Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Malé městské části v Praze se rušit nebudou

Malé městské části v Praze se rušit nebudou

16. 1. 2014

Malé městské části v Praze se rušit nebudou

Malé městské části v Praze se rušit nebudou

Před dvěma lety se začaly v tisku ve velkém objevovat informace, že se Hlavní město Praha chystá zrušit tzv. malé městské části, tedy městské části, které nemají číselné označení, ale zachovávají si název původní obce. Důvody pro rušení se oficiálně uváděly tři:

1. Praha má příliš mnoho městských částí

2. Veřejná správa ve městě je komplikovaná

3. Zrušením malých městských částí se ušetří finanční prostředky. Jejich množství se uvádělo různé, od 50 mil. Kč po 1,2 mld Kč.

Podívejme se na tyto důvody podrobněji.

1. Počet městských částí

Je nepochybně pravda, že počet městských částí je v Praze ve srovnání s některými evropskými velkoměsty vysoký. Například větší Berlín má jen 12 obvodů. Snížením počtu obvodů na 22 (či 15, jak uváděly některé návrhy) bychom se přiblížili situaci ve městech jako je Berlín či Madrid.

Nicméně: vývoj v každé zemi je jiný a to, co lze aplikovat v jednom státě, není možné udělat v druhém. Většina tzv. malých městských částí byla k Praze připojena v roce 1974 za komunistického režimu. Nedobrovolně, aniž se obyvatel kdokoli ptal, zda si připojení přejí nebo ne. Do té doby to byly samostatné a svébytné obce se staletou historií, a najednou se z nich staly součásti hlavního města. Na území některých z připojených obcí, např. ve Stodůlkách či Řepích, vyrostla obří sídliště a staly se z nich tudíž velké městské části (v tomto konkrétním případě Praha 13 a Praha 17). Jiné zůstaly zemědělskými aglomeracemi až do doby současné či nedávno minulé. Mnozí obyvatelé toto nedobrovolné připojení nesou dodnes úkorně. Cítí se být součástí především své „obce“ - obyvatelé o „své“ malé městské části totiž většinou dodnes hovoří jako o „obci“, ačkoli z hlediska zákona o Praze je obcí pouze Hlavní město Praha, zatímco Slivenec, Ďáblice, Benice, Řeporyje a další jsou pouze její části. Přesto je úsloví „v naší obci“ dodnes zcela běžné a každý ví, oč jde (naproti tomu obyvatel Smíchova o Smíchovu jako o „své obci“ dozajista hovořit nebude, je tam mnohem silnější pocit „býti Pražanem“). Tento psychologický aspekt nesmí být podceňován, neboť snaha zrušit malé městské části by nepochybně narazila na silný odpor části obyvatel.

Navíc počet městských částí je v Praze sice vysoký, ale v českých podmínkách zcela obvyklý – např. Brno má na 400 000 obyvatel 29 městských částí (velikost od 550 obyv.- Ořešín – po 92 000 obyv. – Brno-Střed). Všechna česká i moravská města tak odrážejí fakt, že vznikla postupným srůstáním s obcemi na svých periferiích. Obecně v České republice je velké množství malých obcí (celkem více než 6000 obcí). V celostátním rozsahu by přitom většina tzv. malých městských částí Prahy patřila mezi poměrně velké obce (např. průměrně velký Slivenec se svými 3000 obyvateli by patřil mezi 7 % největších českých obcí, ale některé malé městské části mají i přes 10 000 obyvatel).

Tabulka 1: Srovnání počtu obyvatel a počtu městských částí ve čtyřech největších městech v ČR

Město	Praha	Brno	Ostrava	Plzeň
Počet obyvatel	1 290 000	400 000	307 000	170 000
Počet MČ či obvodů	57	29	23	10
Největší MČ či obvod/počet obyv.	Praha 4 136 000	Brno -Střed 92 000	Ostrava- Jih 114 000	Plzeň 1 52 000
Nejmenší MČ či obvod/počet obyv.	Nedvězí 260	Ořešín 550	Nová Ves 680	Malesice 214

Z tabulky je zřejmé, že se Praha ani počtem městských částí, ani velkým rozpětím v počtu obyvatel v rámci velkých českých měst nijak nevymyká, naopak toto velké rozpětí a velký počet městských částí či městských obvodů je pro velká města v ČR velmi charakteristický.

2. Komplikovaná veřejná správa

Veřejná správa v Praze je komplikovaná. Samospráva je dvoustupňová (příslušná městská část Praha 1-57) + Hlavní město Praha, státní správa je na velkých městských částech dvoustupňová (příslušná městská část Praha 1-22) + Hlavní město Praha, zatímco na malých městských částech je poměrně složitá: některé záležitosti vyřizuje malá městská část (např. ověřování, evidenci obyvatel, zábory, evidenci psů a další agendy), jiné pro její občany vyřizuje příslušná velká městská část (např. agendu stavební a živnostenskou, kterou třeba pro Slivenec dělá Praha 5). Je zcela nepochybné, že v tomto bodě by se situace pro občany Slivence zjednodušila: vše by si prostě museli jezdit vyřizovat na Prahu 5. Nicméně je krajně nepravděpodobné, že by s tímto řešením byli spokojeni: zatímco nyní si aspoň část agend mohou vyřídit v místě bydliště, po sloučení by se vším museli jezdit na vzdálenou „velkou“ MČ. Dnes si mohou vyřídit přímo na úřadě, který mají doslova „za rohem“, např. ověření listin, zaregistrovat si trvalý pobyt a vyřídit vše, co poskytuje Czechpoint, tedy výpisy z katastru, z obchodního rejstříku, z trestního rejstříku atd. Do vybavení pracovišť i do školení personálu investoval stát i město značné množství finančních prostředků, které by nyní přišly nazmar. Nazmar by přišly také investice do samotných budov úřadů, jejich oprav, nákupu vybavení a podobně.

Kromě toho ale poskytuje svým občanům výhody i blízkost samosprávy, přesně v souladu s Evropskou chartou místní samosprávy, k níž se naše republika už před lety přihlásila. V malé MČ není pro žádného občana problém jít si promluvit o svém problému přímo se starostou (ve velké je to téměř vyloučené) – a na rozdíl od často netečných úředníků se samospráva snaží problémy rychle a efektivně řešit, protože jde o její voliče.

Samospráva je v malých MČ (stejně jako v malých obcích) hybatelem společenského a kulturního dění, které vychází z místních tradic. Bez tohoto dění by se z malých MČ staly jen noclehárny pro Prahu, tak jako jsou noclehárnami dodnes mnohá velká sídliště. Občané považují kulturní a společenský život za něco, co zvyšuje kvalitu jejich života, a nehodlají se ho vzdát. Podněcuje to jejich aktivitu a vede k aktivnímu trávení volného času, které je velmi žádoucí. Proto si malé MČ chtějí své samosprávy zachovat.

3. Finanční prostředky

Dosud uváděná čísla úspor se liší o několik řádů a není vůbec jasné, kde se k nim přišlo. Nepochybně by se ušetřilo na platech starostů i zastupitelů. Analýzy provedené na modelových příkladech srovnání počtu zaměstnanců a zastupitelů v malých a velkých MČ ale jednoznačně ukazují, že malé MČ hospodaří se svěřenými finančními prostředky mnohem efektivněji než velké MČ. Lze tedy důvodně očekávat, že úspory dosažené zrušením postu starosty a zastupitelů by byly více než „vykompenzovány“ výrazným zvýšením počtu úředníků, kteří by se o území i agendy po sloučení starali. Úspory o velikosti 1,2 miliardy by se dalo docílit pouze v případě, že by se zastavily jakékoli investice do malých MČ. Vzhledem k tomu, že většinu financí stojí budování stále ještě nedokončené infrastruktury (kanalizace, vodovod, rekonstrukce komunikací, výstavba škol a školek), je zastavení financování těžko myslitelné.

Kromě těchto tří důvodů, z nichž nakonec vyplývá, proč malé městské části nerušit, zde jsou samozřejmě i dva důvody politické. Tím prvním je fakt, že městské části nelze zrušit rozhodnutím zastupitelstva Hlavního města Prahy, ale pouze změnou zákona o Praze, a na to se prostě v současné konstelaci nenašla v Parlamentu ani vůle, ani síla. Rušení je samozřejmě možné, ale jediný, kdo má opravdu právo to udělat, jsou občané v referendu.

Druhým důvodem je fakt, že rušení prosazovala nejvíce TOP 09, tedy strana, která je na pražském politickém nebi nováčkem. Šla tím ovšem přímo proti zájmům svého partnera, tedy STANu, který se naopak malých městských částí v Praze vždy zastával. Je tedy velmi rozumné, že se politici TOP 09 těchto plánů vzdali a umožnili tak potřebnou a plodnou spolupráci obou partnerů v Praze. Ani v dalším volebním období plány na rušení nehrozí, protože v nové smlouvě, kterou podepsala TOP 09 a STAN, je jasně napsané, že oba partneři nebudou usilovat o rušení obcí, městských částí a obvodů.

Malé městské části v Praze mají tedy i díky STANu zajištěn klid pro svůj rozvoj.

RNDr. Jana Plamínková, předsedkyně pražského výboru STAN a starostka MČ Praha – Slivenec

Autor: RNDr. Jana Plamínková, STAN

Mohlo by vás také zajímat

24. 4. 2024

STAN podporuje obnovu nábytkové banky

24. 4. 2024

STAN Olomouckého kraje na republikovém sněmu

24. 4. 2024

Žďár se pyšní známkou Evropského dědictví