Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Starostové starostům

Starostové starostům

23. 3. 2015

Ve středu 18.3. 2015 se v radničním klubu Staroměstské radnice konal seminář pro zastupitele o územním plánování a zapojování občanů a občanských iniciativ při prosazování zájmů obcí. Akci pod názvem "Zastupitelé, městské části a územní plán: Co říká zákon?" zorganizovala česká nezisková organizace Arnika, která mezi přednášející pozvala například starostu městské části Praha 11 Jiřího Štylera a nebo občanskou aktivistku a zastupitelku v Praze 10, Renatu Chmelovou a také starostu MČ Ďáblice a místopředsedu krajského výboru hnutí STAN, Ing. Miloše Růžičku.
Starostové starostům

Starostové starostům

Miloš Růžička prožívá v Ďáblicích své druhé starostovské období. Do komunální politiky vstoupil s nezanedbatelnou výhodou jako ďáblický rodák, znalec a dobrý pozorovatel svého okolí. Vstupem do komunální politiky propojil svůj vytrvalý zájem o občanské aktivity s osobní vizí a službou svým sousedům. Znalost lidí a prostředí, sousedské vazby jsou na malé obci předpokladem pro získání důvěry a tu mu již podruhé obyvatelé Ďáblic vyjádřili.

Miloš Růžička poodhalil posluchačům, z čeho vychází:

1.  Dívat se k sousedům.

Je dobré naučit se poslouchat nejen sebe a své potřeby, ale pochopit i slovník svých oponentů, partnerů a kolegů. Východiskem je určitě důvěrná znalost místa, ta určuje základní vizi územního plánu. Přitom je třeba ji ale také vidět v kontextu okolních městských částí, znalost jejich potřeb pomáhá upevnit vlastní strategii, pomáhá při jejím prosazování i obraně. Nejen sousedské vazby uvnitř obce, ale i vně, vedou ke vzájemné inspiraci, výpomoci i podpoře. Příkladem aktivistické spolupráce vedení městských částí, petičního výboru a občanských sdružení je iniciativa v souvislosti se silničním okruhem kolem Prahy v níž spojilo své vize 12 starostů MČ.

2. Vysledovat historické stopy.

Dalším důležitým předpokladem kvalitního zpracování územního plánu, je schopnost vysledovat historické stopy. V každé obci jsou lokality, které jsou přirozenou komunitou.  Na začátku je potřeba fragmentovat území na přirozené celky a najít přirozené hranice, které se od těch skutečných liší. Poté jde již jen o udržení kontinuity.

3. Aktivní lidé z obce.

Je třeba vést neustálý dialog o budoucnosti MČ třeba na ulici, obecním plese, při příležitosti obecních akcí, nejen na zastupitelstvu. Pan starosta Miloš Růžička prozradil svůj recept při zapojování lidí do aktivního procesu, kdy svou roli hraje i ocenění sebemenší snahy lidí, kteří zorganizují třeba bojovku pro děti, cyklovýlet, pálení čarodějnic, obecní ples nebo volejbalový turnaj... Tito lidé pak tvoří zázemí i pro krizovou situaci.

4. Škola.

V Ďáblicích se podařilo zapojit do územního plánování dokonce i školu, učitele a díky dětem také rodiče v rámci půlročního projektového vyučování za podpory Nadace Via, kdy architekti docházeli za děmi a pomáhali jim "hledat své náměstí". Děti dělaly průzkumy, vytvářely vlastní projekty, vyzkoušely si architektonickou souěž. Modely pak byly vystaveny a vítězové odměněni a tátové to probrali v hospodě nebo v autoservisu a mamky si zase posteskly v lékárně, na poště, při vyzvedávání dětí z družiny.... Celá obec byla doslova "vzhůru nohama"...

Podtrženo, sečteno, rozumné plánování na výše uvedených základech, je nekončící živý proces, stojí to mnoho úsilí a času jednotlivců a výsledek je často nejistý, je to běh na dlouhé tratě a na příkladu z Trojzemí je zřejmé, že s novými politickými uskupeními po každých volbách se může iniciativa ocitnout opět na začátku. Ďáblický příběh pana Růžičky vyzněl na závěr setkání zastupitelů přeci jen povzbudivě.

 

 

 

Autor: Vlasta Urbánková