce vykonává bezplatně, v čemž navazoval na předchozí právní úpravy platné v době socialistického zřízení, konkrétně na zákon č. 62/1954 Sb., o náhradách poslanců Národního shromáždění, zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 111/1960, o náhradách poslanců Národního shromáždění, zákon č. 183/1964 Sb., o jednacím a pracovním řádu Národního shromáždění a zákon č. 1/1969, o jednacím řádu České národní rady.

Právní úprava z období před únorovým převratem  byla zakotvena v  zákoně č. 319/1920 Sb. z. a n., o náhradě předsedům, místopředsedům a členům sněmovny,v  zákoně č. 115/1921 Sb. z. a n., o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé, a po II. Světové válce v dekretu prezidenta republiky č. 106/1945 Sb. z. a n., o platech členů Prozatímního Národního shromáždění.

Zákon č. 246/1948 Sb., o náhradě poslanců Národního shromáždění, který byl přijat už po únorovém puči dne 25. října 1948 ještě navazoval na dekret presidenta republiky č. 106/1945 Sb. z 23. října 1945, o platech členů Prozatímního Národního shromáždění, se vztahoval obdobně na poslance Národního shromáždění.

Zatímco v dobách demokratického státního zřízení byly členům zákonodárného sboru přiznány platy, v dobách totality nebo v dobách konstituční monarchie byl výkon poslaneckého mandátu chápán jako „čestný“, t.j bez nároku na odměnu.

Zákon č. 121/1920 Sb. z. a n., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, která byla v jiných směrech inspirací Ústavy, neboť ta v čl. 27 výslovně stanovila, že „členové obou sněmoven mají nárok na náhradu, jejíž výši stanoví zákon“. Těmito zákony byly nejprve zákon č. 319/1920 Sb. z. a. n. a poté zákon č. 115/1921 Sb. z. a n.

Nárok na odměnu zakotvil na ústavněprávní úrovni i ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava československé republiky v § 48 odst. 2. Jak je uvedeno níže v textu, zakotvení nároku na odměnu za výkon mandátu na ústavní úrovni je časté i v jiných vybraných evropských státech.

Návrat k demokracii s sebou přinesl i novou úpravu a od roku 1990 byly poslancům přiznány platy. Podle některých autorů lze za určitý nedostatek stávající právní úpravy považovat skutečnost, že nárok na odměnu za výkon mandátu poslance nebo senátora není jakožto jedna ze záruk nezávislého výkonu jeho mandátu upraven právním předpisem majícím sílu ústavního zákona. To je rozdíl oproti Ústavní listině Československé republiky z roku 1920.

Otázkou zůstává, zda za určitý nedostatek stávající právní úpravy nelze vnímat skutečnost, že nárok na odměnu za výkon mandátu poslance nebo senátora není jakožto jedna ze záruk nezávislého výkonu jeho mandátu upraven právním předpisem majícím sílu ústavního zákona, tak, jak tomu bylo za První republiky.

Určení platové základny podle současné právní úpravy

Platová základna byla od přijetí zákona 236/1995 Sb. počítána jako „násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.“ Vzhledem k tomu, že Český statistický úřad přestal koncem roku 2016 zveřejňovat průměrné mzdy podle rozdělení na podnikatelskou a nepodnikatelskou sfér a na průměrnou mzdu v nepodnikatelské sféře byly navázané právě platy soudců, státních zástupců i politiků včetně prezidenta, bylo nutno původní ukazatel nahradit ukazatelem jiným, jinak by zákon by tak odkazoval na neexistující údaj.

Tímto ukazatelem se stala od přijetí novely zákona č. 236/1995 Sb. zákonem č. 587/2020 Sb. „průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok“.

K výpočtu platové základny poslance a senátora je nutno nejprve znát platovou základnu soudce.  Pro její vypočtení jsou nezbytné dva údaje, (a) průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené za předminulý rok, (b) násobek průměrné mzdy. Základní plat poslance je pak určen jak 83,3% platové základny soudce. Plat řadového poslance je pak určen z platové základny poslance platovým koeficientem 1,08. Platový koeficient se zvyšuje podle toho, jestli jde o místopředsedu výboru, předsedu podvýboru místopředsedovi poslaneckého klubu za každých 15 členů klubu atd až po předsedu komory Parlamentu od 0,11 až po 1,82.

Kromě toho náleží poslanci náhrady výdajů, jak je stanoveno v § 9 zákona a některým funkcionářům Poslanecké sněmovny ještě naturální plnění podle ustanovení § 10 zákona.

Snaha o zmrazení platu poslanců

Se snahami o snížení nebo zmrazení platů poslanců se v naší novodobé historii setkat opakovaně. V současné době je na stole několik návrhů, nejvíce sledované jsou dva návrhy, jeden je špatný a ten druhý ještě horší. Oba, tj. jak návrh poslance Babiše, tak vládní návrh, jsou více či méně populistické a Babišův návrh lze považovat za ryzí politický předvolební kalkul a vládní návrh se snaží do jisté míry následovat opoziční návrh s tím, že nabízí jisté změny, které by snížily růst platů poslanců ale nezmrazily jej úplně.

Návrh poslance Babiše uvádí, že „podle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 450/2023 Sb. činí platová základna pro představitele pro rok 2024 94 775 Kč. Ačkoliv v důsledku přijatého „konsolidačního balíčku“ platy představitelů v roce 2024 ve srovnání s rokem 2023 zásadně nerostly, v roce 2025 mají tyto platy vzrůst o více než 13 %. Tento růst je důsledkem vládního návrhu novely zákona o platu reagujícího na derogační nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/24, který s účinností od 1. ledna 2025 zvyšuje koeficient výpočtu platové základny soudců na 3násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství. S ohledem na to, že výpočet výše platové základny představitelů je vázán na výši platové základny soudců, má vyšší platová základna soudců v kombinaci s vývojem nominální mzdy v národním hospodářství za následek zvýšení platu i pro představitele.“

Poslanec Babiš sice nemá pravdu, když tvrdí, že nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/24 s účinností od 1. ledna 2025 zvyšuje koeficient výpočtu platová základny na soudců na trojnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství, Ústavní soud pouze zrušil k 31.12.2024 ustanovení § 3 odst. 3 zákona ve slovech „2,822“ násobek, na druhou stranu toto ustanovení pochopili stejně jako poslanec Babiš soudci, kteří si bez zákonné opory sami určili platy, v nichž vycházejí z 3násobku, s nímž návrh poslance Babiše operuje.

Poslanec Babiš navrhuje změnit § 4 zákona a zmrazit na 5 let výši platové základny tak, aby „do 31. prosince 2029 činí platová základna představitelů 94 775 Kč“, což je jedna z možností, jak omezit růst platů poslanců. Návrh se netýká soudců, týká se pouze „představitelů“. Náležitosti představitelů jsou uvedeny v části druhé zákona a patří sem s největší pravděpodobností, vycházíme-li ze systematického výkladu, poslanci a senátoři, členové vlády, prezident republiky, soudci Ústavního soudu, členové, viceprezidednt a prezident NKÚ, členové, místopředsedové a předseda Rady pro rozhoasové a televizní vysílání, místopředseda a předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů, členové, místopředseda a předseda Rady ústavu pro studium totalitních režimů, a členů Národní rozpočtové rady a členů, místopředsedy a předsedy NSA.

Otázkou tak je, zda se návrh dotýká i samotných soudců Ústavního soudu, kteří by v případě přijetí návrhu poslance Babiše mohli rozhodvat o svém vlastním platu. Soudci Ústavního soudu náleží, v souladu s ustanovením § 17 zákona, plat určený z platové základny platné pro soudce platovým koeficientem ve výši 2,06. Navrhuje-li návrh poslance Babiše zmrazit platovou zákkladnu „představitelů“ mezi něž v systematice části druhé zákona patří i soudci Ústavního soudu, mohl by tento návrh derogovat i výše zmíněné ustanovení § 17 zákona. Uvidíme

Vládní návrh ve své důvodové zprávě ve sněmovním tisku 825/0 uvádí, že „od 1. ledna 2021 byla výše platových základen představitelů, soudců a státních zástupců stanovena ve výši platné pro rok 2020. Od 1. ledna 2022 však došlo k reaktivaci automatického určování výše platové základny v návaznosti na vývoj průměrné mzdy za předminulý kalendářní rok, avšak od února téhož roku byly platové základny opět fixovány v přechozí výši; tj. fakticky sníženy. V listopadu 2023 byl přijat zákon č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (takzvaný konsolidační balíček). Tento zákon sledující záměr konsolidace stavu veřejných financí obsahoval i změnu zákona č. 236/1995 Sb. spočívající ve snížení koeficientu pro určení výše platové základny soudců z trojnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok na hodnotu 2,822násobku průměrné mzdy od 1. ledna 2024. Uvedená změna byla napadena v řízení před obecným soudem, který předal věc k posouzení Ústavnímu soudu za účelem posouzení konformity této úpravy s principem ochrany nezávislosti soudců. Následně pak vydal Ústavní soud v příslušném řízení nález sp. zn. Pl. ÚS 5/24 ze dne 15. května 2024 (publikován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod číslem 211/2024 Sb.), jímž ve výše uvedeném ustanovení zákona č. 236/1995 Sb. zrušil s účinností od 1. ledna 2025 slova „2,822násobek“. „

Podle právní úpravy činí platová základna pro představitele od 1. ledna do 31. prosince kalendářního roku 83,3 % platové základny pro soudce (§ 3 odst. 3 část věty první za středníkem zákona č. 236/1995 Sb.). Zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, upravuje v § 3 odst. 3, že pro státní zástupce činí platová základna 90 % platové základny stanovené pro soudce.

Vládou navrhovaná právní úprava spočívá v nahrazení hodnoty koeficientu sloužícího ke stanovení výše platové základny soudců poté, co Ústavní soud judikoval, že trvalá změna hodnoty koeficientu ve výši 2,822násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za předminulý kalendářní rok je v rozporu s ústavním pořádkem, a to jak z hlediska své výše, tak také s ohledem na procedurální okolnosti schválení výše koeficientu.

Soudcům tak na základě této změny bude po uplynutí účinnosti přechodného ustanovení v § 4 zákona č. 236/1995 Sb., příslušet plat stanovený na základě 3násobku průměrné mzdy v národním hospodářství. Do 31. prosince 2025 by měla navrhovaná platová základna činit pro soudce 121 685 Kč a pro představitele 101 364 Kč.“.

Aby bylo alespoň částečně dosaženo zamýšlených úspor na výdajové straně státního rozpočtu, stanovuje se v návrhu pro výpočet platových základen všech subjektů spadajících do osobní působnosti zákona č. 236/1995 Sb., resp. zákona č. 201/1997 Sb., zpomalení růstu platových základen alespoň v kalendářním roce 2025.

Návrh dočasně, na jeden rok, ponechává účinné nastavení výpočtu platových základen způsobem, jak by bylo vyplývalo ze zákona č. 349/2020 Sb.

Míra nárůstu výše platových základen od 1. ledna 2025 odpovídá nárůstu průměrné mzdy v národním hospodářství mezi roky 2022 (uveřejněné dne 5. 6. 2023 na stránkách ČSÚ) a 2023 (uveřejněné dne 3. 9. 2024 na stránkách ČSÚ), které tvoří základ pro výpočet platových základen pro rok 2024 a rok 2025), a činí 6,95 %.

Vládní návrh rovněž zmrazuje platovou základnu, na rozdíl od návrhu poslance Babiše tak nečiní na pět let, ale jen na rok a nezmrazuje ji na předešlé úrovni, ale namísto 13% růstu, který by odpovídal vývoji průměrné mzdy za předminulý kalendářní rok a za roky, po které byl poslanecký plat zmražen, navrhuje růst ve výši 6,95%.

Zatímco návrh poslance Babiše zcela vypouští zmrazení u soudců, a to jak pokud jde o násobek tak pokud jde o parametru průměrné mzdy, ale jinak dopadá na všechny ostatní adresáty příslušného zákona, dopadá mírnější omezení růstu platů na všechny ty, kteří spadají do rozsahu působnosti zákona, včetně soudců.

Jak na takový návrh budou reagovat soudci je předvídatelné, jak bude rozhodovat Ústavní soud nejspíš také.

Připomínám jen, že růst platů byl přibržděn pouze v souvislosti s covidovou krizí, což Ústavní soud přijal, neboť vláda dokázala svůj návrh dostatečně dobře zdůvodnit a přijaté opatření spočívající ve snížení násobku nebylo považováno za diskriminační.

 

Vraťme se ale k platům zákonodárců. Měly by být tyto platy garantovány stejně jako platy soudců. Proč vadí zásahy do platů soudců a neplatí tak úplně zásahy do platů poslanců a senátorů…?

Je materiální zabezpečení poslanců a senátorů méně důležité, než materiální zabezpečení soudců? K čemu by mělo adekvátní materiální zabezpečení poslanců sloužit.

Materiální zabezpečení poslanců představuje prostředky zejména finančního a hmotného charakteru (byť je pod něj možné podřadit i poskytování odborné pomoci napomáhající zvýšit kvalitu práce člena parlamentu), jejichž účelem je podílet se především na zajištění nezávislého výkonu mandátu člena parlamentu.

Aby materiální zabezpečení plnilo svou funkci, musí být poskytováno v dostatečné výši a v dostatečném rozsahu. Adekvátní hmotné zabezpečení členů parlamentu má význam hned z několika důvodů. Předně napomáhá jejich nezávislosti na vnějších finančních tlacích, obchodních či lobbistických zájmech, kterým mohou být při výkonu své funkce vystaveni, a umožňuje vykonávat mandát člena parlamentu všem osobám nadaným pasivním volebním právem bez ohledu na jejich sociální status a dosavadní finanční situaci.

Výše a rozsah materiálního zabezpečení musí být takové, aby členům parlamentu umožnily pokrýt všechny potřeby a výdaje s výkonem mandátu spojené a zároveň jim zajistily i určité sociální postavení, které k výkonu funkce člena parlamentu patří.

Na druhou stranu je zřejmé, že ani dostatečná výše a rozsah materiálního zabezpečení  není s to zabránit tomu, že člen parlamentu některému z vnějších tlaků podlehne.

 

Závěrečné shrnutí

Význam adekvátního odměňování zákonodárců

Odměňování zákonodárců není pouze otázkou formální spravedlnosti, ale také klíčovým faktorem pro zajištění nezávislosti a odpovědného výkonu jejich funkce. Dostatečné platy podporují integritu, zvyšují přitažlivost funkce pro kvalitní kandidáty a pomáhají minimalizovat riziko korupce.

Odpovědnost zákonodárců v kontextu poslaneckého slibu

Lze uvažovat o paralelách se soudci, kteří rovněž podléhají přísným standardům etiky a odpovědnosti. Poslanecký a senátorský slib obsahuje závazek sloužit veřejnému zájmu, což by mělo být reflektováno i ve finančním ohodnocení, které zajistí, že zákonodárci mohou svou práci vykonávat nezávisle a profesionálně.

Rizika neadekvátního odměňování zákonodárců

Nízké platy mohou vést k tomu, že se poslanecká či senátorská funkce stane atraktivní spíše pro osoby, které v ní hledají osobní prospěch nebo jiné výhody. Riziko závislosti na lobbistech je v takovém případě vyšší. Důvěra veřejnosti v zákonodárce je přímo úměrná tomu, jak jsou jejich práce a odpovědnost ohodnoceny.

Odvození platů poslanců od průměrného platu nebo od mediánového příjmu?

Je užitečné srovnat platy zákonodárců s příjmy soudců, státních zástupců či vyšších úředníků. Mediánový příjem v soukromém sektoru pak může posloužit jako další referenční bod. Například soudci mají platy často odvozené od průměrné mzdy, což zajišťuje určitý dynamický mechanismus přizpůsobení.

Nastavení výpočtu platů zákonodárců

Jedním z možných přístupů je vázat platy na průměrnou nebo mediánovou mzdu ve veřejném sektoru, případně zavést pevně stanovený koeficient. Tento mechanismus může zahrnout i pravidelné revize v závislosti na ekonomické situaci.

Platy ve veřejné sféře versus mzdy v soukromém sektoru

Zohlednění rozdílů mezi veřejnou a soukromou sférou je zásadní. Veřejné funkce často zahrnují další benefity, jako jsou důchodové zajištění, náhrady výdajů či imunita, což je třeba vzít v úvahu při stanovování výše platů.

Srovnání s členskými státy EU

Inspirace v komparativní analýze

Pro porovnání je užitečné podívat se na platy zákonodárců v jiných zemích EU. V některých státech jsou platy pevně dány, jinde se odvozují od ekonomických ukazatelů. Zohlednění různých modelů může pomoci vytvořit systém, který bude férový a zároveň odpovídající českému prostředí.

 

Závěr

Zákonné nastavení platů zákonodárců by mělo být transparentní, spravedlivé a předcházet rizikům spojeným s nedostatečným financováním. Inspirace zahraničními modely a pravidelná aktualizace parametrů by mohly pomoci překonat časté kontroverze kolem tohoto tématu.

Návrhům ANO a SPD nepředcházela důkladná analýza včetně srovnávací analýzy, a proto lze jen těžko takové návrhy akceptovat. Populismus z těchto návrhů prýští každým pórem.

A ještě jedna historická reminiscence...

Autokratické a totalitní státy považovaly výkon poslaneckého mandátu za „privilegium“ pro vybrané jednotlivce. V dobách, kdy vládl autokratický vládce, nebylo členství v zákonodárném sboru nijak honorováno. Kromě toho se členy zákonodárného sboru mohli stát pouze příslušníci horních vrstev a u těch se předpokládalo, že náklady na výkon své funkce ponesou z vlastní kapsy, svým způsobem byl pro výkon funkce zákonodárce zaveden majetkový census. Členy zemských sněmů v dobách feudalismu (privilegované členy společnosti, světskou a církevní šlechtu a později ještě bohaté měšťany) a později poslance nebo senátory nebylo nutno za výkon funkce platit.

Postupně byly do zákonodárných sborů voleni i zástupci neprivilegovaných vrstev společnosti, ale ani ti nepobírali za svou činnost v parlamentech absolutistických monarchií odměnu, teprve později začaly být vypláceny diety, a to pouze v případě že se zákonodárci účastnili zasedání zákonodárného sboru. Např. v Rakousku-Uhersku se diety začaly poslancům vyplácet až ve druhé polovině 19. století.

Členové zákonodárných orgán v nově vzniklém Československu již za svou činnost začali dostávat odměnu, skončila doba, kdy se mělo za to že výkon člena zastupitelského nebo zákonodárného sboru je čestnou funkcí. Platy československých poslanců a později i senátorů byly poměrně slušné a blížily se pětinásobku mzdy v kvalifikovaných dělnických profesích nebo čtyřnásobku platu úředníka. I v době mezi světovými válkami měli poslanci a senátoři nárok na různé náhrady, jako je cestovné hromadnou dopravou a na diety v době zasedání. Ubytování, provoz kanceláře, asistenty a jejich náklady a další výdaje museli platit ze svého.

V krátkém období po válce se navázalo na trend prvorepublikového Československa a poslanci Prozatímního národního shromáždění dostávali platy na základě dekretu prezidenta republiky o platech členů Prozatímního Národního shromáždění č. 106/1945 Sb.

Po komunistickém převratu a následném schválení Ústavy 9. května byl dekret prezidenta republiky vztažen i na poslance Národního shromáždění, a poslancům byly vypláceny platy, tento stav však dlouho nevydržel a byl zrušen ke konci roku 1954, kdy byly zákonem č. 62/1954 Sb., zrušeny rovněž poslanecké platy.

Jak uvádí důvodová zpráva k tomuto zákonu, „poslanec Národního shromáždění bude i po svém zvolení pracovat na svém pracovišti a základem jeho příjmů bude pracovní příjem z jeho zaměstnání. Na svém pracovišti bude odměňován jako každý jiný pracující, t. j. za skutečně vykonanou práci podle zásady odměny podle zásluhy.“  

Návrh vzešlý z „poslanecké iniciativy“ výše uvedených poslanců byl projednáván a schválen na plenární schůzi dne 14.12.1954. Diskuse o návrh byla bohatá a poměrně výstižně odráží a dokumentuje dobovou atmosféru. Zdůvodnění poslaneckého návrhu zpravodajkou, poslankyní Leflerovou je rozhodně zajímavé si přečíst, když už pro nic jiného, tak proto, že její projev předznamenává další vývoj v pohledu vládnoucí strany na práci poslance.

Do jisté míry opakuje to, co zaznívá už v důvodové zprávě, ale přesto naznačuje to, co bude naplněno o šest let později přijetím Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960, tj. zavedení imperativního mandátu.

„Poslanci Národního shromáždění země lidové demokracie budující socialismus, kterou je naše vlast, jsou zástupci lidu v nejvlastnějším slova smyslu. My, poslanci, sloužíme svému lidu a tato skutečnost je vyjádřena tím, že jsme z lidu vzešli, jemu jsme odpovědni, jím kontrolováni a společně s ním povinni pracovat pro neustálý rozkvět blahobytu naší země.“

Samotný průběh schválení zákona na plenární schůzi dne 14. 12. 1954 naleznete zde: https://www.psp.cz/eknih/1954ns/stenprot/003schuz/s003002.htm.

Když k tomu přidáme zakotvení vedoucí úlohy strany je v celkovém kontextu teze o tom, že je výkon funkce čestný, resp., že se poslancům přiznávají pouze náhrady výdělku, diety za dobu jednání Národního shromáždění a cestovné jasným sdělením poslancům, že by jejich neposlušnost idejím a programu strany mohla pro ně mít nepříjemný dopad.

Jen na okraj, povinnost poskytnout náhradu výdělku za dny, kdy se poslanec zúčastňuje zasedání Národního shromáždění přenesl zákon na zaměstnavatele, což je jistě zajímavá inspirace, čímž do jisté míry odbřemenil státní rozpočet. Na druhou stranu to ani zaměstnavatele moc nestálo, zasedání Národního shromáždění se konalo standardně dvakrát v roce, a to se jistě dalo zvládnout. Kdybychom tento model promítli do současné doby, bylo by zajímavé pozorovat, kolik by např. byl např. Takový Agrofert vyplácel svým poslancům a jak by byla zajištěna nestrannost a nezávislost výkonu poslaneckého mandátu.

Jen pro doplnění, poslanec pobíral pouze měsíční náhradu ve výši 1 200 Kčs a denní dietu v době konání zasedání v podobě 100 Kčs. Novelizace z roku 1960 přinesla navýšení náhrady na 1 500 Kčs měsíčně, která byla uplatňována na výdaje spojené s funkcí. Rovněž měl stále nárok na bezplatné využívání dopravy k dostavení se na schůzi.

Pozoruhodný je i další bod přednesený zpravodajkou poslankyní Leflerovou:

„Nový volební zákon přinesl dovršení demokratizace naší volební soustavy. Poslanec je volen bezprostředně voliči svého obvodu. Při výkonu své funkce zůstává na svém dosavadním pracovišti a základem jeho příjmů bude i nadále výdělek z jeho zaměstnání. To znamená, že poslanec jako zaměstnanec toho či onoho závodu bude honorován na svém pracovišti za skutečně odpracovanou pracovní dobu.“

Poslanec v lidové demokracii socialistického typu neopouští po dobu výkonu svého mandátu, tak jako v kapitalistických zemích, své zaměstnání a nevzdaluje se od pracujícího lidu (dělníků, rolníků a pracující inteligence). Takto spjat se svými kořeny pak plní vůli prostého lidu, na rozdíl od kapitalistického světa, kde poslanec pobírá plat, jehož zdrojem jsou podle poslankyně Leflerové i zisky koncernů, bank a podobně. Je pak jasné, komu takový kapitalistický poslanec slouží. Právě proto je funkce poslance lidově demokratické republiky čestná jako u členů národních výborů

Raději tady skončím s nadějí, že návrhy opozičních představitelů na zmrazení, snížení, nebo dokonce na zrušení platů poslanců jsou jen populistickým cvičením a nepředznamenávají konec starých časů a úsvit nové doby.

 

Autor: Vladimír Balaš

---