18. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Jana Plamínková se zasloužila o odkup rybníků Šeberák a Olšaňák do majetku města Prahy
Jana Plamínková se zasloužila o odkup rybníků Šeberák a Olšaňák do majetku města Prahy
19. 6. 2017
Od roku 2014 je zastupitelkou a radní pražského magistrátu. Na starosti má životní prostředí, technickou vybavenost a infrastrukturu. Vystudovala geologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Pracovala jako novinářka v oboru životního prostředí, energetických úspor a alternativních zdrojů energie. Do politiky vstoupila v roce 1998, později byla předsedkyní pražské organizace STAN, kterou založila. Teď vede radnici v Praze – Slivenci. Radní Jana Plamínková poskytla rozhovor zpravodaji MČ Praha - Kunratice, jehož přetisk Vám přinášíme.
Jana Plamínková - radní za životní prostředí, infrastrukturu a technickou vybavenost.
Co Vás motivovalo se tak vehementně brát o nákup zmíněných rybníků do majetku města od společnosti OGOPOGO?
Od roku 2014 jsem řešila opakované stížnosti ze strany Prahy 4 a Kunratic na zacházení s rybníkem Šeberák. Jednou probíhalo „letnění“, pak zase „zimnění“, rybník byl každou chvíli bez vody a tato situace se mi pochopitelně nelíbila. Kromě obyvatel v okolí tím trpěli i živočichové, kteří lokalitu obývají. Navíc majitelé rybníka měli představu, že by tam postavili na vodě domy, a to mi připadalo už úplně prapodivné. Proto jsem se od počátku snažila rybníky vykoupit.
2) Byla deklarovaná výstavba „plovoucích“ domů jen snahou Ogopogo a.s. zvednout cenu?
To opravdu nevím, mohli to myslet i vážně, lidé i firmy mají někdy opravdu zvláštní nápady.
3) Jak obtížná jednání tomuto „vítězství“ předcházela?
Jednání byla složitá, majitelé chtěli opravdu hodně peněz. Nakonec slevili, a navíc se kromě Šeberáku podařilo koupit i rybník Olšaňák. Nicméně s cenou přes 50 milionů korun to byly určitě nejdražší rybníky, které kdy Praha koupila.
4) To je opravdu hodně peněz. Podstatně více, než byla cena v letech 2004 - 2009, kdy byly na prodej. Proč je tehdy město nekoupilo?
Podle mých informací za tím bylo jen to, že tisk předkládal „zelený“ radní Petr Štěpánek, který byl v té době u primátora Béma v nemilosti. Tenkrát byl Šeberák (bez Olšaňáku) na prodej – pokud vím – asi za 16 milionů. Potvrzuje to mou letitou zkušenost, že nakupovat je třeba vždy, když je něco na prodej. Za pár let je to určitě dražší.
5) S jakým záměrem Praha do nákupu šla?
Chtěli jsme rybníky koupit, protože si myslím, že město by mělo vlastnit nejen ulice, náměstí či parky, tedy běžný městský veřejný prostor, ale také lesy, louky, potoky, rybníky, skály a další plochy, kterým se říká příroda. Jsou-li tyto prostory ve veřejném majetku, tak je jistota, že mohou zůstat přírodou i pro budoucí generace. Soukromý vlastník se totiž často snaží tyto plochy nějakým způsobem zhodnotit jejich přeměnou na stavební pozemky. Proto si myslím, že by město mělo zeleň a vodní plochy vykupovat všude, kde to jde. A sama se o to velmi snažím. V Kunraticích jsem uspěla. Například na Císařském ostrově mi zastupitelé koupi rozsáhlých pozemků pro vznik parku neschválili – a už tam má město problémy.
6) Kunratická radnice roky o nákup rybníků do majetku města usilovala. Budou nějaká omezení pro nakládání s nabytým majetkem pro Kunratice, na jejichž katastru vodní plochy leží?
Město připravuje plán na revitalizaci Šeberáku. Chceme, aby se v něm lidé mohli bez obav ze sinic koupat, aby sloužil rekreaci. Chceme také zlepšit jeho okolí a jeho ekologické funkce. Olšaňák bude víc přírodní. Myslím, že je to společný cíl jak města, tak Kunratic, nemáme v tom s městskou částí žádný rozpor.
7) Pomohly Vám zkušenosti starostky při odkupu rybníků v Kunraticích, popřípadě při řešení dalších problémů?
Zkušenosti dlouholeté starostky mi samozřejmě při práci radní ohromně pomáhají. Znám procesy, postupy, zákony. Vím, co trápí občany, mám zkušenosti s developery i se stavebními firmami. Myslím, že na magistrátu se pozná, kdo má za sebou komunální zkušenost a kdo nikoli. Lidé bez této zkušenosti to mají velmi těžké.
8) Ve Slivenci máte také rybník, tam jsou vztahy v pořádku?
Ano, rybník je náš, je i pěkně zrevitalizovaný. Bohužel při výstavbě kanalizace před lety přišel o vodu. Prameny, které ho napájely, se ztratily, stal se z něj „nebeský“ rybník. Od té doby řešíme, jak mu vodu zajistit a jak zajistit, aby voda v něm byla čistá. Zatím se to moc nedaří. O čistší vodu na koupání se ostatně snažím nyní v celé Praze – štve mě, že voda v přírodních nádržích a rybnících je špinavá a na koupání se musí stavět umělá koupaliště.
9) Slivenec jistě trápí podobné problémy, jako Kunratice. Tranzitní doprava, hluk z dopravy pražského okruhu i ulice K Barrandovu, zájem developerů stavět bytové domy, opravy ulic, péče o majetek MČ. Řešíte je sami nebo se spojujete s jinými městskými částmi pro vytvoření většího tlaku na stát, město?
Ano, všechny tyto problémy nás taky trápí. Něco řešíme sami, ale na mnoho věcí se nám osvědčilo sdílení zkušeností ve Svazu městských částí Hlavního města Prahy. Svaz už nyní sdružuje 34 městských částí a jeho síla je samozřejmě větší než síla každé jednotlivé městské části.
10) Je těžké oddělit roli starostky od role zastupitelky hl. m. Prahy?
Těžké to není, jen toho času bych potřebovala mnohem víc. Ve Slivenci jsem nyní neuvolněná, mám dvě velmi šikovné místostarostky a výborný tým zastupitelů, takže se to skloubit dá.
11) Vaším ekologickým zaměřením jste známa. Čím Vás to posiluje a současně omezuje při řešení problémů? Jak se Vám daří prosazovat řešení v rámci udržitelného rozvoje?
Jsem radní pro životní prostředí, technickou vybavenost a infrastrukturu. A mám výhodu, že tomu, co dělám, docela dobře rozumím. Před tím, než jsem se stala starostkou, jsem se totiž dlouhodobě věnovala životnímu prostředí, a jako starostka vím i o čem je technická vybavenost. Dobře si pamatuju, jak to bylo hrozné, když Slivenec neměl kanalizaci – neustále hlídat, aby nepřetekla žumpa, stálé řešení sousedských sporů ohledně vypouštění splašků do zahrad a polí, zápach z topení na uhlí. Ty ulice máme mimochodem rozbité dodnes. Proto se snažím všem městským částem tyto vymoženosti dopřát. Jde to ale mnohem pomaleji, než bych si přála, protože složité získávání stavebního povolení v kombinaci s nedokonalým zákonem o veřejných zakázkách, na které si tolik stěžují developeři, se bohužel týká i města. My to máme ještě okořeněné vnitřní byrokracií na magistrátu.
12) Máte nějakou osobní vazbu ke Kunraticím? Je zde třeba místo nebo vzpomínka, které Vám jsou něčím blízké?
V Kunraticích mám od mládí ráda Šeberák, kam jsme se jezdívali koupat. A jahodové plantáže, kam jsme jezdili na samosběr a kde jsme se mohli jahod opravdu do sytosti nadlábnout. Po zvolení starostkou byly pro mě Kunratice inspirací v tom, jak pěkně mají vyřešeno okolí zámečku – obchůdky, posezení… Jen ten zámek by mohl být opravenější, ale vím, že městské části nepatří. Doufám, že se nám podaří s ním pomoci. A obdivovali jsme vaši školu, která byla pro nás od samého začátku výstavby v roce 2006 velkým vzorem.
Autor: Vlasta Urbánková
