Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Nechceme, ale musíme

Nechceme, ale musíme

20. 3. 2014

„A vám se tam chce?“ ptal se mě nedávno jeden pán. Dobrá otázka. Proč se Starostové a nezávislí vlastně rozhodli ucházet o místa v zastupitelstvu hlavního města Prahy? Rozhodně ne proto, že by na svých městských částech neměli co dělat a vymýšleli, jak se zabavit ve volném čase. Ani pro uspokojení svých osobních ambicí – mě i mé kolegy práce pro tu „svou“ městskou část velice baví a rozhodně to pro nás není žádný předstupeň k vyšším metám. Ve své funkci starostů jsme spokojeni. Jenže…
Nechceme, ale musíme

Nechceme, ale musíme

Jenže zjišťujeme stále víc, že mnoho věcí „zdola“ prostě nemůžeme ovlivnit. Financování Prahy je už mnoho let nastaveno nepochopitelně a nespravedlivě, ale nikdo s tím nehodlá nic dělat. Nebo snad někomu přijde spravedlivé, že Prahy 1-22 jsou financovány z jednoho balíku peněz, Prahy 23-57 z druhého balíku, ale nikdo na Magistrátě není schopen vysvětlit, jak se došlo k poměru obou částek? Přijde někomu normální, že kdyby byly všechny městské části financovány z jedné hromady a podle stejných kritérií, tedy spravedlivě, tak by velká většina městských částí Praha 23-57 získávala od města každoročně miliony korun navíc (viz tabulka)? Vždyť to přece znamená, že o tyto miliony hlavní město část svých obyvatel šidí. Praha se nechová k části svých občanů v okrajových čtvrtích jako matka, ale jako pěkně nespravedlivá macecha. Jak vysvětlit rodičům, že školy na okrajích Prahy nejsou tak vybavené jako školy v centru, protože okrajové části dostávají na dítě méně peněz než školy v centru? Jak vysvětlit lidem, že nemůžeme tolik, jak bychom si přáli, uklízet ulice, protože dostáváme na metr čtverečný desetkrát méně než „velké“ Prahy? Že dostáváme výrazně méně i na údržbu zeleně? Že musíme šetřit každou korunu, abychom mohli zajistit provoz a údržbu hřbitova (ve velkých Prahách využívají služeb Správy pražských hřbitovů), provoz knihovny (na to mají Prahy 1-22 Městskou knihovnu), různé kulturní akce, podpořit místní hasiče, fotbalisty i další spolky a ještě přitom ušetřit na opravy a rekonstrukce komunikací, výstavbu hřišť či zateplení školy? Chceme tyto absurdity odstranit.

Dotační vztahy

Městská část (MČ)

Skutečně přidělená dotace pro rok 2014
(tis. Kč)

Dotace, na kterou by měla MČ nárok, kdyby se všechny MČ financovaly dle pravidel pro Prahy 1-22 (tis. Kč)

Dotace, na kterou by měla MČ nárok, kdyby se všechny MČ financovaly dle pravidel pro Prahy 23-57 (tis. Kč)

Benice

1 873

4 328

7 902

Ďáblice

9 320

20 676

23 093

Lysolaje

4 558

8 355

13 526

Řeporyje

10 138

23 781

31 895

Slivenec

7 905

18 644

19 626

Zbraslav

24 546

37 568

43 766

Zličín

13 040

21 006

28 715

Ani velké městské části ale na tom nejsou bůhvíjak dobře. Vždyť částka 2400 Kč, kterou město posílá svým městským částem jako minimální dotační vztah, je nízká i pro velkou většinu z nich. Nejhůře jsou na tom ty s velkými sídlišti a malým počtem lukrativních prostor, které by se daly pronajmout. Některé velké městské části tak dotují svůj provoz z prodeje bytů, což je ovšem dlouhodobě neudržitelné. Jenže co dělat, když si celých 92 % z příjmů, které přijdou na město ze sdílených daní, ponechává Hlavní město Praha? Ze zbylých 8 %, které město posílá na městské části, se zázraky dělat nedají. Použijeme-li příměr z předchozího odstavce, tak jestliže se k malým městským částem město chová jako macecha, pak k velkým jako hodně, ale hodně lakotná matka.

Chtěli bychom to změnit. Rádi bychom, aby se městské části financovaly spravedlivě a aby se zároveň výrazně zvýšil minimální dotační vztah z 2400 Kč/obyv. na 5000 Kč/obyv. Chceme, aby si městské části mohly opravit ulice a chodníky, vystavět nové školy a školky, dobudovat plochy pro sportování, dětská hřiště, semafory, chodníky, parky, domy pro seniory….

A kde na to vzít? V Praze je rezerv více než dost. Jsou ve vlastním fungování Magistrátu – opravdu musí mít tento úřad 3000 úředníků? Opravdu musí spotřebovat 3 miliardy korun na vlastní provoz? Vždyť je to stejná částka, jako stojí financování všech městských částí! Zde by se daly ušetřit stovky milionů korun. Notoricky známé je předražování zakázek. Z Prahy si kdekdo dělal dlouhá léta dojnou krávu a to je potřeba zarazit (spravedlivě je potřeba přiznat, že už se s tím začalo). Řádně je třeba se podívat na zoubek Dopravnímu podniku. Svoji finanční zodpovědnost za rozvoj města by měly nést i developerské firmy – není nadále možné, aby město některým z nich budovalo infrastrukturu a předávalo jim ji na stříbrném podnose. Atd. atd.

Zkrátka, v  Praze zdroje opravdu jsou, jen je správně využít. Jsme přesvědčeni, že kdyby město hospodařilo všude tak úsporně jako hospodaří ve svých městských částech naši starostové, tak je Praha ve značném finančním přebytku. A tento přebytek by se měl poslat do městských částí a využít na ty obyčejné věci, které Pražané poptávají, tedy na dostatek míst ve školách a školkách, na výstavbu kanalizace, na rekonstrukce komunikací a jejich kvalitní údržbu, na dostavbu chodníků, zvyšování podílu zeleně, čistotu, bezpečnost, sportovní vyžití…. A samozřejmě na kulturu, kterou považujeme za velmi důležitou. A v tom je i odpověď na otázku pána z úvodu: na Magistrát sice nechceme, ale musíme. Myslíme si totiž, že se naše zkušenosti z komunální politiky budou hodit. A chceme dělat obyčejné věci pro obyčejné lidi.

RNDr. Jana Plamínková, předsedkyně pražské organizace STAN

Autor: RNDr. Jana Plamínková, STAN