24. 4. 2024
Hlavní stránka Regiony Hlavní město Praha Ďáblice hledají své náměstí
Ďáblice hledají své náměstí
25. 8. 2013
Když Starostové a nezávislí představovali sousedům svou vizi dalšího rozvoje Ďáblic, použil jsem v jednom textu na úvod tento příměr: Obec bez centra je jako tělo bez duše.
.jpg "Ďáblice hledají své náměstí")
Ďáblice hledají své náměstí
Ďáblice hledají své náměstí
Když Starostové a nezávislí představovali sousedům svou vizi dalšího rozvoje Ďáblic, použil jsem v jednom textu na úvod tento příměr: Obec bez centra je jako tělo bez duše.
A pak už byl jen krůček ke zpracování projektu „Ďáblice hledají své náměstí“, který finančně podpořila Nadace VIA a ke spolupráci se všemi žáky, rodiči a učiteli naší základní školy v rámci projektového vyučování.
Inspirováni besedami s architekty a pod vedením svých pedagogů žáci během podzimních měsíců minulého roku přemýšleli o podobách budoucího ďáblického náměstí. Vyvrcholením úsilí dětí v rámci projektu „Ďáblice hledají své náměstí“ bylo jednak představení a ocenění výtvarných i slovesných kreací a návrhů na lednovém setkání v sále školy, ale i následná „oslava nalezeného náměstí“, která se konala přímo na vytipovaných pozemcích budoucího náměstí a která byla plná her, sportu, muziky, sousedského setkávání všech věkových kategorií, mnoha informací a nechyběl ani ohňostroj. Zcela spontálně a bez znalosti místní historie posledních 20ti let děti své náměstí umístily do volného prostranství po zlikvidované výrobě stavebních panelů (Prefa), tedy na stejné místo, kam si přáli umístit náměstí i místní aktivisté a první starosta a polistopadoví zastupitelé.
Dovolte, abych se s vámi ještě podělil o několik dojmů a poznatků z průběhu celé akce formou odpovědí, které jsem vybral z již publikovaného rozhovoru naší redakce s Ing.arch. Petrem Hlaváčkem (P.H.) a se mnou (M.R.):
1) Co považujete za největší přínos „dětské“ části projektu?
(P.H.) Za největší přínos považujeme pokračování v diskuzi o budoucnosti ďáblického náměstí, které má v Ďáblicích jistou historii i tradici. Může se zdát, že mnohaleté diskutování nepřineslo až tak velké a viditelné změny, jaké by odpovídaly strávené energii a uběhlému času. Jde však i o přijetí veřejného prostoru jako veřejného tématu, o to, aby na něj nezapomínaly ani naše děti, díky kterým se třeba realizace náměstí uskuteční.
(M.R.) Veřejná diskuse na toto téma, které se díky projektu mohly účastnit i naše děti, je pro mne důležitá mimo jiné proto, že se jasně ukazuje, jak velké společenské – mezilidské – sousedské napětí často vyvolává dnešní život ve velkoměstě. V našem případě navíc život na okraji velkoměsta, v rozvojovém nestabilním území.
Respekt k soukromému na straně jedné a úcta k hodnotám a uznání důležitosti potřeb celé komunity na straně druhé se naší společnosti zatím nedaří dát do rovnováhy.
Výrazně nás rovněž ovlivňuje prohlubující se celospolečenská a ekonomická krize. Vstupujeme do období, kdy bude stále složitější rozvíjet materiální vybavenost obce. Pokud široký okruh ďáblických občanů nepřijme myšlenku veřejného prostoru náměstí za svou, kvůli sobě a zejména kvůli svým dětem, pak nic podstatného „veřejného“ nevznikne. V diskusi s architekty se opakovaně shodujeme na názoru, že veřejný prostor je vážným tématem dnešní doby. Prožíváme invazi soukromých zájmů do veřejného prostoru, které často narážejí na silnou negativní reakci veřejnosti. Současně však neumíme ve veřejném prostoru žít. Společnost je atomizována množstvím osobních zájmů či nezájmů.
Bylo tedy na místě položit otázku o veřejném prostoru Ďáblic nejmladší generaci, která tento trend může zvrátit. Kdy? Uvidíme. Možná to ani není podstatné, důležité je stále se snažit. V tomto směru je mi vidění světa skrze periodu volebních období ukradené.
2) Mohou být dětské kreace inspirací pro dospělé?
(P.H.) Inspirující jsou už jen díky tomu, že je děti konzultovaly se svými rodiči i učiteli. Samozřejmě, že děti si často do návrhů projektují svá přání odpovídající jejich věku. Je ale důležité, že se učí pracovat se svým sídlem a s veřejným prostorem. Ďáblice jsou okrajovou a jedinečnou obcí Prahy, která by si měla svou jedinečnost chránit. Proto je třeba každý zásah pečlivě promýšlet. Workshop s dětmi je proto v tomto směru cennou zpětnou vazbou.
(M.R.)Vše krásné a myšlenkově hluboké vzniká skrze dětské vidění světa, pomocí silného emocionálního vhledu. Takové „dítě“ - dětské vlastnosti jsou ukryty v každém z nás, v každém věku. Jen je stále potřeba se od dětí učit nestydět se za ně, nepotlačovat je, rozumět jim jako součásti naší reality. Dětská konference pro mne byla velkým zážitkem a sondou do našeho „ďáblického společenství“.
3) Překvapily děti něčím? Pokud ano, čím?
(P.H.) Překvapila nás kvalita prací a v některých případech i profesionální přístup, kdy děti zpracovávaly ankety nebo se snažily návrh co nejvíce zasadit do reálného prostředí. Bylo velmi těžké práce hodnotit, protože ze všech byla cítit kreativita i radost z práce.
(M.R.) Překvapilo nás, že děti neinklinovali k nejasným futuristickým představám, ale dávali přednost osvědčeným formám náměstí s tradičními funkcemi. Používali však neotřelé výrazové prostředky, veselé organické tvary a barvy. Silný důraz dávali na prvek společného užívání veřejného prostoru s druhými.
Součástí řady dětských projektů bylo jakési kino, které má v daném místě svoji tradici (v této lokalitě stávalo svépomocí postavené a na svou dobu velmi moderní kino). Děti ho vnímají ne jako sezení ve tmě s popkornem v ruce, ale jako prostor pro různé sdílení zážitků s kamarády.
V minulých letech jsme si prožili expanzi tzv. multiplexů, které tradiční formu městského kina popírají. Možná je ale již čas uvažovat o městských projektech, které dají vzniknout malým klubovým zařízením.
Téma potkávání se v místě svého bydliště bylo všudypřítomné.
Dětské projekty také potvrdily můj názor, že nám chybí vhodný prostor pro setkávání mládeže, která již vyrostla z dětských hřišť, pro kterou ale prostor Ďáblic ještě není příliš těsný. Prostor setkávání a komunitních aktivit by jistě uvítali senioři a také maminky, které jsou v této krásné i nelehké životní etapě hodně vázány ke svému bydlišti.
Děkuji všem čtenářům STANovin za případné postřehy či osobní zkušenosti s touto problematikou.
Miloš Růžička, starosta MČ Praha – Ďáblice
Autor: Ing. Miloš Růžička
Mohlo by vás také zajímat
24. 4. 2024
STAN Olomouckého kraje na republikovém sněmu
24. 4. 2024