Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Aktuality Ta naše písnička česká

Ta naše písnička česká

13. 4. 2018

S trochou nadsázky se David Smoljak snaží odkrýt původ naší národní povahy. Pro jarní čtenářské osvěžení od věčných politických témat tento článek, který napsal pro Týdeník Rozhlas, připomínáme, avšak stejně se té politice vlastně nevyhneme...

David Smoljak

Tak jsme si s přáteli včera řekli, že zkusíme na chvíli zapomenout na politiku a budeme se bavit, jak jsme prožili státní svátek 28. října. Pohříchu se ukázalo, že zrovna tenhle den se od politiky úplně odpárat nedá. Někdo zuřivě tweetoval vzkazy Pirátům chystajícím se navštívit hradní ceremoniál, jiný fascinovaně v televizi hleděl na to, kdo všechno se údajně zasloužil o tenhle stát. Naštěstí máme mezi sebou velkého milovníka hudby, který státní svátek oslavil návštěvou opery Národního divadla. Tak výborně, řekli jsme si, budeme se bavit o něčem tak ušlechtile nekonfliktním jako je repertoár naší první scény… Jenže chyba lávky. V ten den totiž v Národním dávali Prodanou nevěstu.

Až na našeho kamaráda není nikdo z nás znalcem operního umění. Hodnocení interpretačních výkonů a scénického pojetí proto proběhlo jen za zdvořilého pokyvování hlavami. O to větší polemika ale vypukla o libreto!

Zápletka „Prodanky“ je víceméně známá. Jeník miluje Mařenku a jsa nemajetným čeledínem, který jen stěží může pomýšlet na dceru sedláka, vymyslí lest, díky které získá svou milou, třista zlatých na ruku a příslib odpuštění dluhu svého budoucího tchána k tomu. Náš diskusní kroužek se okamžitě rozdělil na dva tábory. Jeden Jeníkovu lest viděli jako triumf naší národní chytrosti a vynalézavosti, druzí ji označili za obyčejnou vyčůranost a de facto podvod. Nechyběla přirovnání k současnosti a český chuďas Jeník, který svému okolí zatajil, čí je vlastně syn, se na chvíli ocitnul na stejné palubě jako náš současný slovenský miliardář, který před časem úřadům zatajil, komu patří jeho hnízdo. Padla i otázka, jakou mravní integritu může mít národ, jehož kultura je postavená na kultu obcházení pravidel, lhaní a podvádění. Chvilku jsme vzpomínali na nejznámější české pohádky a další texty. A pravda je, že těch nežádoucích motivů, které mohli deformovat naši národní povahu, jsme našli požehnaně…

V pohádkách je to především Hloupý Honza, který ve své lenosti nikdy nic neudělá tak, jak je třeba, ale vždy tak, aby s co nejmenší námahou a bez ohledu na ostatní si právě on mohl nejvíc nacpat břich. Pak samozřejmě všechna ta lidová vyprávění o čertech, se kterými náš hrdina na začátku uzavře smlouvu, aby se z ní - po úspěšněm vyčerpání všech benefitů - pod nějakou záminkou vychytrale vyvlékl.

A co teprve písničky! Kolik podivné zlomyslnosti v nich může pozorný posluchač najít… Dochází někomu, že ježek, který pospíchá za liškou běžící k táboru, tak činí jenom proto, aby jí - zjevně bez rozumného důvodu - rozpíchal její pytel?! Přitom není nic známo o tom, že by ježek holdoval zázvoru, zdá se, že tak činí z čiré zlomyslnosti. Když nemá pytel se zázvorem on, proč by ho měla mít nějaká cizácká zrzavá liška, že? Pak je tu ta pec, co nám spadla, a my teď vzdycháme, kdopak nám ji postaví, když to nikdo neumí. A tak spoléháme na jakéhosi mystického kominíka, kterého stačí povolat a on dá čtyři rány a bude to hotovo! Prostě víra ve Spasitele a v jednoduchá řešení složitých problémů dnešního světa.

Úplně nejděsivější je ale hudebně rozpustilý, obsahově však naprosto hororový příběh s komáry, kteří se ženili… Pamatujete? Nejprve neměli ani kapku vína a když ji pak dostali, okamžitě se opili, svého nejbližšího druha zabili a když pak vystřízlivěli, tak ho s jasnou hlavou naporcovali a jeho sádlo prodali na trhu… Strašné!

Upřímně řečeno, když se člověk na chvíli ponoří do hlubin našeho národního kulturního dědictví, vůbec se nemůže divit, že naše poslední volby dopadly, jak dopadly. Po pravdě, mohlo to být mnohem horší!

Autor: David Smoljak | Zdroj: David Smoljak pro Týdeník Rozhlas